Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Národní cena České republiky za jakost - 2016

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 34/2018 ze dne 04.10.2018

ČESTNÍ OBČANÉ A VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI KOPŘIVNICE

(Počet zobrazení: 1145)
Josef Jalůvka

Josef Jalůvka

* 21.10.1955 v Novém Jičíně

† 12.6.2015 v Lubině

Josef Jalůvka byl kopřivnickým patriotem, starostou a společensky velmi aktivním člověkem. Do místní politiky vstoupil hned v prvních svobodných volbách v roce 1990, kdy získal post místostarosty. O čtyři roky později už byl zvolen starostou a tuto nejvyšší funkci zastával rovněž v letech 2006 až 2014, ve volbách v roce 2014 získal jednoznačně nejvyšší počet hlasů, ale i ze zdravotních důvodů se rozhodl pokračovat v práci pro město pouze jako řadový zastupitel. Kromě místní politické úrovně působil také v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (1998-2001) a jako náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje (2000-2004). Od roku 2004 až do své smrti byl rovněž krajským zastupitelem. Jako politik na všech úrovních se Josef Jalůvka věnoval zejména oblastem strategického plánování, regionálního rozvoje a rozvoje cestovního ruchu.

Na kopřivnické radnici se zasazoval o vznik Průmyslové zóny ve Vlčovicích, o dostavbu komplexu kulturního domu nebo výstavbu rozhledny na Bílé hoře. Inicioval založení společností Slumeko, kabelové televize a klubu podnikatelů. Byl aktivní v oblasti cestovního ruchu a při založení Centra podnikání a rozvoje.

Josef Jalůvka byl zakládajícím členem místní ODS a členem Masarykova demokratického hnutí, kterému pomáhal v jeho činnosti.

Jako starosta zavedl do struktury radnice úřadu strategické plánování a zasadil se o co největší otevřenost úřadu směrem k občanovi a informovanost prostřednictvím médií.

Byl při založení sportovní tradice Běhu rodným krajem Emila Zátopka. Působil jako externí pedagog na místní vyšší odborné škole.

Kompletní výčet veřejných a politických funkcí Josefa Jalůvky, stejně jako všechny jeho posty v organizacích občanské společnosti, by byl velmi obsáhlý. I přes velké pracovní vytížení si našel čas na vedení tanečního kroužku, hrál na kytaru a byl členem loutkohereckého souboru Rolnička. Byl velkým milovníkem tatrovek a jednoho veterána značky Tatra sám vlastnil.



Hans Ledwinka

Hans Ledwinka

* 14.2.1878 Klosterneuburg

† 3.3.1967 Mnichov

Své směřování odstartoval Hans Ledwinka studiem na průmyslové škole ve Vídni, po jejím absolvování pracoval od roku 1897 v kopřivnické vagónce, později v Tatře jako zámečník. Po krátké přestávce, kdy roku 1902 odešel pracovat do Vídně pro firmu Max Friedmann, se vrátil do Kopřivnice.

V letech 1905-1945 byl technickým ředitelem firmy s opětovnou přestávkou mezi lety 1916-1921, kdy působil ve firmě Steyr. Po návratu se stal vedoucím automobilky. Díky neobyčejnému nadání a odhadu hospodářské situace dokázal Ledwinka uvést v život převratnou koncepci automobilu se samonosným, torz-ně tuhým podvozkem, nosnou rourou, výkyvnými polonápravami a vzduchem chlazeným motorem. Stal se tak autorem takzvané tatrovácká koncepce stavby automobilů, kterou místní automobilka používá dodnes. V Tatře se věnoval především konstrukci automobilů. Byl už u stavby prvního benzinového automobilu v rakouské monarchii, legendárního Präsidenta, později byl autorem mnoha dalších vozů značky Tatra. V roce 1945, kdy se Sudety opět staly částí Československa, byl Ledwinkovi podle Benešových dekretů vyvlastněn majetek. Ten se ovšem pokusil jeho část zachránit, a byl proto v medializovaném procesu odsouzen k šesti letům vězení. Jako vedoucí představitel firmy musel za války komunikovat s říšskými orgány a po válce byl obviněn z kolaborace s nacisty. Když byl v roce 1951 propuštěn z vězení, využil možnosti odejít do Německa. Od roku 1953 až do smrti žil v Mnichově, kde se konstrukci věnoval do velmi vysokého věku. V roce 1992 byl plně rehabilitován Nejvyšším soudem ČSFR.

Žádost na rehabilitaci Hanse Ledwinky vzešel z technického muzea a místního Tatra Veteran klubu. Hans Ledwinka zasvětil 40 let svého plodného života kopřivnické automobilce. Náležel k nejvýznamnějším konstruktérům v Evropě, jeho význam potvrdilo i uvedení do Automobilové síně na Ženevském autosalonu 2007.



Alois Havel

Alois Havel

* 22.7.1945 v Tiché

† 24.10.2017 v Novém Jičíně

Alois Havel je prvním českým autokrosařem, který vyhrál závod série mistrovství Evropy. Tohoto úspěchu dosáhl v roce 1981 na okruhu v Nové Pace. Celkem třikrát skončil na druhém místě v mistrovství jednotlivců v divizi III, a to v letech 1981, 1983 a 1984. Závodil s vozy vlastní konstrukce s motorem místní automobilky Tatra. Za svou závodní éru získal v součtu 39 vítězství, z toho 8 na mistrovství Evropy. Osmadvacetkrát skončil druhý, z toho 12krát na mistrovství Evropy. Ve 13 případech bral bronz, pětkrát v seriálu mistrovství Evropy. K výčtu sportovních úspěchů patří dva tituly mistra ČSR a dvakrát byl i mistrem ČSSR. Celkem třikrát, a to v letech 1982, 1985 a 1986 vyhrál evropský titul reprezentačních družstev v soutěži Pohár národů v autokrosu a čtyřikrát se stal vicemistrem Evropy. V letech 1981 a 1983 získal Zlatý volant pro nejlepšího československého závodníka v autokrosu a rallyekrosu, v roce 2013 obdržel Cenu Zdeňka Vojtěcha za celoživotní přínos motoristickému sportu.

Po skončení své autokrosové kariéry byl i ředitelem zdejšího muzea Tatry a podle vzpomínek lidí, kteří jej dobře znali, se Alois Havel nejen během dvaceti let své závodní kariéry, ale celý svůj život cítil být tatrovákem.



Ladislav Cvíček

Ladislav Cvíček

* 3.12.1948 v Novém Jičíně

Vystudoval Pedagogickou fakultu v Ostravě a od roku 1971 působil na Základní škole Obránců míru v Kopřivnici – dnešní ZŠ dr. Milady Horákové – jako učitel dějepisu a českého jazyka. Historie a český jazyk jsou zároveň jeho největšími koníčky. Pan Ladislav Cvíček je významnou osobností kulturního dění Kopřivnice, respektovaným pedagogem, váženou osobností a pro mnohé morálním vzorem. Jeho působení ve školství vždy přesahovalo rámec jeho povinností a v této činnosti aktivně pokračuje i po svém odchodu do penze. Zabývá se především českými dějinami, dějinami české literatury a dějinami Kopřivnice, které v řadě přednáškových cyklů představil v rámci Akademie třetího věku a řadou přednášek přístupných veřejnosti. Více než dvě desetiletí je řečníkem mnoha setkání kopřivnických občanů při významných národních výročích. Od počátku 90. let je jedním z předních členů Masarykova demokratického hnutí. Po celou dobu trvání setkání Myšlenky TGM a současnost se podílí na organizaci této akce a především všech 20 ročníků moderoval. Jako propagátor dialogu a odkazu Tomáše Garrigua Masaryka Ladislav Cvíček vždy nezištně usiloval o svobodu lidskou, svobodu slova a mezilidskou slušnost. Svým celoživotním působením šířil a šíří dobré jméno své školy a především města Kopřivnice.



Václav Čech

Václav Čech

* 16.7.1913

v Dolních Životicích

* 17.2.1987

v Dolních Životicích

Václav Čech se narodil v Dolních Životicích u Opavy. Vystudoval v Opavě gymnázium a poté Bohosloveckou fakultu v Olomouci. Vysvěcen na kněze byl 16. července 1939 v polské Vidnavě a ještě v září téhož roku nastoupil jako kaplan a učitel náboženství v Kopřivnici. Páter Čech se bezprostředně po válce aktivně zapojil do veřejné činnosti a obnovy kulturních a sportovních spolků, například Katolické besedy a Tělovýchovné jednoty Orel. Byl spoluzakladatelem kopřivnické Charity, oddílu Junáka a členem Československé strany lidové. Pomáhal při nácviku divadelních vystoupení, akademií a besídek. Václav Čech byl přirozeným lidským i duchovním vůdcem, důvěrníkem a rádcem zvláště mládeži. Ve svém postavení pomáhal překonávat těžké období poválečné i následující totality. V únoru 1962, po 23 letech působení v kopřivnické farnosti, přišlo rozhodnutí o přeložení Václava Čecha do farnosti Olbramice, kde jej kopřivničtí farníci často navštěvovali. V roce 1986 se vrátil zpět do rodných Dolních Životic, kde v následujícím roce zemřel. Dodnes v Kopřivnici žijí někteří lidé, kteří si příkladný život, nadhled, humor a duchovní a lidské vedení kněze Václava Čecha velmi cení.



Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

* 9.3.1946 v Kopřivnici

† 4.3.2018 v Bílovci

Jiří Krejčí byl rodilým Kopřivničanem. Již od mládí se věnoval různým sportům, především fotbalu a hokeji. Po absolvování střední průmyslové školy vedla jeho cesta přímo do automobilky Tatra. Tam prošel různá oddělení, až se vypracoval na mistra a poté vedoucího montáže.

Vedle profesního života se věnoval rozvoji sportu a zlepšování jeho kvality v Kopřivnici. Již od mládí trénoval mládež ve fotbale a vychoval celou řadu kvalitních sportovců. Jeho cílevědomost a organizační schopnosti jej předurčovaly k tomu, aby se stal nejprve sekretářem a v roce 2007 pak předsedou Klubu malé kopané.

V posledních letech se začal významně angažovat v sebeobraně seniorů, kterou společně s ostatními frekventanty povýšil z pouhého jednorázového kurzu na klub, který získal mnoho členů.

Za zmínku stojí i práce pro Sokol Kopřivnice, který dlouhá léta pomáhal vést své manželce jako jednatel. Byl velkým podporovatelem gymnastického klubu, se kterým pravidelně vyrážel na letní soustředění.

Nebyl mu lhostejný veřejný a kulturní život v Kopřivnici, proto se pravidelně zúčastňoval veřejných debat na široké spektrum témat a byl kvůli svému zapálení vždy slyšet.



Ladislav Kostelník

Ladislav Kostelník

* 3.9.1926 v Kopřivnici

† 8.8.2017 v Kopřivnici

Ladislav Kostelník je rodilým Kopřivničanem. Jako mladík prožil druhou světovou válku, po osvobození složil tovaryšskou zkoušku a při zaměstnání vystudoval Průmyslovou školu strojnickou v Kopřivnici. V roce 1968 ukončil studium na podnikovém institutu strojírenské technologie a dosáhl titulu diplomovaný technik. Následně absolvoval postgraduální studium technické normalizace na univerzitě v Praze. Pan Kostelník aktivně pracoval v plánovací komisi Národního výboru v Kopřivnici, byl předsedou kulturní a školské komise, členem a později i předsedou letopisecké komise a kronikářem města.

Záběr jeho koníčků byl velmi široký. Věnoval se bezmotorovému létání. V kopřivnickém aeroklubu se nejen učil létat, ale aktivně se zapojil i do jeho chodu. Vypomáhal při opravách poškozených letounů, absolvoval kurz obsluhy navijáku a v letech 1948-1950 vykonával funkci předsedy. Kromě dalšího byl i nadšeným a pečlivým amatérským meteorologem.

Jeho celoživotním dílem byly záchovné práce na údržbě hradu Šostýna. Podílel se na nezbytných výkopech spojených s konzervačními pracemi, které byly svého druhu archeologickými sondami, z nichž byla získána početná kolekce nálezů.



Rudolf Zanáška

Rudolf Zanáška

* 12.8.1907 v Kopřivnici

† 12.6.1954 v Kopřivnici

Rudolf Zanáška prožil celý svůj život v Kopřivnici, kde se od mládí velmi intenzivně věnoval nejrůznější spolkové činnosti. Od 20. let působil ve cvičitelském sboru Sokola, od roku 1930 byl vůdcem místního skautského oddílu, pro který zřídil klubovnu přímo ve svém domě. Československý skauting reprezentoval na světovém Jamboree v Maďarsku v roce 1933 a dva roky poté i na Sjezdu slovanských skautů v Bělehradě. Skautským ideálům zůstal věrný i v době druhé světové války, kdy byl členem odbojové organizace Obrana národa. Po válce se aktivně podílel na obnovení skautské činnosti v Kopřivnici. Zanáška byl nejen zapáleným skautem, ale i esperantistou. V roce 1927 byl u založení Klubu esperantistů v Kopřivnici, jehož byl dlouholetým předsedou. Pod jeho vedením založili esperantisté v roce 1950 v Kopřivnici Esperantské zátiší a o dva roky později Esperantské muzeum. Nějaký čas byl Rudolf Zanáška rovněž jednatelem Národního tělovýchovného výboru, spolupodílel se na vzniku Lašského muzea, krátce byl i jednatelem místního spolku včelařů. Celoživotně ctil a prosazoval ideály skautského a esperantského hnutí, jako jsou rovnoprávnost, porozumění, přátelství mezi lidmi, služba druhým. Rudolf Zanáška tragicky zahynul 12. června 1954 při nehodě v Tatře, kde pracoval jako úředník.



Tiskové zprávy

RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS