Město Kopřivnice - Kopřivnické noviny ze dne 13.02.2020 - „Etiketa dnes lidi zajímá, jsem na roztrhání,“ pochvaluje si Ladislav Špaček
Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
logo Facebook Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Přírodní památka Váňův kámen - foto Ladislav Renner

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 6/2020 ze dne 13.02.2020

„Etiketa dnes lidi zajímá, jsem na roztrhání,“ pochvaluje si Ladislav Špaček

(Počet zobrazení: 241)
Někdejší hradní mluvčí a odborník na etiketu Ladislav Špaček návštěvníky svého programu v kulturním domě dvě hodiny nejen poučoval, ale i dobře bavil.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Někdejší hradní mluvčí a odborník na etiketu Ladislav Špaček návštěvníky svého programu v kulturním domě dvě hodiny nejen poučoval, ale i dobře bavil.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice – Dvě hodiny vyprávění o pravidlech společenského chování, které nebyly jen nudnou přednáškou, ale zábavným večerem stráveným ve společnosti šarmantního řečníka, to byl program Etiketa není věda – O etiketě vážně i vesele, se kterým Ladislav Špaček hostoval v úterý 4. února v kopřivnickém kulturním době. Někdejší mluvčí prezidenta Václava Havla je už dlouhá léta předním odborníkem na etiketu a autorem řady knih na toto téma. Během svého programu v Kopřivnici se ve stručnosti dotkl některých oblastí společenského styku, především oblasti vhodného odívání, ale také obvyklým kontaktním situacím, ve kterých se lidé potkávají, představují se, navazují konverzaci a které jsou živnou půdou pro řadu společenských karambolů. Potom samozřejmě taková ta etiketa všedního dne – v autě, na ulici, v restauraci, no, a k tomu třeba stolování. To vše s velkou mírou nadhledu a příjemného humoru. „Víte, dneska už lidé nejsou ochotní naslouchat Jiřímu Guthu Jarkovskému, jak kárá a volá po dobrých mravech. Dneska to musí být všechno trochu odlehčenější. A kdybych tu etiketu nedělal tak trochu zvesela, tak by už příště nikdo nepřišel,“ vysvětlil Ladislav Špaček k úvodu rozhovoru pro Kopřivnické noviny.

Jak si podle vás stojí etiketa v současné společnosti, upadá její praktické užívání nebo naopak zažívá renesanci?

O úpadku etikety nelze vůbec hovořit. Já se bráním takovým hodnocením, i když je občas slýchám. Dneska drtivá většina lidí ví, co je to etiketa. Drtivá většina rodin má v knihovně Špačka. Podívejte se, kolik lidí chodí na mé přednášky. Já jsem na roztrhání. Dnes jsem tady, zítra ve Žďáru nad Sázavou, pozítří zase jinde. A tak to jde den za dnem. I to je důkazem toho, že etiketa lidi začala zajímat, stala se společenským tématem a vstoupila do povědomí široké veřejnosti. Já jsem spokojen s tím, že si vydobyla takovou pozici ve společnosti.

Je nějaký pro nás Čechy typický prohřešek proti etiketě?

O Češích se třeba říká, že nosí ponožky do sandálů, ale to můžete vidět i leckde jinde. Když jsem byl v Americe, a je mi to až žinantní říkat, tak jsem opakovaně slýchal, že Češi jsou ti, co jezdí špinavými auty a nepoužívají deodoranty. To mi řekli Američané několikrát. Já bydlím na Můstku v centru Prahy, tam kdybych jezdil autem, tak bych zešedivěl, tak raději jezdím tramvajemi a metrem, a když ráno nastoupím do metra, tak si někdy na ta slova vzpomenu. A když se někdy vracím z Rakouska nebo Německa a přejedu hranice a rozhlížím se po autech kolem sebe, tak si na to taky občas vzpomenu. Možná na tom něco bude, i když je mi to trošku trapné přiznávat, protože sám jsem Čech a snažím se dělat dobré jméno své vlasti v zahraničí.

Za co naopak můžeme v tuzemsku chválit?

Bezpochyby můžeme chválit. My přece máme skvělé kořeny. Máme ve své historii Jiřího Gutha Jarkovského. Když se zeptáte kohokoliv, všichni vědí, kdo to byl. To je potěšující a znamená to, že máme základy dobré. Teď jen abychom je neopouštěli. Dneska se kupříkladu spousta mužů domnívá, že hlavním kritériem pro výběr oblečení je pohodlí, ale etiketa není o pohodlí. Když půjdu do Národního divadla, nemůžu mít svetr, jako jsem to viděl, když jsem byl se svou vnučkou v předvečer Štědrého dne na Louskáčkovi. Musíme respektovat žánry situací, do kterých se vypravujeme. Nesmíme být líní. Musíme se přizpůsobit prostředí, kam jdeme. To je to, co nám trošku chybí. Ovšem nejslabší složkou etikety české společnosti je stolování. To je koneckonců nejnáročnější. Vyžaduje určité manipulační dovednosti, odehrává se v uzavřených komunitách rodin a tam samozřejmě získáváme zlozvyky, které dědíme po svých předcích. Můj dědeček si například rozmačkával brambory do omáčky. To a podobné věci jsou zlozvyky, které v sobě máme, to jsem například ve Francii nikdy neviděl.

Jak souvisí etiketa s etikou našeho chování?

Etika je nauka o mravnosti a morálce. Etiketa odráží normu vztahů mezi lidmi. Právě ty vztahy etiketa kultivuje a tím přispívá k tomu, abychom spolu zacházeli lépe, chovali se ohleduplněji, abychom měli větší empatii a tím se přirozeně dostáváme o patro výš do oblasti etiky. Chovat se v souladu s pravidly etikety zároveň znamená být mravný, být ušlechtilý, rozdávat radost, činit to, co je lidem milé, a vystříhat se všeho, co by je uvádělo do tísně.

Často se spekuluje o tom, jak dalece veřejně známé osobnosti, ať už celebrity nebo politici, ovlivňují chování lidí. Ovlivňuje to, co vidíme u nich, jak se chováme my, nebo naopak to, jak se chovají lidé v záři reflektorů, je odrazem chování společnosti?

Politikové nejsou naším vzorem již dávno. Kdyby to tak mělo být, tak potěš pánbůh, to by ten národ vypadal! Teď nemyslím například odívání, to se podstatně zlepšilo. Dnes naši politikové chodí oblečení stejně jako jejich kolegové v Evropském parlamentu. Ale etiketa je komplexní, kdyby to byl jen outfit, tak by to bylo v pořádku, ale ono do toho patří i to, jak se vyjadřujeme, jak se chováme a vystupujeme vůči našim politickým partnerům, případně i soupeřům, tam nám politici vzorem být nemohou. A bohužel je to tak špatné, protože to těm lidem my jako společnost dovolujeme. V politice přece panuje neuvěřitelná restrikce. V okamžiku, kdy se mi ten člověk nelíbí, tak ho prostě příště nezvolím. Ve chvíli, kdy prezident republiky pronese ve veřejnoprávním rozhlase slova, která většina z nás neřekne ani ve 3 hodiny ráno v těžkém deliriu, tak v tu chvíli si měla většina národa říct: A podívejme. Já s ním sice v řadě věcí souhlasím, ale hlavu státu si takto nepředstavuji. Možná by se našel někdo, kdo by se uměl vyjadřovat lépe. Nicméně zdá se, že většině společnosti tyto prohřešky nevadí a tolerují je. Pak se nemůžeme divit a už vůbec si stěžovat na ty, kteří nás jako stát a národ reprezentují. Protože to prostě připouštíme.

Kde se dnes etiketa z vaší zkušenosti v praxi nejčastěji uplatňuje?

Já pracuji především pro manažery firem a úřadů, to jsou ti, kteří mě potřebují nejvíc. Protože u nich chování rozhoduje o tom, jestli si klient vybere je nebo někoho jiného. Pokud budeme hledat jakoukoliv věc, tak nám z Googlu vypadne nabídka desítek tisíc produktů, tak proč by si klient měl vybrat právě mě? No, to proto, že na něj budu působit příjemně, že ho budu umět okouzlit. Rozhodne mé chování a komunikační schopnosti, ty rozhodnou o tom, že můj protějšek se se mnou bude chtít sejít i příště. To je kouzlo, proč si vybere můj produkt. Drtivá většina firem si to uvědomuje, a já jsem proto v jednom kole. Firmy chápou, že právě tudy vede cesta ke zvýšení přidané hodnoty. Nestačí jen dobrý produkt, ale je zapotřebí i něco víc. Jsem rád, že na to spousta institucí přišla a nejen v soukromé sféře. Dnes už na úřad nechodíme s čepicí v ruce a nehrbíme se před úředníkem. Dnes už úředník ví, že žije z našich daní, a tudíž se chová slušně, ale chce to oboustrannost a pořád máme co zlepšovat.

David Macháček



RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS