Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Přírodní památka Váňův kámen - foto Ladislav Renner

Stručně z historie místní části Lubina

Obec Lubina má jméno po horské říčce Lubině, která pramení na severním svahu Radhoště, protéká Frenštátem, Vlčovicemi, naší obcí, dále Příborem a po celkové délce toku 40 km se vlévá do Odry. Říčka měla své jméno už v 13. století, bodě, kdy začal náš kraj kolonizovat král Přemysl Otakar I.

Své nynější jméno však obec dostala teprve od 1.1.1959, kdy se sloučily dvě prastaré vesnice Větřkovice a Drnholec nad Lubinou. Dnes je obec Lubina součástí města Kopřivnice jako její místní část.

Lubina leží v geologicky zajímavé okrajové části vnějších Západních Karpat, a to v Podbeskydské pahorkatině. Naše krajina je vytvořena z hornin, které se usazovaly v okrajových částech druhohorního a třetihorního oceánu, který tady byl před 200-15 miliony let. Nejstarší horniny z této doby vystupují na povrch i v korytě Lubiny na zdejším katastru. V mělkých vodách moře se usazoval i vápenec, jako třeba v nedalekém Štramberku. Ale i ve Větřkovicích se pr místní potřebu těžil ještě na počátku 20. století. Blízko naší obce se nachází vyhaslá podmořská sopka – Hončova Hůrka. Dosud se zde nalézají různé polodrahokamy. Vyvřelá hornina z této sopky zasahuje až k nám a přispívá ke složení nejúrodnější půdy obou vesnic. Pro svou barvu je tento lán pojmenován „Černice“.

Stejně jako skladbu geologickou má obec mimořádně bohatou druhovou skladbu rostlin. Toho si všimli botanikové už koncem 19. století. Z hlediska fytografického členění. ČR tvoří řeka Lubina přirozenou hranici mezi východním okrajem fytografického podokresu Moravské brány vlastní na levém břehu řeky a Beskydským podhůřím na břehu pravém. Z toho je zřejmé, proč je u nás tak veliká různorodost květeny a vegetace. To se týká i hub. Odborníci z Ostravského muzea prozkoumali lokalitu kolem přehrady a udělili jí statut „Přechodně chráněné plochy“.

Na původním katastru obce byla nalezena stolička mamuta. Je uložena v Okresním vlastivědném ústavu v Novém Jičíně.

Dnes je prostor Lubiny geologicky i fytogeograficky zmapován a výsledky jsou uloženy na Odboru životního prostředí Městského úřadu v Kopřivnici a také v kopřivnickém Muzeu fojtství.

O historii obcí Drnholce a Větřkovic

Území, na kterém tyto obce vznikly, patřily počátkem 13. století českým králům. Kolem roku 1230 pověřil král Přemysl Otakar I. Svého diplomata Arnolda z Hückeswagenu tento rozsáhlý kraj – od Starého Jičína po Stravu a mezi Odrou a vrcholy Beskyd – kolonizovat. Po založení správních středisek Příbora a Hukvald – snad už za života Arnoldova – byla u Příbora proti toku Lubiny vyčleněno 100 popluží pro Velehradský klášter. A to bylo území, na kterém mniši založili ves a nazvali ji „Theodorici villa“. První písemná zpráva o ní je z roku 1302. Velehradský klášter vlastnil ves asi až do roku 1437, kdy je jmenována jako zboží hukvaldské. Z původní Theodorici villa – počeštěno na Dětřichovice – znikly pak vesnice Větřkovice, Drnholec a Mniší.

Obce jako součást panství pak měly pohnuté osudy jen s krátkými úseky klidu. Přecházely z majitele na majitele. Byli mezi nimi i císař Karel IV. či Král Jiří z Poděbrad. Až se v roce 1511 dostaly do vlastnictví olomouckých biskupů – později arcibiskupů. Ti už byli obcím vrchností nepřetržitě až do roku 1848. V roce 1975 byly na území obce Lubiny objeveny zbytky pozdně středověkého hrádku. Lokalita byla zkoumána Opavskou expoziturou AV ČSAV v Brně. Nalezla se tam řada artefaktů, svědčící o bodě, kdy byl hrádek či tvrz funkční. Bylo to od počátku 14. století až do druhé poloviny století 15. Písemné prameny o něm bohužel nemáme žádné.

V průběhu 1. poloviny 16. století zakládají majitelé hukvaldského panství biskupové Stanislav Thurzo, Jan Dubravius a Marek Khuen soustavu rybníků na Odře a jejich přítocích. Mezi ně patřily i rybníky na řece Lubině. V Drnholci jich bylo 11. Poslední z nich – Lipový – byl vypuštěn až v roce 1900. Sloužil nejen pro chov ryb, ale i jako zdroj vodní síly pro pohon nejprve hamru k výrobě a zpracování železa, který u něj počátkem 17. století vrchnost postavila. Později byl provoz změněn na valchu, pak přádelnu až nakonec se zde vyráběly knoflíky. V roce 1907 byla v budově instalována čerpadla, která čerpala vodu ze stále funkční rybniční strouhy do kopřivnické Tatry. To bylo až do roku 1975, kdy stará vodárna skončila a s ní i poslední využití rybnikářské soustavy u nás. Sloužilo více než 300 let.

Kromě výše uvedené budovy využívaly vodní energie ještě dva mlýny a valcha. Tu postavil v roce 1836 příborský podnikatel Jan Raška. Později byla přistavěna i mechanická přádelna. Roku 1874 byla změněna výroba z textilu na ohýbaný nábytek. V roce 1907 továrna zaměstnávala přes 300 lidí a vyvážela i do Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. První světová válka ale výrobu ukončila. Až v roce 1927 továrnu koupil frenštátáský továrník Polach a přestavěl ji zpět na textilku. Ale již v roce 1933 továrnu zručil, rozebral a přestěhoval do Frenštátu. Do konce výroby částečně pomáhalo i vodní kolo poháněné vodou ze strouhy, postavené staviteli rybníků počátkem 17. století.

Obce Větřkovice i Drnholec sdílely osudy celého hukvaldského panství. Byla to období klidu za vlády císaře Karla Iv., zlá doba husitských válek, kdy pevnost Hukvaldy byla vždy na ráně a zejména pak období 30. leté války. Vesnice panství pomáhaly při obraně hradu, ale hlavně byly spižírnou všech vojsk, které byly posílány k hradu aby jej dobývaly či chránily.

Doba po třicetileté válce byla pro poddané v mnohém horší než samotná válka. Těžká hospodářská situace nutila sedláky k povstáním. U nás to bylo již roku 1643, pak 1673, 1675 a zejména velké povstání 26. června roku 1695, které přerostlo v největší selské povstání na Moravě. Posledním povstáním na panství bylo srocení sedláků 30. 6. 1775. Organizátory byli i občané z Větřkovic – obecní posel Josef Víta a sedlák Michal Matula. Matula byl vrchnostenskými úředníky označen za největšího viníka, souzen a uvězněn v Kroměříži a propuštěn teprve 11. 10. 1775

Představitelé obcí u nás bývali fojti. Nejznámější z Větřkovských byl Matyáš Krbec – valašský vojvoda. Sídlil v Kozlovicích. Když zestárnul, vzdal se funkce vojvody, koupil si ve Větřkovicích fojtství a stal se i fojtem. Tehdy se začal psát „Mates Foyt“.

Drnholec se stal samostatnou obcí oddělením od Dětřichovic v roce 1347. Z řady jeho fojtů se stal známým Jura Šustala. Jeho syn Tomáš koupil v roce 1775 fojtství v Kopřivnici. Roku 1822 se tam narodil Ignác Šustala, zakladatel kočárovky, ze které se později stala továrna Tatra.

Větřkovická přehrada

Na začátku rozvoje továrny stál i syn drnholeckého mlynáře František Cahel. Po studiích u příborských piaristů a vyučení ve Frýdlantských železárnách se v roce 1893 stává strojmistrem – garantem rozvoje podniku ve strojařské oblasti. Roku 1896 odjíždí na stáž k Benzovi do Německa, odkud přiváží do Kopřivnice čtyřdobý dvouválcový motor. A již v roce 1901 vyrábí továrna první vlastní motory. Byl zapálený motorista, jeden z prvních řidičů v továrně. Půl roku po  založení Rakouského autoklubu se spolu s Hansem Ledwinkou a Leopoldem Svitákem od 1. 1. 1898 stává jeho členem.

Pro potřebu závodu Tatra byla na katastru obce Větřkovice v letech 1973-5 vybudována přehrada, která slouží také širokému okolí k rekreaci. Je umístěna v překrásné krajině předhůří Beskyd.

Kopřivnice – jejíž je Lubina součástí – je ideálním výchozím místem k poznávání přírodních krás i historie celé severovýchodní Moravy. Má k tomu vybudované všechno potřebné zázemí.

Tiskové zprávy

RSS ikona

Kopřivnické noviny

Moravskoslezský kraj dostane na kotlíkovou dotaci 500 milionů korun

Kopřivnice (hod) - Ministerstvo životního prostředí spouští třetí a zároveň poslední vlnu kotlíkových dotací, které mají významně zlepšit kvalitu ovzduší. ...

Radní jmenovali komise, vzniknout má i sportovní

Kopřivnice (dam) - Celkem sedm komisí zatím ustavila Rada města Kopřivnice, v nejbližší době budou jmenovány ještě další dvě. Jako již tradičně vznikly komise v ...

Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS