Město Kopřivnice - Kopřivnické noviny ze dne 12.12.2019 - Řízení MIS music je pro varhaníka Petra Rajnohu kotvou v racionálním světě
Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
logo Facebook Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Technické muzeum Tatra - foto STUDIO TRINITY, s.r.o.

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 44/2019 ze dne 12.12.2019

Řízení MIS music je pro varhaníka Petra Rajnohu kotvou v racionálním světě

(Počet zobrazení: 338)
Před dvanácti lety Petr Rajnoha jako varhaník vystupoval v kostele sv. Bartoloměje, nyní už půl roku řídí soukromou základní uměleckou školu MIS music.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Před dvanácti lety Petr Rajnoha jako varhaník vystupoval v kostele sv. Bartoloměje, nyní už půl roku řídí soukromou základní uměleckou školu MIS music.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice – Už zhruba půl roku ve funkci ředitele zdejší soukromé základní umělecké školy MIS music má za sebou Petr Rajnoha. Do křesla uvolněného Petrem Suttnerem usedl v květnu letošního roku uznávaný český varhaník a pedagog, který v minulosti vyučoval například na konzervatoři v Olomouci a má za sebou i čtyřletou zkušenost s řízením církevní konzervatoře v Opavě. Jak se rodák ze Znojma, který hudbu studoval v Brně, Praze, ale i Paříži či Lyonu, dostal do Kopřivnice? A jaké plány má pro nejstarší soukromou uměleckou školu v ČR, kterou aktuálně navštěvuje asi 500 žáků, to jsou jen některé z otázek, na které odpověděl v rozhovoru pro Kopřivnické noviny.

Jak jste se ocitl v křesle ředitele MIS music?

Hledal jsem místo ředitele školy, protože ta práce mě baví. Hlásil jsem se na konkurzy na základní umělecké, ale i jiné školy. Nějakým způsobem se to dověděl zakladatel právě této soukromé školy a nabídl mi, jestli bych to nechtěl zkusit v Kopřivnici. V té době jsem žil v Opavě a dojíždění by bylo komplikované, proto jsem začal uvažovat i o tom, že bych se přestěhoval. I pro tu vzdálenost jsem to zpočátku nebral úplně vážně, ale pak se to nakonec stalo skutkem. Nastoupil jsem s očekáváním práce, která mě baví a umožní mi i vlastní „muzicírování“.

Zaujalo mě, že jste usiloval o místo ředitele, které je spojeno se spoustou administrativy a podobných nutných činností, neomezuje vás to v dráze aktivního koncertního umělce?

Když jste učitelem hudby a koncertním hráčem, tak pracujete stále s hudbou jako s jakýmsi nehmotným nástrojem, který uspokojuje jen určitou část osobnosti, a to emoce a věci s nimi spojené, ale tu racionální stránku tak trošku nechává stranou. A to mi nějak v životě chybělo. Protože jakmile člověk jede jen na emocích, tak se s nimi houpe jako „na vlnách“ – někdy je dobře a někdy špatně. Někdy má člověk pocit, že je všechno báječné a jindy zase marné. Stačí, aby se vám něco nevydařilo, a najednou ztratíte drive, tu vášeň a musíte ji zase znovu hledat. Takže člověk je stále na houpačce. Přišel jsem na to, že pro mě osobně je dobré to vyvážit něčím racionálním. Funkce ředitele je opravdu spojena s množstvím administrativy, ale i ten samotný pořádek ve věcech, a to, že má člověk věci víceméně pod kontrolou, mi přináší vyrovnanost, kterou jsem potřeboval.

Jak vnímáte poslání základního uměleckého školství?

ZUŠ jako takovou vnímám jako školu, která právě u dětí rozvíjí to, co základní školy příliš nerozvíjejí – tvůrčí fantazii, kreativitu a uměleckého ducha. Děti ve škole jsou neustále v tom racionálním prostředí a s emoční stránkou se moc ve školách nepracuje. V tom vidím velký smysl uměleckých škol. Tak to cítím já i mnozí rodiče. Děti, které sem chodí, rozvíjejí tu kreativitu a tvořivost, kterou v sobě mají, ještě v začátcích svého osobnostního vývoje, kdy to člověka nejvíc obohatí. Ta tvořivost je jedna ze základních složek lidství.

Jak vnímáte to, jak se profiluje škola MIS music?

Ačkoliv já jsem kovaný v klasické hudbě, tato škola je zaměřená na lehčí žánr – populární hudbu a jazz. Mně se to líbí a je to dětem i rodičům blízké. V tomto ohledu je tato škola trochu dál, i když už i klasické ZUŠ k tomu míří. Na všech školách je potřeba tak trochu dělat obojí. Děti, které mají v sobě potenciál stát se třeba i popovým zpěvákem, si tak jako tak tím klasickým výcvikem a technikou budou muset projít a budou to vnímat tak, že je to naprosto normální. Důležité je, aby se i ta populární hudba dělala dobře.

Máte už po půl roce ve funkci nějakou konkrétní myšlenku, jak výukový program školy posunout nebo obohatit?

Ve škole nyní máme takovou vizi, že bychom rádi nazkoušeli muzikál. Tam bude hrát svou roli i výtvarný a dramatický obor. Původně jsem měl představu, že bych otevřel i taneční obor. Od toho jsem ale upustil, když jsem zjistil, jaké jméno a tradici má v tomto směru druhá místní ZUŠ. Ale záměr nacvičit do konce školního roku muzikál zůstává a jsem touto myšlenkou nadšen. S dramatickou přípravou by museli pomoci odborníci, protože tento obor zde otevřený nemáme. Celé by to mělo podobu dlouhodobého školního projektu, na jehož závěru bychom uvedli představení pro veřejnost. Krásně se v tomto záměru propojují prvky vážné a populární hudby, navíc se zapojí i výtvarníci pro tvorbu výpravy. Myslím, že by to celkově mohlo obohatit to, co se tady ve městě děje.

Kde cítíte naopak nějakou slabinu nebo věc, u které je potřeba usilovat o změnu?

Velmi těžko se na to odpovídá, ale co si budeme povídat, práce s dětmi není jednoduchá. Jsou pohlceny mediálními prostředky, mobily, počítači a podobně a nejsou zvyklé pracovat, a to je obecně slabina dnešní generace dětí. Tady je to ale možná trochu víc vidět. Když chce někdo dělat hudbu, tak pro to musí něco dělat navíc. Totéž platí i ve sportu. Ovšem ve sportu, i pokud to člověk nechce dělat pořádně, tak si přesto zasportuje. V hudbě to neplatí. Kdo ji nechce dělat pořádně, tak si nezahraje. Je to spojené s pílí a vytrvalostí a to dnes dětem chybí. Nejde to dělat násilně, ale motivačně. Ukazovat jim cesty, hravý způsob, jak se hudbě učit, ale bez úsilí to prostě nepůjde.

Sám jste varhaník, nemáte chuť na MIS music nabízet výuku hry na tento nástroj?

Bude-li zájem, velmi rád bych zahájil výuku hry na varhany. Máme tady k dispozici digitální varhany, a když bude zájemce, může se přihlásit. Je to pro děti zhruba od 12 let, které dosáhnou na pedály a mají již zkušenost s hrou na klavír.

Neuvažujete o tom, že byste se jako varhaník představil místnímu publiku?

Hrál jsem tady koncert před lety v rámci Svatováclavského hudebního festivalu. Rád bych se s místní farností domluvil a třeba na jaře nějaký varhanní koncert uspořádal. Aktuálně hraji asi deset koncertů ročně. To je tak akorát, že mě to nevysiluje při další činnosti. Příprava zabere minimálně 1 až 2 týdny, kdy je má pozornost nasměrována jedním směrem. Takže není úplně snadné to skloubit.

David Macháček



RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS