Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Letecký pohled na Kopřivnici - CBS Malované mapy

Kopřivničtí rodáci

Historické texty vznikly v rámci činnosti Muzea Fojtství. Autorem textů je Mgr. Ondřej Šalek.

Ignác Šustala (1822-1891) továrník

Ignác Šustala (1822-1891) továrník Pocházel z rodu kopřivnických fojtů. V Novém Jičíně vystudoval hlavní školu, poté se vyučil sedlářem v Místku. Na vandru pracoval v Hukvaldech, Holešově a ve Vídni u dvorního stavitele kočárů F. Kollera. V roce 1850 začal na kopřivnickém fojtství s řemeslnou výrobou bryček, po dvou letech přešel k tovární výrobě. Později se produkce rozšířila o honosné kočáry a sáně. V roce 1858 přibral za společníky A. Rašku a K. Moslera, čímž vznikla společnost Schustala & Company, která od roku 1882 vyráběla také železniční vagony. Firma se stala známou po celé Evropě a její výrobky získaly ocenění na mnoha světových výstavách.

Petr Kuchař (1825-1903) kronikář

Petr Kuchař (1825-1903) kronikář Vyučil se pláteníkem a tímto řemeslem se živil až do jeho úpadku v roce 1864, kdy řemesla zanechal. Poté se věnoval zemědělství a do roku 1881 provozoval v Kopřivnici obchod se smíšeným zbožím. Dlouhá léta zastával úřad kopřivnického radního a byl také obecním výběrčím daní. Podílel se na založení samostatné duchovní správy a kopřivnické záložny. V roce 1894 začal zapisovat své paměti, které nazval Kniha rozličných památností. Zaznamenal zde také události z dřívější doby, které znal z vyprávění pamětníků. V jeho kronice pokračovali František Kuchař a František Kuchař mladší.

Adolf Raška (1825-1878) továrník

Adolf Raška (1825-1878) továrník Studoval na Piaristické koleji v Příboře a na gymnáziu v Opavě, Těšíně a Kroměříži. Absolvoval polytechnický institut ve Vídni a několik let cestoval po evropských kameninových manufakturách. V roce 1855 převzal po otci keramickou továrnu, kterou zmodernizoval a rozšířil sortiment výroby. V roce 1858 se spojil s Ignácem Šustalou a vložil do jeho továrny na kočáry kapitál. Zastával v ní pozici vedoucího obchodní kanceláře. V Kopřivnici se zasloužil o zřízení samostatné duchovní správy, obecní záložny, pošty a také o postavení tzv. horní školy. V letech 1873-1876 zastával úřad kopřivnického starosty.

Jan Stiborek (1829-1899) správce továrny

Jan Stiborek (1829-1899) správce továrny Vyučil se malířem v továrně na hliněné zboží, kde později pracoval jako písař. Po smrti majitele továrny Adolfa Rašky, byl do plnoletosti jeho syna jejím správcem. Několikrát zastával úřad kopřivnického starosty, byl kopřivnickým poštmistrem, předsedou místní školní rady, předsedou kopřivnické záložny, zástupcem pojišťovny Slavia a správcem farního fondu. Od roku 1892 byl členem stavebního odboru pro stavbu nového farního chrámu. Zastřelil se na kopřivnickém hřbitově, poté co vyšly najevo nesrovnalosti v účetnictví kopřivnické záložny, která se dostala do finančních potíží díky poskytování úvěrů bez ručitelů.

Tomáš Hrček (1833-1912) továrník

Tomáš Hrček (1833-1912) továrník Jeho matka pocházela z rodu kopřivnických fojtů. Tomáš Hrček pracoval jako kolář v Šustalově továrně na kočáry. V roce 1872 stál u vzniku firmy „T. a J. Hrček & Ed. Neugebauer“, která vyráběla v Mařaticích kočáry. V roce 1887 Tomáš Hrček odešel do Králova Pole u Brna a založil zde nejprve filiální závod, který se pod jeho vedením v roce 1906 osamostatnil pod názvem „Hrček a Neugebauer“. Vyráběly se zde nejprve kočáry, po roce 1918 se produkce změnila na výrobu hasičských motorových a automobilových stříkaček a komunálních vozidel pro tuzemsko i export.

Jan Hrček (1842–1915) továrník

Jan Hrček (1842–1915) továrník Pracoval jako sedlář v Šustalově továrně na kočáry a protože uměl dobře německy, dělal Ignáci Šustalovi určitou dobu také účetního. V roce 1872 založil společně s Tomášem Hrčkem a Eduardem Neugebauerem malou továrnu na výrobu kočárů v Mařaticích u Uherského Hradiště. Koupili tam bývalou sýpku a pod jménem „T. a J. Hrček & Ed. Neugebauer“ vyráběli kočáry, vozy a ruční hasičské stříkačky různých druhů. Své výrobky dodávali na domácí trh, ale také na Balkán. Po roce 1918 se produkce přeorientovala na výrobu karoserií, ale v roce 1932 továrna v Mařaticích zanikla.

Adolf Šustala (1856-1921) továrník

Adolf Šustala (1856-1921) továrník Syn Ignáce Šustaly. V roce 1878 se stal jeho společníkem v továrně na výrobu kočárů a byl také mistrem v kovárně. V roce 1880 odjel do Paříže studovat obchodní školu. Po přeměně továrny na akciovou společnost v roce 1891 byl ředitelem vagonky. Kvůli neshodám s vedením vystoupil v roce 1895 společně s bratry ze společnosti a v roce 1900 se podílel na založení vagonky v Butovicích. Zastával funkci viceprezidenta této akciové společnosti a vedoucího správní rady. V Kopřivnici finančně podporoval různé obecní projekty, mimo jiné pořídil hlavní oltář a největší zvon do kopřivnického kostela.

Josef Šustala (1858-1940) továrník a statkář

Josef Šustala (1858-1940) továrník a statkář Syn zakladatele továrny na kočáry Ignáce Šustaly, od roku 1886 byl jeho společníkem a vedl tovární pokladnu. V roce 1887 se oženil s Marií Annou Raškovou, dcerou obchodního partnera svého otce. Po zakcionování závodu v roce 1891 byl nadále pokladníkem továrny. V roce 1895 však společně s bratry vystoupil ze společnosti a působil v butovické vagonce jako zástupce revizora účtů. Více se však věnoval zemědělství na svém statku v Kopřivnici. Koncem 19. století zavedl racionální chov skotu a zabýval se také chovem šlechtěných koní. K tomuto účelu postavil v blízkosti své vily moderní kravín a stáje.

Ignác Šustala ml. (1862-1914) továrník

Ignác Šustala ml. (1862-1914) továrník Nejmladší syn Ignáce Šustaly. Po studiích získal praxi v továrně na koňské povozy v Paříži, poté působil jako vedoucí výroby kočárů v otcově továrně. V roce 1891 se stal společníkem firmy, vedl účtárnu a korespondenci. V roce 1895 se oženil s Marií Preisenhammer z novojičínské soukenické rodiny. V roce 1905 koupil od Františka Kubíčka kopřivnickou továrnu na kachlová kamna, do které investoval kapitál získaný z prodeje akcií vozovky. Továrnu přestavěl, zmodernizoval a výrobu rozšířil o glazované obkládačky. Pod jeho vedením získala kopřivnická kachlovka po několikaletém úpadku opět dobré jméno.

Adolf Raška ml. (1863-1945) továrník

Adolf Raška ml. (1863-1945) továrník Syn továrníka Adolfa Rašky. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a institut La Châtelaine v Ženevě. V roce 1883 se ujal vedení keramické továrny a výrobu kameniny nahradil produkcí bohatě zdobené fajánse, která se vyvážela až do Německa, Francie, Anglie, nebo Ameriky. Od roku 1890 výrobu fajánse postupně nahradila výroba kachlových kamen. V roce 1899 vystoupil z krachující společnosti a do roku 1905 pracoval jako ředitel kamnářského oddělení keramické továrny Isidia v Bulharsku. Poté co Ignác Šustala ml. koupil keramickou továrnu, vrátil se zpět a řídil jí až do roku 1935.

František Váňa (1870-1959) malíř keramiky

František Váňa (1870-1959)  malíř keramiky Pocházel z rodiny zámečníka kopřivnické továrny na kočáry. Vyučil se malířem porcelánu. Nejprve byl malířským pomocníkem v Rožnově, pak nějakou dobu písmomalířem v továrně na kočáry v Kopřivnici. Poté přešel do továrny na hliněné zboží, kde působil jako malíř písma a keramiky, zlatič a později jako mistr. V kopřivnické továrně zůstal i poté, kdy zcela upadla výroba umělecké keramiky a pracoval zde jako skladník. S krachem výroby na počátku 20. století odešel z továrny. Po návratu Adolfa Rašky ml. z Bulharska se v roce 1905 vrátil do kopřivnické keramičky a pracoval zde až do roku 1935.

Jaroslav Galia (1875-1941) hudební skladatel a sbormistr

Jaroslav Galia (1875-1941) hudební skladatel a sbormistr Hudební vzdělání získal na pražské varhanické škole, Cimrově hudební akademii a u Zdeňka Fibicha. V roce 1896 odešel do Ruska, kde působil jako sbormistr opery v Rostově, učitel hudby v Novorosijsku a kapelník vojenské hudby v Mandžusku a Charabovsku. V letech 1904-1919 učil na carské hudební škole v Irkutsku. Do Československa se vrátil s legiemi a od roku 1921 pracoval na velvyslanectví v Estonsku a jako konzul v Litvě. Složil operu Asra, komponoval také komorní, scénickou a orchestrální hudbu. Sebral a upravil písně sibiřských trestanců pod názvem Katorga. Část jeho díla byla během ruské revoluce zničena.

Jan Holub (1878-1951) učitel a esperantista

Jan Holub (1878-1951) učitel a esperantista Vystudoval učitelský ústav v Příboře, poté od roku 1898 působil na několika školách v okolí, až se v roce 1932 stal řídícím učitelem obecné školy v Kopřivnici. Vynikl především jako průkopník jazyka Esperanto na Moravě. Společně s učiteli Theodorem Čejkou a Valentýnem Bilíkem vydali v roce 1900 učebnici Esperanta, která u nás výrazně rozšířila zájem o tento jazyk. Jan Holub se po právu zařadil mezi mezinárodně uznávané esperantisty. Zabýval se také filosofií, byl nadaným houslistou a dirigentem, psal básně a přispíval do různých časopisů se socialistickou a esperantskou tématikou.

Klement Hrček (1879-1962) vynálezce a továrník

Klement Hrček (1879-1962) vynálezce a továrník Vyučil se zámečníkem ve Štramberku, absolvoval mistrovskou školu strojnickou v Brně a po pětileté praxi v elektrotechnických závodech Kolben a spol. v Praze a Österreichische Schuckert-Werke ve Vídni byl jmenován dílovedoucím na Státní průmyslové škole v Brně. Zabýval se výzkumem magnetického upínání železných předmětů při obrábění. Získal 7 patentů a připravil výrobu patentovaných přístrojů. V roce 1940 založil firmu Hrček a spol. v Brně-Králově Poli. V roce 1950 byl závod zestátněn a zařazen do kovodělného podniku Drukov v Brně, Klement Hrček pak působil jako technický poradce závodu.

Josef Socha (1881-1958) starosta Kopřivnice

Josef Socha (1881-1958) starosta Kopřivnice Pracoval jako dílovedoucí v lakovně kopřivnické vagónky. V roce 1906 se stal předsedou odborové organizace lakýrníků. Byl členem a funkcionářem sociálně demokratické strany, za kterou kandidoval do obecního zastupitelstva. V letech 1919-1938 byl čtyřikrát po sobě zvolen starostou městyse Kopřivnice, o jehož všestranný rozvoj se výrazně zasloužil. Podílel se na postavení pomníku presidenta T. G. Masaryka a pomníku padlých v 1. světové válce. Po německé okupaci veřejně vystoupil jménem českých občanů jako jejich největší autorita. V období 1945-1950 byl členem rady MNV. V roce 1946 se stal prvním správcem Lašského muzea.

Ludvík Bortel (1884-1972) malíř

Ludvík Bortel (1884-1972) malíř Vyučil se strojním zámečníkem v kopřivnické automobilce a absolvoval průmyslovou školu strojnickou v Brně. Od mládí byl aktivní v místním Sokolu. Za svého života pracoval u více než patnácti průmyslových podniků jako konstruktér a dílenský úředník. V roce 1951 se vrátil natrvalo do rodné Kopřivnice. Proslul jako lidový malíř, který realisticky zachytil tužkou, tuší i akvarelem četné motivy ze staré Kopřivnice a okolí, ať už se jednalo o sakrální stavby, přírodní scenérie, či průmyslové objekty. Jeho dílo je významné především proto, že četné památky, které zachytil, ve většině případů dnes již neexistují.

Emil Hanzelka (1886-1973) muzejní a vlastivědný pracovník

Emil Hanzelka (1886-1973) muzejní a vlastivědný pracovník Vystudoval měšťanku v Příboře, vyučil se zámečníkem a absolvoval průmyslovou školu v Brně. V letech 1907-1919 pracoval v kopřivnické vozovce v konstrukční kanceláři, jako podmistr v lisovně a dílovedoucí při výrobě vagonových podvozků. Od roku 1919 se věnoval obchodu se smíšeným zbožím, který vedla jeho manželka Ema. Emil Hanzelka byl činný v mnoha kopřivnických spolcích zejména v Sokole, Klubu turistů a Červeném kříži. Od dětství shromažďoval památky ze staré Kopřivnice. Tyto sbírky se staly základem pro Lašské muzeum, které bylo za jeho velkého přičinění otevřeno v roce 1947.

Romunald Buček (1887-1970) čs. legionář

Romunald Buček (1887-1970) čs. legionář Povoláním kovář ve vozové továrně. Za první světové války narukoval jako rakouskouherský voják do pevnosti Przemyšl v Haliči, která po dlouhém obléhání v březnu 1915 kapitulovala. Zde byl zajat a převezen do Turkestánu na práci v zemědělství. V červnu 1917 vstoupil do československých legií v Rusku. Zúčastnil se významné bitvy u Zborova a obranného boje o nádraží v ukrajinském městě Bachmač. Poté co se legie přesunuly po magistrále směrem na východ do Vladivostoku, nalodil se na japonskou loď, která jej přes Singapur a Suezský průplav dopravila do Terstu. Do Kopřivnice se vrátil v únoru 1920.

Alois Gorazd Jurečka (1888-1918) učitel a historik

Alois Gorazd Jurečka (1888-1918) učitel a historik Absolvoval měšťanskou školu a učitelský ústav v Příboře. Od roku 1908 učil na několika místech v okolí Kopřivnice. Věnoval se studiu byzantské historie a slovanské filologie. Ovládal většinu slovanských jazyků, němčinu a francouzštinu. Byl v kontaktu s předními univerzitními odborníky na slovanské dějiny. O prázdninách cestoval po slovanských zemích a navštěvoval významné slávisty. Připravoval se také na práci v archivu rakouského velvyslanectví v Cařihradě. Účastnil se kulturního i politického života. Publikoval řadu recenzí, odborných pojednání a literárních statí.

Adolf Jasník Míček (1888-1928) básník

Adolf Jasník Míček (1888-1928) básník Absolvoval měšťanskou školu v Příboře. Chtěl se stát učitelem, ale kvůli zdravotnímu stavu nebyl na učitelský ústav přijat. Stal se z něj bohém a světoběžník. Živil se jako příležitostný dělník v cihelnách, lomech, na stavbách, ale také jako písař, herec, zpěvák či uvaděč v biografu. Později získal místo úředníka v kopřivnické Tatře. Po vzniku ČSR bojoval na Slovensku, kde byl raněn. Za svého života, vydal vlastním nákladem tři básnické sbírky. Tohoto místního básníka nám připomíná Jasníkova studánka v kopřivnických lesích, vybudovaná v roce 1934 v místech, kde se často zdržoval a inspiroval.

Ladislav Buček (1890-1969) učitel a dirigent PSK

Ladislav Buček (1890-1969) učitel a dirigent PSK Vystudoval měšťanskou školu a učitelský ústav v Příboře. Jako učitel působil od roku 1911 na několika školách v okolí Uherského Hradiště. Mezi válkami učil na obecné škole v Kopřivnici. V období německé okupace vyučoval na škole v Sokolnicích u Brna a od září 1945 opět v Kopřivnici. V letech 1949-1950 byl ředitelem II. Národní školy. Od roku 1924 byl činným členem Pěveckého sdružení moravských učitelů, v letech 1932-1950 pak dirigentem Pěveckého sdružení Kopřivnice. V roce 1945 založil při PSK ženský sbor a později také sbor žákovský a smíšený. Pod jeho vedením dosáhlo PSK mnoha úspěchů.

Boleslav Hanzelka (1890-1961) konstruktér

Boleslav Hanzelka (1890-1961) konstruktér Vystudoval reálné gymnázium v Ostravě a vysokou školu technickou ve Vídni. Jako mladý inženýr krátce pracoval v kopřivnické konstrukci automobilů. V době první světové války nastoupil jako vedoucí konstrukce vídeňské automobilky Perl. V roce 1924 opustil Vídeň a po krátkém působení u brněnské firmy Hrček-Neugebauer v Brně, nastoupil do funkce přednosty konstrukce strojních zařízení firmy Wichterle-Kovařík v Prostějově. V roce 1926 byl jmenován vedoucím automobilky Wikov, tuto funkci zastával až do ukončení výroby automobilů.

Čeněk Bortel (1892-1985) malíř

Čeněk Bortel (1892-1985) malíř Syn kopřivnického pasekáře. Vyučil se malířem pokojů a tuto živnost v Kopřivnici také provozoval. V roce 1918 se účastnil jako dobrovolník obsazování Slovenska a Těšínska. Byl dlouholetým členem kopřivnického Sokola a jedním ze zakladatelů Lašského muzea. V Kopřivnici je znám jako lidový malíř. Maloval akvarely a olejomalby především s motivy našeho kraje. Vytvářel také rozsáhlé nástěnné malby v sálech při sokolských šibřinkách a kulisy pro divadelní představení. Z těchto rozměrných prací se do dnešní doby dochovalo pozadí betléma v kopřivnickém kostele.

Věra Galiová (1892-1961) varhanice a učitelka hudby

Věra Galiová (1892-1961) varhanice a učitelka hudby Dcera kopřivnického varhaníka Jana Galii. Hudební vzdělání získala od učitele Leopolda Víchy, mistra J. Nešvery a prof. J. N. Poláška. Vystudovala pražskou konzervatoř. V roce 1908 vykonala varhanickou zkoušku a stala se varhanicí a ředitelkou kůru kopřivnického chrámu. Výjimkou byla doba okupace, kdy odmítla hrát na německých bohoslužbách. Více než půl století vyučovala v Kopřivnici hru na klavír. Řídila také sokolský smíšený pěvecký sbor a doprovázela na klavír němé filmy v sokolském biografu. V Kopřivnici je známá jako šiřitelka koncertní i chrámové hudby, která vynikala svou mistrnou hrou na varhany.

František Indruch (1893-1983) malíř

František Indruch (1893-1983) malíř Od roku 1910 pracoval v kopřivnické vozovce jako soustružník. Byl zakládajícím členem a dlouholetým činovníkem kopřivnického Sokola. Za války byl nuceně vystěhován z rodinného statku. Aktivně pracoval v odboji a účastnil se sabotáží v podniku a v zemědělství. V roce 1943 byl držen Němci jako rukojmí, pro případ sabotážních akcí. Znám je také jako malíř krajinář a portrétista. Jeho tvorba zahrnuje akvarely, olejomalby a linoryty. Zabýval se motivy z našeho kraje, závodu Tatra a také z prostředí středního Slovenska. Po válce byl předsedou výtvarného kroužku Závodního klubu, který pořádal výstavy a kurzy malování.

Otakar Sviták (1894-1942) čs. voják a účastník odboje

Otakar Sviták (1894-1942) čs. voják a účastník odboje Absolvoval vyšší průmyslovou školu v Brně. Během první světové války byl příslušníkem legií a získal řadu vyznamenání. Po vniku ČSR zůstal v armádě. Od roku 1929 byl přednostou 3. leteckého oddělení Ministerstva obrany a v roce 1937 dosáhl hodnosti plukovníka. Po německé okupaci pomáhal československým letcům uprchnout do zahraničí a vytvořil špionážní síť v továrnách vyrábějících válečný materiál pro německou armádu. V roce 1940 byl zatčen a o dva roky později odsouzen za špionáž k trestu smrti a popraven. V roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti generála a vyznamenán Válečným křížem.

Josef Martinásek (1896-1976) specialista zbrojní výroby

Josef Martinásek (1896-1976) specialista zbrojní výroby Vystudoval reálné gymnázium v Ostravě a vysokou školu technickou v Brně. Ve 30. letech se stal místoředitelem v brněnské zbrojovce. V roce 1938 byl jmenován ředitelem zbrojovky v Rumunsku. Na výzvu čs. exilové vlády odjel v roce 1940 se skupinou specialistů do Francie a pak do Anglie, kde pracoval jako vrchní ředitel v továrně na výrobu součástek pro kulomety Bren. V roce 1942 byl poslán do Iránu, kde vedl továrnu Škoda. V létě 1946 se vrátil do ČSR a stal se ředitelem továren JAWA a OGAR. Pro komunistický režim se stal nepohodlným, protože odmítl vstoupit do KSČ a raději emigroval. Poté žil v Německu, Bolívii a USA.

Alois Popelář (1896-1971) sochař

Alois Popelář (1896-1971) sochař Vystudoval průmyslovou školu keramickou v Bechyni. Po vzniku ČSR se zapojil do obsazování Slovenska, Těšínska a Podkarpatské Rusi, kam vstoupil jako vůbec první československý voják. Po vojně působil v kopřivnické keramičce, jako umělecký poradce, návrhář a modelář. V roce 1923 založil v Kopřivnici podnik na výrobu umělého kamene. V roce 1931 se přestěhoval do Frenštátu, kde se věnoval realizaci několika památníků, náhrobních plastik a samostatným návrhům tvorby v umělém kameni. Zabýval se také malbou zátiší, dekorativní keramikou, porcelánem a užitým uměním.

Josef Veřmiřovský (1896-1983) automobilový závodník

Josef Veřmiřovský (1896-1983) automobilový závodník Vyučil se strojním zámečníkem, od roku 1912 pracoval jako montér v kopřivnické automobilce. Od roku 1920 se věnoval závodní činnosti, o rok později se poprvé proslavil v závodě Ecce Homo. V roce 1925 se stal předváděcím řidičem závodu Tatra. Účastnil se mnoha tuzemských i zahraničních závodů a získal mnoho významných cen. Po válce jako člen Tatra veterán klubu absolvoval celou řadu historických jízd. Sbíral a archivoval dokumenty a fotografie o Tatře. Podílel se na založení kopřivnického Technického muzea, pro které zachránil řadu historických automobilů.

Adolf Gajdušek (1897-1945) učitel a účastník odboje

Adolf Gajdušek (1897-1945) učitel a účastník odboje Vystudoval gymnázium a učitelský ústav v Příboře. Učil na školách v Tovačově, Kopřivnici a Štramberku. V Kopřivnici byl členem Červeného kříže, Pracovní pospolitosti, Národní jednoty, Sokola a Komise pro postavení pomníku TGM. V roce 1938 byl zatčen pro podezření z organizace protestních setkání. Poté odešel do Brna-Králova pole, kde se zapojil do odboje. V roce 1940 byl zatčen a odsouzen k osmi letům káznice. V závěru války byl zachráněn z pochodu smrti kopřivnickým lékařem Dr. Nožičkou. Zanedlouho zemřel na tuberkulózu a zápal plic. V roce 1946 mu byl in memoriam, udělen Československý válečný kříž.

Marta Gottwaldová (1899-1953) manželka prezidenta

Marta Gottwaldová (1899-1953) manželka prezidenta Narodila se jako Marie Holubová, později přijala jméno Marta. Pokoušela se vyučit číšnicí, ale začala pracovat jako služebná v Ostravě a Trenčíně. Nikdy se nestala členkou komunistické strany a o politické dění se prakticky nezajímala. Přesto prožila všechny nepříjemnosti, které plynuly z toho, že její manžel Klement Gottwald byl komunistickým extrémistou v demokratickém Československu. Po vydání zatykače na Gottwalda společně emigrovali v roce 1934 do SSSR. Po komunistickém převratu v roce 1948 se Gottwald stal prezidentem Československa a Marta Gottwaldová první dámou republiky.

Jan Vašek (1899-1958) Sokolský činovník a účastník odboje

Jan Vašek (1899-1958) Sokolský činovník a účastník odboje Pracoval jako zámečník v Tatře. V listopadu 1918 se s oddílem sokolských dobrovolníků účastnil obsazení Slovenska a Těšínska. V roce 1935 se stal starostou kopřivnického Sokola. Po německé okupaci byl nucen Kopřivnici opustit, odešel do Brna a zapojil se do odboje. Po válce se vrátil zpět a působil jak mistr na učňovské škole. Po únoru 1948 byl propuštěn ze zaměstnání. V červenci 1949 byl zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen za velezradu, vyzvědačství a pomoc synovi v emigraci na 10 let odnětí svobody. Zemřel během věznění ve Valdicích v důsledku neposkytnutí lékařského ošetření.

Julius Indruch (1900-1966) malíř a grafik

Julius Indruch (1900-1966) malíř a grafik Povoláním učitel kreslení. Soukromě studoval u malíře a grafika K. Wellnera, později u malířů J. Úprky a J. A. Frolky. Od roku 1934 působil jako řídící učitel ve Velichovkách, poté učil v České Skalici a Jaroměři. Od roku 1946 pracoval jako pomocný dělník a posléze jako restaurátor v podniku Charita Červený Kostelec. Maloval oleje i akvarely. Svými dřevoryty přispíval do vlastivědného sborníku „Pod Zvíčinou“ a vyzdobil jimi některé krajinářské knihy. Vydal soubor grafických listů „Babiččino údolí“. Byl členem Jednoty učitelů malířů v Praze.

Rudolf Drlík (1901-1979) učitel a kronikář

Rudolf Drlík (1901-1979) učitel a kronikář V roce 1920 absolvoval učitelský ústav v Příboře, poté učil v Kopřivnici a okolí. V kopřivnickém Sokole dirigoval mužský pěvecký sbor a početný symfonický orchestr. Od roku 1930 psal obecní kroniku. V listopadu 1938 byl na dva týdny uvězněn Němci v Novém Jičíně, kvůli podezření z organizování protestních setkání občanů proti okupaci. Poté se přestěhoval do Vsetína, kde v roce 1946 založil ženský pěvecký sbor Lumír a pěstoval družbu se Slováky. Jeho doménou byl český jazyk. V této oblasti zpracoval řadu odborných prací a působil také jako okresní metodik češtiny. Za své zásluhy obdržel ocenění ministra školství.

Florián Bayer (1902-1942) učitel a účastník odboje

Florián Bayer (1902-1942) učitel a účastník odboje Vystudoval učitelský ústav v Příboře a poté působil na obecné škole v Karviné. Od roku 1926 učil na pomocných školách v Karviné a Slezské Ostravě. V této souvislosti se zabýval problematikou endemické degenerace a stal se průkopníkem pomocného školství na Těšínsku. Za druhé světové války navázal prostřednictvím kopřivnického malíře B. Chlebovského kontakt s odbojem a na půdě školy ve Slezské Ostravě ukrýval ruského parašutistu. Po prozrazení byl vězněn v Ostravě, Brně a Mauthausenu. Rozsudkem stanného soudu byl odsouzen k trestu smrti a popraven. In memoriam byl vyznamenán Čs. válečným křížem.

Karel Chalupa (1902-1975) účastník odboje

Karel Chalupa (1902-1975) účastník odboje Vystudoval reálné gymnázium v Příboře a Vysokou školu obchodní v Praze. Od roku 1923 pracoval na kopřivnickém obecním úřadě jako účetní, od roku 1933 jako jeho tajemník. Ve 20. letech stál u založení SK Kopřivnice a tenisového klubu. Po německé okupaci Kopřivnice založil ilegální odbojovou skupinu, která se pod jeho vedením připojila k odbojové organizaci Obrana národa. V roce 1940 byl zatčen a odsouzen na tři roky za přípravu velezrady. V lednu 1944 byl propuštěn a pokračoval v ilegální činnosti. Po osvobození se v čele Národního výboru ujal správy obce. Poté pracoval jako hospodářský pracovník v závodech Tatra.

Bohumil Chlebovský (1902-1954) malíř a grafik

Bohumil Chlebovský (1902-1954) malíř a grafik K malířství se dostal jako samouk. V letech 1924-1926 studoval výtvarné umění v Sarajevu a poté v Praze. Poprvé vystavoval v roce 1929 v Ostravě. Maloval především krajiny, zátiší a figurální kompozice. V grafice se věnoval hlavně dřevorytu. Zabýval se také knižními úpravami, plakáty a ex libris. V roce 1941 unikl zatčení gestapem a následujícího roku odešel na Slovensko, kde se tři roky skrýval pod jménem Miloslav Březňanský. Během tohoto období vytvořil obsáhlý soubor kreseb a obrazů s tatranskou tématikou, který představil na samostatné výstavě „Tatry v kresbě Bohumila Chlebovského“ v Praze v roce 1947.

Zdeněk Burian (1905-1981) malíř a ilustrátor

Zdeněk Burian (1905-1981) malíř a ilustrátor Výtvarné nadání projevil již na obecné a měšťanské škole, dále pokračoval ve studiu na Akademii výtvarného umění v Praze. Z existenčních důvodů akademii opustil a začal pracovat jako ilustrátor v pražských nakladatelstvích, vydávajících dobrodružnou a cestopisnou literaturu. Ve 30. letech navázal spolupráci s paleontologem Josefem Augustou. Z této spolupráce pochází mnoho kreseb, olejomaleb a také ilustrací pro sedm knih o pravěku, které vyšly v mnoha zemích a jsou považovány za vrchol ve svém oboru. Jeho dílo čítá přes 14 tisíc kreseb a obrazů, ilustroval více než 600 knižních titulů a 550 časopiseckých povídek.

Augustin Mužný (1905-1942) účastník odboje

Augustin Mužný (1905-1942) účastník odboje Vystudoval reálné gymnázium a učitelský ústav v Příboře. V roce 1928 se stal řídícím učitelem české školy v Potštátě. Později působil na měšťanské škole v Novém Jičíně, kterou musel po německé okupaci opustit. Od června 1939 působil v Kopřivnici v místní odbojové skupině Obrany Národa jako velitel vojenské složky. V roce 1940 se přestěhoval do Vratimova, kde učil na tamní škole. Zde se podílel na organizování přechodů osob do emigrace. Na podzim 1941 byl v rámci tzv. Sokolské akce zatčen a poté vězněn v Ostravě, Brně a koncentračním táboře v Osvětimi, kde zahynul následkem útrap věznění.

Rudolf Zanáška (1907-1954) skautský činovník a esperantista

Rudolf Zanáška (1907-1954) skautský činovník a esperantista Povoláním tovární úředník. Koncem 20. let byl členem cvičitelského sboru Sokola. V roce 1930 se stal vůdcem skautského oddílu a zřídil ve svém domě skautskou klubovnu. V roce 1934 založil klub Old skautů. Významně se zapsal v esperantském hnutí. V roce 1927 se podílel na založení Klubu Esperantistů v Kopřivnici, jehož byl poté dlouholetým předsedou. Během války byl členem odbojové organizace Obrana národa, v níž zastával pozici velitele čety sestavené především ze skautů. Mezi jeho významné úspěchy patří také podíl na založení Esperantského zátiší a Esperantského muzea v Kopřivnici.

Emil Palichleb (1909-1943) čs. zahraniční voják

Emil Palichleb (1909-1943) čs. zahraniční voják Vystudoval gymnázium a učitelský ústav v Příboře. Působil jako učitel na Podkarpatské Rusi, kterou po obsazení Maďary v roce 1938 opustil a vrátil se zpět do Kopřivnice. V roce 1940 uprchl přes Jugoslávii, Sýrii a Egypt do Francie. Zde se přihlásil do československé letecké jednotky. Po pádu Francie byl přepraven do Velké Británie, kde vstoupil do britského letectva. Později byl převeden pod 311. československou bombardovací peruť, kde vykonal jako navigátor a palubní střelec 33 operačních letů. Poté absolvoval výcvik pilota bombardéru. Po započetí druhého operačního turnusu však tragicky zahynul při cvičném letu.

Josef Hejna (1911-1983) farář

Josef Hejna (1911-1983) farář V mládí byl členem kopřivnického Orla, hrával ochotnické divadlo a zpíval v orelském pěveckém sboru. V roce 1937 byl v Olomouci vysvěcen na kněze a svou první mši vykonal ve farním kostele v rodné Kopřivnici. Kněžskou službu začal jako kooperátor v Rožnově pod Radhoštěm, poté byl katechetou v Hranicích, Ivanovicích na Hané a Ostravě. Dále působil jako administrátor v Rýžovišti, provizor Drahotuších a administrátor Bochoři. V roce 1943 obdržel církevní vyznamenání Ius synodalium, od roku 1948 byl titulárním auditorem konzistoře. Často navštěvoval Kopřivnici při různých slavnostech zdejší farnosti.

Jan Jalůvka (1912-2004) čs. zahraniční voják

Jan Jalůvka (1912-2004) čs. zahraniční voják Vyučil se v Tatře, vystudoval průmyslovou školu v Brně a v letech 1937-1939 studoval na vysoké škole obchodní v Praze. V roce 1940 odešel přes Sýrii do Francie, kde se jako dobrovolník čs. jednotky účastnil bojů. Téhož roku byl evakuován do Anglie a nastoupil jako vedoucí konstrukční kanceláře u firmy Bren. Zúčastnil se předání modelu kulometu Bren anglickému králi Jiřímu VI. a ministerskému předsedovi W. Churchillovi. V letech 1944-1945 byl pobočníkem ministra národní obrany Jana Masaryka. V roce 1947 jej president E. Beneš vyznamenal Československým válečným křížem. Po únoru 1948 emigroval do Kanady.

Zdeňka Veřmiřovská (1913-1997) olympijská vítězka

Zdeňka Veřmiřovská (1913-1997) olympijská vítězka Ke gymnastice se dostala jako členka kopřivnického Sokola. V roce 1933 absolvovala učitelský ústav v Příboře a poté učila na různých místech na Slovensku, Moravě a v Praze. V roce 1936 získala v sokolském družstvu gymnastek na olympiádě v Berlíně stříbrnou medaili a v roce 1948 na Olympijských hrách v Londýně v družstvu gymnastek zlatou medaili. Další dvě zlaté medaile obdržela na mistrovství světa v gymnastice v roce 1934 a 1938. Po ukončení aktivní sportovní kariéry se stala profesorkou tělocviku, trenérkou a v šedesátých letech minulého století působila také jako pedagog v Tunisu.

Stanislav Matonoha (1914-1976) čs. zahraniční voják

Stanislav Matonoha (1914-1976) čs. zahraniční voják Vyučil se zámečníkem a pracoval v kopřivnické Tatře. Na jaře 1939 odešel přes Polsko do Francie a přihlásil se do francouzské cizinecké legie, s níž sloužil v severní Africe. Po vstupu Francie do války byl zařazen do československé jednotky a nasazen jako ženista při ústupových bojích s Němci. Po pádu Francie byl přes Gibraltar evakuován do Velké Británie. Během spojenecké invaze do Francie v roce 1944, byl přesunut do Normandie a jako příslušník Čs. samostatné obrněné brigády se účastnil obléhání francouzského přístavu Dunkerque. Po válce se vrátil do Kopřivnice a dále pracoval v Tatře.

Josef Hrdlička (1915-1998) sochař

Josef Hrdlička (1915-1998) sochař V roce 1922 odešel s rodiči do Jugoslávie. Vyučil se řezbářem, absolvoval gymnázium a po studiích sochařství na akademii výtvarných umění v Bělehradě, tam v letech 1948-1954 působil také jako pedagog. Mimo to vystudoval vyšší pedagogickou školu a historii umění. Svou bohatou sochařskou tvorbu vystavoval v galeriích po celém světě. Jako umělecký řezbář pracoval na ozdobných prvcích mnoha Bělehradských domů. V Jugoslávii se mu dostalo velkého uznání, v lázeňském městečku Panonia byl dokonce jmenován čestným občanem. Tamní park zdobí velké množství jeho plastických reliéfů a soch.

Josef Martini (1915-2008) malíř

Josef Martini (1915-2008) malíř Vyrůstal ve Štramberku, kde bydlel až do roku 1952, kdy se vrátil do rodné Kopřivnice. Vyučil se v oboru sedlář-čalouník, pracoval však jako dělník a mistr v kopřivnické Tatře. Od dětství bylo jeho koníčkem malování. Již v obecné škole maloval kulisy a plakáty pro školní představení. Přátelil se s Františkem Sedláčkem-Daňkem a Helenou Salichovou, kteří se stali jeho učiteli a konzultanty. Jeho obrazy, jichž vytvořil okolo patnácti set, jsou ve sbírkách po celé Evropě i v zámoří. Nejčastějším tématem jeho obrazů byl Štramberk. Podílel se na několika společných výstavách regionálních malířů a vystavoval i samostatně.

Boleslav Hanzelka ml. (1918-2003) konstruktér

Boleslav Hanzelka ml. (1918-2003) konstruktér Absolvoval vyšší reálku v Prostějově a Vysoké učení technické v Brně. Během války pracoval jako konstruktér motorů u firmy Wikov v Prostějově. Poté nastoupil jako výpočtář do konstrukce v kopřivnické Tatře. Pokračoval ve studiu a v roce 1950 dosáhl titulu doktora technických věd. V roce 1951 se podílel se na vývoji terénního vozidla Praga V3S. Od roku 1952 byl zástupcem vedoucího podnikového výzkumu Tatra, od roku 1953 byl vedoucím výzkumu a zkušebny. V roce 1959 byl jmenován vysokoškolským profesorem na vojenské akademii v Brně, kde přednášel a současně působil také na VUT v Brně.

Zdeněk Petr (1919-1994) hudební skladatel

Zdeněk Petr (1919-1994) hudební skladatel Vystudoval gymnázium v Příboře a dále studoval němčinu a angličtinu v Praze. V roce 1939 byl přijat do hudebního nakladatelství R. A. Dvorského a pracoval zde jako redaktor, textař a upravovatel skladeb. Po válce pokračoval ve studiích na vysoké škole v oboru hudební věda a estetika. V roce 1947 jej přizvali Voskovec a Werich ke spolupráci na hudební komedii Divotvorný hrnec. Od roku 1949 pracoval jako hudební redaktor Čs. rozhlasu, poté v redakci Supraphonu a od roku 1967 jako hudební režisér Čs. rozhlasu. Popularitu mu přineslo autorství tanečních písní, filmové, orchestrální, scénické a komorní hudby.

Emil Zátopek (1922-2000) olympijský vítěz

Emil Zátopek (1922-2000) olympijský vítěz Absolvoval Baťovu školu mladých mužů a průmyslovou školu chemickou ve Zlíně. V letech 1945–1947 studoval na vojenské akademii v Hranicích. Na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 získal zlatou medaili v běhu na 10 km a stříbrnou v běhu na 5 km. V roce 1952 na olympiádě v Helsinkách vyhrál běh na 5 km, 10 km a maratón. Mimo to se stal trojnásobným mistrem Evropy a během své a kariéry vytvořil 18 světových a 51 československých rekordů. V letech 1949, 1951 a 1952 byl vyhlášen nejlepším sportovcem světa, v roce 1997 atletem světa 20. století a v roce 1999 českým olympionikem historie.

Josef Treuchel (1925-1990) malíř

Josef Treuchel (1925-1990) malíř V kopřivnické automobilce se vyučil strojním zámečníkem, poté vystudoval strojnickou průmyslovku v Ostravě a dělnickou přípravku v Liberci. V letech 1951-1958 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Svou tvorbu zaměřil na rodné město, okolní krajinu Beskyd, ale také prostředí kopřivnické Tatry. Od poloviny 70. let jsou jeho díla tematicky vázána na průmyslovou Ostravu a také místa, ve kterých prožil své studijní pobyty jako Jugoslávie, Francie či Pobaltí, kde zachytil rozmanité rybářské přístavy a přímořskou krajinu. V roce 1983 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Adolf Veřmiřovský (1926-2002) automobilový závodník

Adolf Veřmiřovský (1926-2002) automobilový závodník Vyučil se v kopřivnické automobilce. V roce 1944 uprchl na Slovensko a zúčastnil se jako řidič Slovenského národního povstání. Po osvobození zůstal do roku 1946 v armádě. Poté se vrátil do Tatry a pracoval v montáži, ve výpravně vozů a roku 1949 přešel do vývojových dílen, kde se připravovali i soutěžní vozy. V letech 1949-1968 se závodními vozy a cestovními automobily účastnil mnoha závodů. Úspěšné byly jeho starty v několika ročnících Rallye Vltava a v mistrovských automobilových soutěžích. K jeho nejúspěšnějším zahraničním startům patří tři ročníky vytrvalostního Marathon de la Route v letech 1965-67.

Ivan Váňa – Akela (1931-1999) skautský činovník

Ivan Váňa – Akela (1931-1999) skautský činovník V kopřivnické Tatře se vyučil dřevomodelářem a vystudoval leteckou průmyslovou školu v Praze. Po návratu do Kopřivnice pracoval v Tatře jako konstruktér. Od mládí byl fascinován přírodou a dobrodružnou literaturou. Po válce vstoupil do skautské organizace a po jejím zákazu v roce 1948 se rozhodl dále pracovat s mládeží. V roce 1964 založil v Kopřivnici turistickou organizaci pro mládež, která v roce 1968 oficiálně vystupovala jako skautský oddíl. V pozdějších letech, když byl skauting opět zakázán, jej přes mnohé překážky dokázal vést ve skautském duchu až do roku 1989, kdy došlo k obnovení skautingu.

Miroslav Klos (1936-1984) archivář a historik

Miroslav Klos (1936-1984) archivář a historik Vystudoval gymnázium v Příboře a odbornou historii na univerzitě v Brně. Od roku 1958 pracoval ve Státním archivu v Opavě, v roce 1967 dosáhl doktorátu filozofie. Uspořádal velké množství archivních fondů a organizoval severomoravská sympozia archivářů. Redigoval tři svazky sborníku K dějinám Tatry Kopřivnice, publikoval na stránkách Vlastivědného sborníku Nový Jičín, Časopisu Matice Moravské a Časopisu Slezského muzea. Zabýval se dějinami regionu a historií archivnictví, z kopřivnické historie pak minulostí kopřivnické vagónky, keramické továrny a poštovního úřadu.

Tiskové zprávy

RSS ikona

Kopřivnické noviny

Pořadatelé zvou lidi, aby strávili celou neděli v Lašském muzeu

Kopřivnice (dam) – Po úspěchu Muzejní noci přichází Lašské muzeum na neděli 18. listopadu s nabídkou Dne v muzeu. Pod tento souhrnný název se pořadatelé z muzea ...

Karásek se na čas vrací do ředitelského křesla v Tatře

Kopřivnice (dam) – Automobilka Tatra Trucks změní své nejvyšší vedení. Po dvaadvaceti měsících končí ve funkci generálního ředitele Radek Strouhal. V prosinci ...

Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS