Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Pseudogotický kostel sv. Bartoloměje z roku 1894 - foto Ladislav Renner

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 35/2018 ze dne 11.10.2018

Bernard Hugo: Říkalo se, že města Kopřivnici a Trappes spojily kamiony

(Počet zobrazení: 162)
Bernard Hugo, čestný starosta francouzského partnerského města Trappes, Kopřivnici naposledy navštívil letos v srpnu v rámci oficiálních oslav jejího povýšení.   
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Bernard Hugo, čestný starosta francouzského partnerského města Trappes, Kopřivnici naposledy navštívil letos v srpnu v rámci oficiálních oslav jejího povýšení.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice - Padesát let a jeden den trvá spolupráce Kopřivnice a francouzského města Trappes. Partnerská smlouva mezi oběma městy byla totiž podepsána 10. října 1968. U příležitosti tohoto výročí vznikl následující rozhovor s panem Bernardem Hugem. Dlouholetý starosta města na okraji Paříže byl u spolupráce obou měst od samého začátku a vzpomíná nejen na okolnosti vzniku partnerství.

Když jste hovořil o vzniku spolupráce s Kopřivnicí, vzpomněl jste, že Trappes měl tehdy zájem začít spolupracovat s městem v některé socialistické zemi. Proč jste si stanovili toto kritérium výběru partnera?

Bylo to v začátcích studené války mezi komunistickými a kapitalistickými zeměmi. Původně jsme předpokládali, že vytvoříme spolupráci mezi francouzským a nějakým německým městem v tehdejší Německé demokratické republice. Je potřeba to chápat v tehdejších kulisách. Tehdy jsme přemýšleli tak, že socialistický svět je lepší pro lidi, že jim dává více dobrého a více možností. Chtěli jsme respektovat různé myšlenkové směry a také různé ekonomické modely, a proto nám přišlo zajímavé, aby jedno město bylo z jednoho bloku a to druhé z opačného tábora. Už předtím jsme podepsali partnerskou smlouvu s anglickým Congletonem, takže v kapitalistickém světě jsme měli partnerské město a rozhlíželi jsme se ve východním bloku.

Proč nakonec spolupráce s Němci nevyšla a jak došlo k tomu, že družební smlouva byla podepsána s Kopřivnicí?

Pro nás bylo velmi důležité, aby výměny neprobíhaly pouze na oficiální úrovni, ale spíše aby se navštěvovali lidé z obou měst. Zjistili jsme ale, že pokud bychom se domluvili s Němci, vzájemný kontakt by se omezil právě pouze na oficiální delegace a nikdo jiný by do Trappes nejezdil a stejně tak opačným směrem. Proto jsme to odmítli a hledali dál. Tip na Kopřivnici jsme dostali díky v té době už probíhající spolupráci mezi podniky Tatra a Strager. Ředitelé těchto podniků zprostředkovali kontakt mezi starosty svých měst. Pak se tradovala věta, že Kopřivnice a Trappes jsou města, která daly dohromady kamiony, a na začátku na tom bylo hodně pravdy.

Říkáte, že za toho půl století trvání spolupráce máte spoustu osobních vzpomínek a zážitků. Zkuste vybrat nějaký, který vám za tu dobu nejvíc utkvěl?

Jeden asi vybrat neumím, je jich celá řada. Nevzpomínám ani tak na události, ale spíš na lidi, ať už na někdejšího předsedu městského národního výboru Václava Kunčíka, pana Josefa Skřivánka, milou Ivanku Kysovou, lékaře Šenka a mnoho dalších skvělých lidí, které jsem za ta léta poznal.

Padesát let je velmi dlouhá doba. V čem si myslíte, že tkví tajemství toho, že vzájemná spolupráce nevyčpěla a dále pokračuje přesto, že svět se od uzavření partnerství výrazně proměnil?

Spolupráce trvá především díky skvělým mezilidským vztahům, díky tomu, že se skutečně navštěvovali lidé a vznikala opravdová lidská přátelství, ne jen oficiální vztahy. Ještě i v dobách Československa si francouzské děti po návratu z výměnných pobytů pochvalovaly, že jste jim poskytovali věci, které z Francie neznaly, jako například pobyty v rekreačních střediscích. Velmi zajímavý byl i ten jiný způsob myšlení, se kterým jsme se setkávali. To všechno lákalo pokračovat a dělat další výměny. Svůj podíl na tom mělo určitě i to, že vše probíhalo lépe a rychleji než třeba ve spolupráci s Congletonem.

Když u nás došlo k politickým změnám po roce 1989, projevilo se to i v nějaké proměně kvality nebo formy spolupráce obou měst?

Ani po pádu komunismu se na vůli setkávat se nic nezměnilo, spíše se přátelství ještě posílilo. V začátcích spolupráce jsme ještě ve Francii hodně pociťovali důsledky války a měli jsme pocit, že země na východě jsou rájem. Díky té družbě a během cest do ČSSR a Kopřivnice jsme zjišťovali, že to tak úplně není. Nacházeli jsme věci, které byly obdivuhodné a úžasné, ale zase i jiné, u kterých bylo zřejmé, že to není v pořádku. Každopádně vůle potkávat se nikdy nepolevila. Setkávaly se celé rodiny. Základ tomu dali lidé, kteří zažili válku a velmi si přáli mír. Nejsilnější myšlenkou pro ně bylo, že partnerství vlastně představuje cestu k míru. To, že se dokážeme přes veškeré rozdíly chápat a porozumět si.

Jak se ve vašich očích obě naše města za těch padesát let vzájemné spolupráce proměnila?

Mám pocit, že obě města se rozvíjela svým způsobem paralelně. Stavěly se nové stavby. Budovalo se hodně pro děti nebo pro handicapované lidi. Všechno je nyní veselejší a barevnější než dřív. Trappes i Kopřivnice se změnily opravdu hodně. V Kopřivnici jsem znovu po 10 letech a mnohá místa bych vůbec nepoznal, ale to samé mohu říct i o Trappes, kde jsem byl 30 let starostou a předtím ještě 8 let místostarostou, a přesto, když dnes jedu v noci městem, jsem schopen zabloudit a ztratil bych se i v Kopřivnici.

David Macháček




Tiskové zprávy

RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS