Město Kopřivnice - Kopřivnické noviny ze dne 21.10.2021 - „Filmová hudba nesmí být přizdisráčská,“ říká autorka muziky k Zátopkovi
Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
logo Instagram logo Facebook Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
Otevírací doba a kontakty
Muzeum Fojtství - foto STUDIO TRINITY, s.r.o.

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 37/2021 ze dne 21.10.2021

„Filmová hudba nesmí být přizdisráčská,“ říká autorka muziky k Zátopkovi

(Počet zobrazení: 230)
Beata Hlavenková zahrála v Kopřivnici v rámci prvního dne premiérového ročníku Aerovka Jazz Festu.
FOTO: KATEŘINA HOLUBOVÁ
Beata Hlavenková zahrála v Kopřivnici v rámci prvního dne premiérového ročníku Aerovka Jazz Festu.
FOTO: KATEŘINA HOLUBOVÁ

Kopřivnice – Zpívající pianistka a skladatelka Beata Hlavenková v pátek zahájila svým koncertem s trumpetistou Oskarem Törökem festival Aerovka. Jaká by podle ní neměla být filmová hudba a jak se jí pracovalo na soundtracku k filmu Zátopek? Dozvíte se v rozhovoru.

Jak se vám líbí na Aerovce a jaké jsou vaše dojmy z koncertu?

Hezky, jeli jsme sice daleko, ale první zastávkou byl rodný dům Emila Zátopka. Marek Horyna, který mě už tady také delší dobu zval, nás tam zavezl. Líbí se mi i prostor tohoto Katolického domu a musím říci, že tady panuje úžasná atmosféra.

Sama jste svou hudbu během koncertu nazvala fúzí. Jak byste specifikovala svůj žánr?

Bráním se označení, že dělám jazz. Už dlouhé roky tuto muziku nedělám, ale rozhodně z ní vycházím. Ovlivnilo mě i studium na ostravské konzervatoři, kde jsem studovala artificiální hudbu. Je to jedno z dalších východisek pro mou hudbu, ale také mě baví poslouchat různé písničkáře. Myslím, že se pohybuji v tom, co se právě hraje, byť to není ten největší mainstream. Mám ráda Coldplay nebo Radiohead. S tou fúzí si dělám legraci, protože chápu, že pro promotéry a pořadatele je škatulkování důležité. Nejčastěji mě popisují jako multižánrovou.

Kdo je vám blízký z českých interpretů?

Líbí se mi Tata Bojs a Tomáš Neuwerth, který je odtud z Kopřivnice. Nahrál mi bicí k jedné písni z nového alba, které vyjde tento měsíc. Líbí se mi i jejich texty, celková hra a ten náboj. Taktéž se mi líbí JAR, Lenka Dusilová, Katarzia nebo David Stypka a jeho písničky, ty jsou mi velmi blízké a mám je ráda.

Jak probíhá příprava nového alba?

Skvěle, už se těším, jak na konci měsíce spatří světlo světa. U písní a aranží je to občas složité, ale spoustu věcí si nahraju sama ve studiu. Začíná to prvotní myšlenkou, ta mě nakopne k další tvorbě. Někdy je to zvuk, jindy melodie nebo sled akordů. Nemám jeden návod, snažím se jich mít více, aby mě to nenudilo. Co ale říkám svým studentům na různých workshopech, tak je to, že za kreativní flow je spousta práce. Člověk by měl znát hudební řemeslo, protože potom dokáže pracovat rychleji a lépe. Je to kombinace práce, vzdělávání se a otevření se tomu.

Při tvorbě hudby pro film Zátopek pro vás bylo inspirací například tempo, kterým Emil Zátopek běhal, jak jste k tomu dospěla, studujete důkladně například životopisy?

Ve svých albech musím mít nějaký koncept. Vždycky mě bavila matematika a ráda ve věcech vidím logický postup, vzorec. Samozřejmě, když dostanu nějakou zakázku, tak si to ráda prostuduji, baví mě najít nějaké východisko, inspiraci, ale zcela racionálně, protože to poté podpoří i tu kreativitu a propojí se tím levá a pravá hemisféra. U Zátopka jsem ale úplně nevěděla, za jaký konec to chytit, takže když jsem si našla tuto frekvenci běhu, tak jsem si uvědomila, že hudba je vlastně taky tep, tempo, takže jsem to propojila. Vždy mi to přijde fascinující, že se to dá propojit.

Jak se vám pracovalo na soundtracku k Zátopkovi?

Byla to dlouhá práce a ne vždy jednoduchá, ale to je na delší vyprávění o filmové hudbě. Já jsem na to trochu přecitlivělá, že ne vždy dokoukám film, když mě nebaví hudba k němu. Jsem náročný posluchač. Ale zároveň vím, že ta filmová hudba by neměla brát pozornost diváka, ale taktéž by neměla být “přizdisráčská”. I pro mě to byl velký kus hledání, a jestli se to povedlo, to už musí posoudit diváci. Já jsem se opravdu snažila ze všech sil.

Když už jsme u Zátopka – máte ke Kopřivnici a k tomuto regionu nějaký citový vztah?

Nejsem úplně zdaleka, pocházím z Vendryně, což je nějakých 40 kilometrů, ale musím říci, že Kopřivnici jsem navštívila jako dítě, takže už je to hodně dávno. Ale byla jsem ve Štramberku, ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde jsou úžasní muzikanti. Mám to tu ráda, i když se tu nedostanu tak často.

Možná i proto jste přijala nabídku tvořit hudbu pro Zátopka, protože je to kus vašeho domova?

Dá se to tak říct. Nemyslím si, že mě oslovili s tímto podtextem, ale možné to je, ačkoliv jsem se na to nikdy neptala. Když jsem pracovala na Dukle 61, tak to bylo zajímavé, protože když jsem studovala na ostravské konzervatoři, tak jsem dojížděla do školy denně z Vendryně a v místech, kde jsou doly, potkávala horníky. Takže je znám výborně, znám jejich tvrdost. Když mě tenkrát oslovili, tak já byla úplně nadšená, protože je to něco, odkud jsem. Věřím, že věci se dějí tak, jak se dít mají, a nejspíš to takto bylo i s prací pro tento film.

Kdybyste srovnala projekty Zátopka a Dukly, bylo to pro vás něco jiného?

Určitě, bylo to úplně jiné téma. U Dukly, když jsem dělala nějaké těžké scény, tak jsem prožívala hluboký smutek. Říkala jsem si, že dělat hudbu k takovému filmu je extrémně psychicky náročná práce. U Zátopka to bylo zase takové, že vždycky u maratonu jste se měla rozbrečet štěstím. Tak jsem si říkala: „Jo, když to funguje potřetí, tak je to dobrý.“

S novým albem se můžeme těšit na něco podobného jako Sně?

Myslím, že na albu Žijutě je rozdíl v tom, že album Sně bylo více komorní, nahrané v duu s Oskarem Törökem. Na novém albu mám celkem 11 hostů. Mám tam třeba Riche Perryho, slavného jazzového saxofonistu, který mi nahrál sólo do písničky, kde hraje na bicí Tomáš Neuwerth. Takže na novém albu propojím New York s Kopřivnicí. Je tam dokonce i písnička, kterou jsem dělala s Davidem Stypkou a měla ještě doprovázet film Dukla 61. Já to pak odložila, nějak jsme se na tom nedomluvili. Poté jsme se viděli pár měsíců předtím, než odešel. Pustil to večer mezi pár známých na jednom písničkářském kempu a řekl: „Beát, pojďme to dodělat.“ Já na tom bohužel začala pracovat až poté, co jsem měla k dispozici jen jeho demo zpěvy, ale myslím si, že je tam hodně slyšet, že přesto, že to bylo jen demo, tak to bylo absolutně úžasné a má to své kouzlo. To mě hodně těší, že ta písnička tam nakonec vychází, navíc ještě s takovým názvem alba. Je tam třeba Otto Klempíř z JAR, má jeden takový melodramatický projev v jedné písni.

Jak jste prožívala uplynulý rok?

Já jsem naštěstí prožívala lockdown tak, že jsem měla hodně práce. Takže jsem mohla dokončit nějaké resty, které mě trápily roky. Pak jsem vnímala pozitivně to, že jsem mohla být více s rodinou. Je tam ale i spousta věcí, které už tak pozitivní nejsou. Například to, že učím na newyorské univerzitě, ale už třetí semestr nemáme studenty, protože tady žádní Američané nepřilétají.

Stejně jako se málo hrálo a nebylo to úplně nejjednodušší, věřím, že se to nějak zlepší. Už bych nerada do dalšího lockdownu kvůli své práci, kterou mám ráda, a také proto, že lidi kultura spojuje a je nezbytnou součástí budování empatie, protože kdo je ochotný jít na muziku či do divadla, tak je do určité míry empatický, což je vlastnost, která bohužel ve společnosti mnohokrát chybí.

Kateřina Holubová



RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS