Město Kopřivnice - Kopřivnické noviny ze dne 21.10.2021 - Tomáš Vrzal získal historicky první titul mistra ČR v paralukostřelbě
Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
logo Instagram logo Facebook Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
Otevírací doba a kontakty
Skautské centrum Vanaivan - foto Yan a Baara Čelikovských - YB studio

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 37/2021 ze dne 21.10.2021

Tomáš Vrzal získal historicky první titul mistra ČR v paralukostřelbě

(Počet zobrazení: 520)
Kopřivničan Tomáš Vrzal usiloval o nominaci na letošní paralympiádu, kvalifikační závod mu ale nevyšel. Cílem je tak Paříž 2024.
FOTO: KRISTINA ČABLOVÁ
Kopřivničan Tomáš Vrzal usiloval o nominaci na letošní paralympiádu, kvalifikační závod mu ale nevyšel. Cílem je tak Paříž 2024.
FOTO: KRISTINA ČABLOVÁ

Kopřivnice – Osud si s ním nepěkně zahrál, ale nevzdal se a dál se věnuje sportu. Kopřivničan Tomáš Vrzal, původem z Rožnova pod Radhoštěm, jezdil závodně na kole a cizí mu nebyl ani jakýkoliv jiný sport. Při tréninku mu však řidička automobilu nedala přednost a způsobila mu velmi vážná zranění s doživotními následky. Upoután na invalidní vozík se tak musel vzdát své milované cyklistiky. Po pěti letech od úrazu našel zalíbení v paralukostřelbě, ve které nyní sbírá první úspěchy. Splnil nominační kritéria pro zařazení do národní reprezentace a v polovině září se stal historicky prvním mistrem ČR v paralukostřelbě v kategorii Open.

Mohl byste popsat, co se tenkrát přihodilo?

Úraz se mi stal na podzim roku 2013 při tréninku na kole. Jel jsem přes křižovatku po hlavní a řidička automobilu mi nedala přednost a srazila mě.

Cyklistice jste se tedy věnoval na závodní úrovni?

Ano, jezdil jsem na horském kole Český pohár, Kolo pro život, Beskyd Tour a místní závody. Bavily mě ale i další sporty, takže kromě cyklistiky jsem hrál basketbal, dělal jsem spinning, plavání, fitness, rád jsem chodil po horách. Byl jsem velmi aktivní a také měl skvělé zaměstnání.

Měl jste po úraze hned myšlenky vrátit se ke sportu?

Určitě ne. Trpěl jsem velkými bolestmi a psychickými potížemi. Prioritou bylo postavit se znova na nohy a normálně chodit. Trvalo několik let, než jsem začal přemýšlet o tom, že bych zkusil nějaký sport nebo vůbec cokoliv. Z aktivního života jsem se najednou ocitl jakoby ve vězení, zavřený sám v bytě, nikam jsem se bez cizí pomoci nedostal. Trpěl jsem depresemi, bolestmi a bylo to celkově hodně náročné a smutné období.

Pomohla vám jej překonat rodina nebo přátelé?

Bohužel pomoc od rodiny nepřišla. Jediný člověk, který mi zůstal nápomocný, je moje dlouholetá kamarádka Irenka Jandová. S tou jsem se znal již několik let před úrazem. Bez ní bych to období rozhodně nezvládl a i nyní mi pomáhá například s přepravou k lékaři, na vyšetření, závody, soustředění apod. Bohužel nemám automobil, je pro mne finančně nedostupný, takže nebýt cizí pomoci, byl bych stále jen zavřený doma.

Co byl ten impuls začít se sportem?

Na podzim roku 2018 jsem byl na rehabilitaci v Darkově, kde jsem potkal lukostřelkyni Lenku Kuncovou z Frenštátu pod Radhoštěm. Ta se mě zeptala, zda bych nechtěl vyzkoušet lukostřelbu. Upřímně, moc se mi do toho nechtělo, a to hned z několika důvodů. Obával jsem se finanční náročnosti tohoto sportu. Vůbec jsem si nedokázal představit, jak se budu dopravovat na trénink a závody, když nejsem mobilní. Nechal jsem se ale přemluvit a začátkem r. 2019 mě Lenka vzala do Prahy za odborníky. Vše jsem si v klidu vyzkoušel, místní trenéři se na mě podívali, jestli bych byl vůbec schopen dělat tento sport. Dohodli jsme se, že to tedy vyzkouším, a zapůjčili mi starší vybavení. Ze začátku jsem absolvoval několik tréninků s Lenkou ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Jak tedy probíhaly začátky?

Trenéra jsem neměl a nemám dodnes, učil jsem se z videí, četl různé články o technice, sbíral cenné rady od kolegů atd. Vybavení, které jsem měl zapůjčené, mi úplně nesedělo. Celé to mé snažení byl takový pokus-omyl. Tréninky byly velmi náročné, neboť jsem si musel k terčovnici pro nastřílené šípy jezdit 50 m tam a zpět ručně na vozíku, což byla na trávě neskutečná dřina. Dlouhodobě jsem nebyl schopen takto trénovat a s lukostřelbou jsem chtěl skončit. Z toho důvodu jsem trénoval většinu roku jen ve sklepě našeho panelového domu. V roce 2020 jsem od sponzora získal elektropohon k invalidnímu vozíku, který mi neskutečně usnadnil pohyb po Kopřivnici i v tréninku.

Kdy jste si koupil své první vybavení?

Bylo to koncem roku 2019, kdy jsem se pokusil na ně získat finance od různých nadací, místních firem apod. Větší část financí se mi podařilo získat právě od nadací. Jen pro představu, samotný luk stojí zhruba 45 tisíc korun, jedna sada kompletních šípů, těch levnějších, přibližně 12 tisíc korun.

Kde vůbec trénujete?

Pokud to počasí dovolí, tak na spodní travnaté ploše hřiště ZŠ 17. listopadu, kam chodím v době, kdy se tam nepohybuje mnoho lidí. Tím bych chtěl poděkovat paní ředitelce a městu Kopřivnice, že mi zde umožnili trénovat. Za deště nebo v zimě se připravuji ve sklepě paneláku, kde trénuji techniku na krátkou vzdálenost nebo střelbu na 18 m, samozřejmě za dodržení všech bezpečnostních opatření. Bohužel nikde v okolí není dostupná velká hala na 50 m, kde by se dalo i v zimě připravovat na outdoorovou sezónu.

Jak často trénujete?

Když mi to zdraví dovolí, tak pětkrát týdně dvě až čtyři hodiny denně. Je to závislé na tom, jak se zrovna zdravotně cítím. Střídám lukostřelbu s rehabilitací a posilovacím tréninkem. Samozřejmě je potřeba i regenerovat, a tak občas dojíždím na místní bazén v poliklinice, kde je vše přizpůsobeno pro vozíčkáře. Je zde velmi ochotný a vstřícný personál, který mi je vždy nápomocen. Zaměřuji se i na dechová cvičení a mentální trénink.

Kdy jste byl poprvé na závodech?

Po prvních třech měsících, co jsem s lukostřelbou začal, nám vedení klubu (pozn. red. SK Nové Město nad Metují) zajistilo soustředění s kanadským reprezentačním trenérem Vlado Kopeckým. Ten mě hodně motivoval, viděl ve mně potenciál, a tak jsem si řekl, že se pokusím v tomto sportu něčeho dosáhnout. V červenci 2019 jsem pak absolvoval první závod – Světový pohár v Novém Městě nad Metují. Skončil jsem sice až v závěru výsledkové listiny, ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek, zkušenost a moc jsem si tu atmosféru užil. Poté následovaly menší závody, kde už jsem se umístil i na stupních vítězů.

Následoval ale covidový rok 2020, který vás asi zabrzdil.

To ano, a nejen mě. Naštěstí jsem mohl trénovat a připravovat se v již zmíněném panelovém sklepě. V létě se vše na chvíli rozvolnilo, tak proběhlo i několik závodů. Na MČR dospělých jsme jako tým obsadili 4. místo. Bohužel na podzim i v zimě se v důsledku covidové pandemie znovu vše uzavřelo. Letošní rok měl začít mistrovstvím Evropy v Itálii, což měl být první nominační závod na paralympiádu. Ten byl zrušen právě v důsledku stále se nelepšící situace kolem covidu.

Dostáváme se tedy k tomu, že v současné době jste už v české paralukostřelecké reprezentaci. Mohl jste startovat na letošní paralympiádě v Tokiu?

O nominaci jsem usiloval na Světovém poháru v Novém Městě n. M., která byla pro ty, co ještě neměli účast jistou, poslední šancí. Bohužel mi závod nevyšel podle mých představ a letenku do Japonska jsem nevybojoval. Nicméně další paralympiáda je už za tři roky a já podniknu vše pro to, abych se na ni nominoval.

Chuť jste si ale spravil na zářijovém mistrovství ČR.

Ano, stal jsem se historicky prvním mistrem ČR v paralukostřelbě. Finále dospělo až do rozstřelu, neboť jsme měli se soupeřem Leošem Bartošem stejné skóre po patnácti vystřelených šípech. Rozhodl jeden šíp, on trefil devítku, já desítku.

Jaké závody vás čekají v blízké budoucnosti?

V únoru 2022 bych se velmi rád zúčastnil mistrovství světa v Dubaji, ale vše bude záležet na tom, zda se mi podaří získat dostatek financí. Dále bych se chtěl zúčastnit Evropského poháru v Itálii a Světového poháru v Novém Městě n. M. V neposlední řadě bych rád startoval na obou mistrovstvích ČR – pro dospělé i pro paralukostřelce.

Kristina Čablová



RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS