Město Kopřivnice - Kopřivnické noviny ze dne 22.10.2020 - EvaMore: Debutové CD je zakončením jedné životní etapy i splněným snem
Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
logo Facebook Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
Otevírací doba a kontakty
Muzeum Fojtství - foto STUDIO TRINITY, s.r.o.

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 37/2020 ze dne 22.10.2020

EvaMore: Debutové CD je zakončením jedné životní etapy i splněným snem

(Počet zobrazení: 564)
Naposledy mohli Kopřivničané písně EvaMore slyšet v září v rámci Rodinného festivalu za Katolickým domem.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Naposledy mohli Kopřivničané písně EvaMore slyšet v září v rámci Rodinného festivalu za Katolickým domem.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice – Většina hudebníků na rok 2020 asi nebude vzpomínat s velkou láskou a vděčností. Problémy způsobené koronavirovou epidemií samozřejmě poznamenaly i fungování kapely EvaMore, v jejímž centru stojí zpěvačka Eva Moravčíková a kytarista Tom Strom Nováček. Přesto tito dva se za letoškem budou ohlížet přece jen s jinou perspektivou. Hudební projekt se totiž během letoška z dua proměnil v regulérní kapelu, ale hlavně si splnili sen a vydali se vší parádou svou první ‘velkou desku’. Album „Na vysokym kopcu“ s 12 písničkami vyšlo 23. července, kapela na jeho realizaci získala od fanoušků přes 100 tisíc korun na Startovači a na konci srpna stihla i velký koncert s desítkami hostů, na kterém pokřtila i čerstvě vylisované cédéčko. Jak tvoří a přemýšlejí o své muzice i o plánech do budoucnosti, je rozhovor, který Eva a Tomáš Kopřivnickým novinám poskytli po svém posledním vystoupení v Kopřivnici.

Proč jste zůstali u názvu Eva-More, i když jste začali hrát jako duo a nakonec i jako kapela? Neuvažovali jste o tom, že jej změníte?

EVA: Název kapely vznikl z mého jména a příjmení. Vlastně to byla má přezdívka už od gymnázia a mně se to prostě líbilo. Je to EvaMore, Eva Mór, EvAMORE, je tam spousta různých možností, co v tom kdo chce číst. Teď jsme se ustálili na podobě Eva More a výslovnosti Eva Mór. Hodně lidí mělo problém s tím More a ptali se nás, proč tam máme něco romsky, a nám se to nechtělo stále vysvětlovat, že tam nic takového není, a kdo si tam nachází jaký význam, to je jen jeho věc. Pro nás je to EvaMore, jsme prostě Eva a stále více lidí, kteří s námi hrají. Samozřejmě v době, kdy jsme se měnili v kapelu, přemýšleli jsme i o úplně jiném jméně, ale nenašli jsme nic, co by se nám zdálo lepší.

Jak vlastně začala vaše spolupráce a proč jste se rozhodli, že muzikantské duo transformujete do kapely?

TOM: Začalo to tak, že Evka nechtěla vystupovat sama a potřebovala k sobě kytaristu, který ji doprovodí. Mně to v tu dobu náramně káplo do noty. V té době jsem si jako písničkář připadal tak nějak vyhořelý a nevěděl jsem, co a jak dál se sebou jako s muzikantem. Proto mi nabídka hrát s Evou bodla a navíc jsme si opravdu výjimečně sedli. Funguje mezi námi muzikantská a lidská chemie, která není zase tak moc obvyklá. Ta spolupráce začala v roce 2016 a stále je pro nás oba velmi příjemná. Co se týče kapely, Eva vždycky chtěla mít kapelu a já jsem byl ten, kterého bavilo hrát ve dvou a nehrnul se do toho. Změna přišla, když jsme rozhodli, že uděláme desku. Už na začátku nám producent říkal, že to, co funguje v duu na koncertech, bude na nahrávce málo. Rozhodli jsme se, že chceme tu desku udělat hezčí. Měli jsme spoustu nápadů, že tam by se hodily housle, jinde sbor, cimbál anebo elektrická kytara. A protože to takhle nejsme schopní udělat ve dvou na živo, tak to uděláme aspoň na desce, a to naše duo obarvíme. A už tehdy nám producent říkal, ať si to klidně obarvíme hosty, ale že bude lepší, když už potom budeme hrát s kapelou.

EVA: Hodně silným impulzem pro založení kapely bylo i to, že jsme chtěli rytmus. Chtěli jsme bubeníka. Hlavně proto, že když hrajeme na větších akcích, tak na velkém pódiu ve dvou prostě zapadneme, ale bicí vystoupení dají úplně jinou dynamiku.

Jak je to teď s autorstvím, když jste se stali kapelou?

EVA: Původně jsou to moje písničky, které jsem napsala, a vedle toho jsou na desce tři úpravy lidových písní. Ale Tom do jejich výsledné podoby hodně zasahuje svou kytarou a jako aranžér mi pomáhá je dál rozvinout. Tomáš má výborné nápady, co se týče obsazení nástrojů. Třeba v Pírkách celý cellový part napsal on a já jsem moc ráda, že do toho takto zasahuje. Texty jsou zatím většinou čistě moje nebo zhudebňujeme básně. Ale co se týče hudby, tam bych řekla, že to autorství je už opravdu tak 50 na 50.

V textech používáte zvláštní češtinu, která má silný nádech nářečí, ale podle všeho nejde o žádné konkrétní regionální nářečí. Jak to vzniká?

EVA: Je to tak, jak mi to jde z pusy. Možná to bude vycházet z mé rodiny, část jí totiž pochází z Valašska, část ze Slovenska a další z Lašska. Musím přiznat, že na to nemám úplně jasnou odpověď. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela a opravdu jsem zpívala texty tak, jak mi šly z pusy. Když jsem se pak postupně ptala lidí, kteří různým nářečím opravdu rozumí, řekli mi, že to opravdu není ani jedno konkrétní. Je to mix toho všeho. Bude to možná tím, že jsem v mládí hodně poslouchala folklor. Jde to nějak přirozeně ze mě a já jsem si řekla, že to nechám plynout a nebudu to řešit.

TOM: Je třeba doplnit, že asi dvě písničky jsme nakonec upravili tak, aby byly opravdu valašské. Znalec nářečí nám texty revidoval a společně s ním jsme je upravili, aby odpovídaly.

Kdy jste začali na desce pracovat?

TOM: Ta myšlenka tady s námi byla už delší dobu. Chtěli jsme něco, čím bychom jednak zmapovali to, co jsme doposud udělali, a taky něco, co bychom mohli pouštět promotérům a díky tomu se dostali někam dál. Samotná práce na desce začala někdy na konci loňského léta. V září jsme poprvé jeli za producentem a tam jsme to upekli.

Jak jste vybírali producenta a jaký byl jeho vliv na výslednou podobu desky?

TOM: Měli jsme dopředu vybraného Tomáše Neuwertha. Je to náš kamarád, je místní a moc si vážíme jeho práce, ale on na nás bohužel neměl čas. Doporučil nám ale svého kamaráda Martina Horáčka, a ten je nakonec producentem naší desky. Stal se z něj i náš kamarád a jsem přesvědčený o tom, že desku zásadně ovlivnil. Zasáhl především do jejího zvuku, co se týče obsahu, máme na ní všechno, co jsme nahrát chtěli. Martin tomu dal takový zvukový obraz, že to je zároveň moderní a přitom je tam závan folkloru. Je to zároveň komorní, ale přitom i velké. Je tam i díky němu všechno, co jsme chtěli.

EVA: Martin Horáček do procesu vzniku desky zasáhl i filozoficky. Protože se nás na začátku ptal, co na tu desku chceme. Co tam vlastně bude? Jestli chceme jen pár písniček za sebou nebo tím chceme vyjádřit i něco víc. Když jsem nad tím začala přemýšlet, tak jsem došla k tomu, že jsem na desku chtěla dát věci, které se v mém životě už staly a jsou pro mě skončené. Tím cédéčkem sama pro sebe zakončuji nějakou životní etapu. Písničky řeší většinou vztahy, které už jsou ukončené, zapomenuté a tímhle cédéčkem od toho jdu definitivně pryč. A je fakt, že předtím, než jsme se sešli s producentem, jsem o tom takto vůbec nepřemýšlela. Velký vliv na výslednou podobu desky měly i naše grafičky Hana Petrová a Nikola Kociánová, které vytvořily moderně její celkový design, který desku obrazově skvěle doplňuje.

Spousta dnešních kapel vydává dneska své desky už pouze virtuálně. Tak, že své nahrávky pověsí na internet. Vy jste se rozhodli pro vydání na CD s autorskou grafikou a obsáhlým bukletem. Co vás k tomu vedlo?

TOM: Není to nostalgie, ale cédéčka jsou to, na čem jsme vyrostli. Já jsem miloval pustit si cédéčko a číst si u toho buklet. Prostě mít radost z té věci a z té muziky najednou. A takhle jsme to chtěli mít i s naším prvním albem

EVA: Navíc jsme na desku čekali opravdu docela dlouho. Já jsem chtěla mít 12 písniček, a když už do studia jezdím, tak je chci nahrát najednou a ne po jedné. Chtěli jsme, aby mělo ucelenou formu. Prostě když už to děláme, tak ať to stojí za to.

Inspirace folklorem byla od začátku vědomá nebo se ve vašich písničkách začala objevovat samovolně?

EVA: Vědomé to asi není. Prostě se to tak stalo. Většinu těch písniček jsem napsala, když mi bylo asi dvacet. Některé byly opravdu dlouho schované v šuplíku. Ten folklor do toho přišel sám, ale není tam jen folklor. V našich písničkách se odráží i hudební alternativa, kterou mám ráda, básně, co mě oslovily, a přichází to přirozeně a samo.

Řešíte žánr, který hrajete?

TOM: A možná trochu jo. Hodně jsme o tom povídali s producentem a řešili filozofii celé desky, abychom si uvědomili, co vlastně dáváme ven. Tehdy jsme si řekli, že se nám to spojení s folklorem líbí. Lidovky vznikaly, aby si tím lidé nějak dělali dobře, pouštěli jejich prostřednictvím emoce a ulehčovali si tím život. My vlastně děláme to samé, akorát malinko moderněji. Máme moderní texty, ale těžíme z odkazu folklorních melodií, stylu zpěvu a podobně. Celé to nakonec balíme do moderního zvuku. Za mě je to folklor posunutý do současnosti.

EVA: Ale čistý folklor to samozřejmě není, jen jsme jím hodně silně ovlivněni. Řešíme emoce, lidské vztahy stejně jako lidé v minulosti, ti se z toho také vyzpívali. Není to prostě konzervovaný folklor ve své historické podobě. Je to naše představa o tom, jak by se mohl vyvíjet dnes.

Jaké jsou vaše plány pro nejbližší budoucnost? Přemýšlíte už o další desce?

TOM: Nejbližším plánem jsou videa z příborského koncertu, kde jsme cédéčko křtili. Máme to celé natočené na čtyři kamery a kvalitní zvuk, takže si myslím, že z toho mohou být slušná videa. Nebude to asi celý dlouhý koncert, to si myslím, že je možná zbytečné v dnešní uspěchané době. Ale chceme připravit několik písniček a videa zachycující tu atmosféru koncertu, která pro nás byla naprosto výjimečná, a budeme to umisťovat na YouTube. Bude to poděkování našim fanouškům a zároveň promo, které by nám mohlo pomoct k dalšímu hraní. A co se týče další desky, tak to je ještě daleko. Máme už nějaké nové písničky a tvoříme, to ano, ale myslím, že si potřebujeme hodně odpočinout od nahrávání.

EVA: Druhá deska zatím určitě není na pořadu dne. Chceme udělat koncertní turné s tou první, kdy bychom se rádi dostali i za hranice Moravskoslezského kraje. V polovině listopadu jsme měli hrát v Kutné Hoře a v Praze, a pokud to vyjde, bude to pro nás ochutnávka jiného než moravského publika. Na to jsme moc zvědaví. Kolik se toho podaří v této špatné situaci, je otázkou. Každopádně na jaře bych chtěla domluvit opravdu už nějakou větší tour a rádi bychom příští rok objeli i nějaké festivaly.

David Macháček



RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS