Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Přírodní památka Váňův kámen - foto Ladislav Renner

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 39/2018 ze dne 08.11.2018

Dopisy čtenářů

(Počet zobrazení: 100)
Podšostýnské rozjímání – l.

Kdykoliv procházím tou snad nejznámější i nejfrekventovanější z ulic našeho města, hlavou mi táhnou obrázky vzácných fotografií z dávno odešlých dob. Oči mohou v duchu pohladit rovinu cesty lemované zelenou alejí kaštanů, budovu školy ve stylu prvorepublikové elegance i špičku chrámové věže, jak jinak nežli na náměstí.

Člověk nežije jen dneškem. Čím více let mu přibývá, tím více – a jak rád – se vrací do minulosti. A nemusí to být zrovna tajemná doba 14. století, s jedním z oněch památných hrádků, čítajících se k hradům Moravské brány. Vévodil jen malé dřevěné vísce pod ním. Malebně rozložená okolo potůčku zarostlého olšemi, krušinou a černým bezem. Později s dřevěným kostelíkem, přilehlým hřbitůvkem, s první stavbou zemanství i půvabnou budovou Fojtství. Vesnička mezi kameny „Červeným“ a protější horou, lidmi odedávna zvanou jako „Bílá“. Patřila k Hukvaldskému panství s několika desítkami obyvatel. Vesnička chalupníků a drobných sedláků se později začala měnit, a změnila nejen svůj vzhled, ale i způsob života. Přibývalo obyvatel, přibylo práce v drobných vznikajících dílnách a z vísky s atmosférou málo známého moravského místa, se postupně stávalo místo nemalého významu. Kolikrát se od těch dob znásobil počet občanů a jak se jim tu žije dnes? Město se nebývale rozrostlo, bohužel ne vždy k jeho prospěchu. To všemocný čas změnil údolí pod Šostýnským hradem.

Dnes si už jen menší část jeho obyvatel vzpomíná, kde na nejznámější ulici stával dům s obchodem „u Palacké“, nebo ve kterém pekařství se pekl ten nejlepší chléb - „Goldův chléb“. Pamatujete na řadu dávno zmizelých obchodů a obchůdků nabízejících módní textil v pohodlném rohovém domě „u Popelářů“? Postupně musely bouřlivé výstavbě uhnout i dvě cukrárny – ta „u Popelářů“ i ta blízká za rohem „u Čapků“. Jen pár kroků nás dělilo od rodného domu našeho malíře Zdeňka Buriana se svojí – jak se mi vždy zdálo – zvláštně elegantní architekturou. Výloha řeznictví pana Brychty se dívala do oken zajímavé stavby Závodního hotelu s ukrytými tenisovými kurty.

(Pokračování v příštím čísle)

Věra Horáková



Ztracená elegance

Kam se poděla elegance, a nejen ta prvorepubliková, kterou si v posledních dnech připomínáme? Kam se vytratil smysl pro krásu a estetiku? Koncert, divadelní představení, ples bývaly pro mne vždy spojeny s dámskými večerními šaty a pánskými obleky, ale dnes?

Ženy i muži v riflích, pulovrech a košilích nebo tričkách s krátkými rukávy, na nohách botasky, kolem se line odér potu a prokouřených šmuků.

Doba Oldřicha Nového je sice nenávratně pryč, ale vzpomínám si, že ještě na vysoké škole nás pan docent při přednášce žádal o svolení, jestli si může sundat sako, protože je mu horko. Prý někde četl, že když si muž ve společnosti odloží sako, může už rovnou svléknout i kalhoty, protože je to stejné faux pas.

Vážené dámy a pánové, zanedlouho začíná plesová sezona, divadla a umělci si v kulturních domech podávají kliku. Ukažme jim i sobě navzájem, že se umíme oblékat i jinak, než se to hodí do rachoty či pivnice. Udělejme si navzájem radost pohledem na hezké róby, účesy, kravaty, obuv, nechme se omamovat vůní příjemných parfémů. Uvidíte, že i ta kultura se nám bude více líbit a budeme ji navštěvovat ještě raději než doposud.

S přáním hezkého dne

Ing. Jiří Gavlas



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.



Tiskové zprávy

RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS