Město Kopřivnice - Kopřivnické noviny ze dne 17.01.2019 - Kopřivničtí včelaři letos slaví stoleté výročí od založení svého spolku
Přejít na hlavní navigaci Přejít na vedlejší navigaci Přejít na obsah
Hlavička stránky
logo Facebook Město Kopřivnice
Štefánikova 1163/12
742 21 Kopřivnice
Telefon: (+420) 556 879 411
E-mail: posta@koprivnice.cz
ID datové schránky: 42bb7zg
IČ: 00298077
DIČ: CZ00298077
Bezručova vyhlídka - foto Lukáš Filip

Kopřivnické noviny

Kopřivnické noviny číslo 2/2019 ze dne 17.01.2019

Kopřivničtí včelaři letos slaví stoleté výročí od založení svého spolku

(Počet zobrazení: 1283)
Zakládající členové místního včelařského spolku. Fotografie ovšem nepochází z doby založení v roce 1919, ale je zhruba o třicet let mladší.
FOTO: ARCHIV ZO ČSV
Zakládající členové místního včelařského spolku. Fotografie ovšem nepochází z doby založení v roce 1919, ale je zhruba o třicet let mladší.
FOTO: ARCHIV ZO ČSV

Kopřivnice (hod) – Na začátku roku oslavili sté výročí založení včelařského spolku v Kopřivnici členové místní základní organizace, kteří se sešli na slavnostní výroční členské schůzi v sobotu 5. ledna v pohostinství U Kremlů v Závišicích.

Včelařství patří k nejstarším řemeslům, organizované včelařství v našem kraji funguje přes 300 let, přičemž novodobá historie se začíná psát kolem roku 1900, kdy se zakládaly včelařské spolky. Ve Frenštátě se tak stalo v roce 1894, v Příboře r. 1906, ve Štramberku r. 1911 a v Kopřivnici až v r. 1919.

K založení spolku v Kopřivnici došlo na ustavující schůzi 9. ledna 1919 v hostinci u Heisigů, nynější restauraci Pod Kaštany, na které si 39 členů zvolilo svého předsedu, místopředsedu, jednatele a pokladníka. Prvním předsedou byl zvolen Fr. Cahel. Počtem členů patřil kopřivnický spolek mezi menší. Na konci roku 1919 měl 56 členů s 211 včelstvy, o rok později měli již 312 včelstev a v roce 1926 zimovali 255 včelstev. Spolek od svého vzniku objednával svým členům různé pomůcky, nářadí a jiné potřeby. Dražší věci zakoupil sám a členům je půjčoval, a to lis na mezistěny, později medomet a kotlíky na vosk, lis na slaměné rohože a úlovou váhu pro kontrolu snůšky. Spolek včelařů od samého počátku vykazoval intenzivní vzdělávací činnost přednáškami, kurzy, besedami doma i na zájezdech na včelíny v blízkém i širokém okolí, odebíral knihy a časopisy a také se intenzivně staral o včelí pastvu. Od roku 1926 do roku 1937 měl spolek vlastní knihovnu s 91 svazky.

Členové spolku vysazovali lípy, akáty. Například v letech 1932-34 pan Polášek vysazoval akáty a jívy kolem regulované Lubiny, v roce 1938 vysadil spolek lipovou alej k Husově lípě. Již v této době se aktivně podílel na obecně prospěšné činnosti. Pamatoval dary na dobročinné účely, například ošacení dětí k Vánocům, na České srdce do Vídně, péči o mládež v Příboře. V krizových letech dával dětem nezaměstnaných med.

V letech 1932, 34 a 36 společně se zahrádkáři zorganizovali výstavu. Na Všeobecné výstavě v Praze vystavovali ně- které předměty a získali bronzovou medaili s peněžitým darem 50 Kč.

Nástupem okupace r. 1938 byla spolková činnost potlačena, jako každý jiný projev českého organizovaného života. Zima 1939/40 byla krutá, včelaře postihly značné ztráty. Bylo hodně sněhu, 11. ledna 1940 klesla teplota na -27 °C. Většina válečných let byla pro včelaře špatná, výnosy medu skoro žádné a cukru na zakrmení bylo také málo.

Po válce v roce 1945 se mladší funkcionáři znovu ujali obnoveného spolku a 3. června 1945 byl v hostinci u Heisigů zvolen nový výbor, jeho předsedou se stal František Zátopek (otec Emila Zátopka). Zpočátku se spolek potýkal s velkými těžkostmi. Cukr na zakrmení byl na zvláštní příděl, byla povinná odevzdávka medu, zdanění včelstev, léky proti včelím nemocem tenkrát nebyly. Činnost spolku navázala na předválečné období.

Po roce 1948 se v činnosti spolku odrážely různé organizační změny. Ze zákona byl s platností od 1.10.1951 zrušen původní spolek z roku 1919, ale běžná činnost nebyla přerušena. Pozdější vymáhání dodávek medu a změněné daňové předpisy – to vše odrazovalo od včelaření. V roce 1951 měli včelaři 483 včelstev (Kopřivnice 210, Závišice 70, Drnholec 59 a Větřkovice 44). Počet členů také kolísal. Nejvíce jich bylo v roce 1953, kdy jich bylo 96, v roce 1969 jejich počet klesl na 93 a v roce 1967 na 87.

Za důležitý moment v kopřivnickém včelaření lze považovat zřízení oplodňovací stanice nad rozcestím čarodějnic v blízkosti zříceniny hradu Šostýna. Návrh podal na schůzi v únoru 1948 Alois Dočkal, MěNV vytyčil pozemek, který byl oplocen a bylo na něm umístněno 16 oplodňáčků. Začala se šlechtit tzv. „Slezanka“, výsledky však nebyly dostačující. V roce 1950 pak byla postavena chata s dvěma úly. Od Slezanky se postupně přešlo na tzv. Štramberačku. S různými výsledky se zde odchovávaly matky až do roku 1962. Nově s odchovy začal v roce 1974 Jaroslav Boháč. Spolek zakoupil nové úly a začalo se s chovem „kraňských“ matek. Uskutečňovaly se kurzy chovu matek. V úlech byly vloženy postupně až 4 série matečníků, které se před líhnutím rozdávaly členům. Byla zde snaha o vytvoření okrsku čistého chovu. Postupně však došlo k upuštění od hromadného chovu matek a včelínek se stal místem, kde se chovaly včely pouze pro med. Ani kopřivnické organizaci se nevyhnulo tzv. pohyblivé včelaření, neboť přísun včelstev k zemědělským kulturám byl velmi důležitý.

Od roku 1948 byl s několikaletou přestávkou předsedou Alois Dočkal a vedle něj jednatelem učitel Karel Špaček. V roce 1973 byl předsedou zvolen Antonín Kuchař z Drnholce a od té doby začaly příznivější podmínky pro činnost spolku. Několik let za sebou pořádali včelaři své plesy, o poutích se pekly, zdobily a prodávaly medové perníky. Spolek pro ženy pořádal různé kurzy.

Od konce 19. století zaznamenalo včelařství prudký rozvoj na poli vědeckého výzkumu, způsobu ošetřování včelstev a úlové otázky, a to zejména po 2. světové válce. Dospělo se až k dnešním nástavkovým úlům umožňujícím vychování silných včelstev. Zatímco v 50. letech minulého století byl výtěžek medu 10 kg mnohdy velkým úspěchem, dnes bývá za mimořádně dobrých snůškových podmínek průměr až 40 kg, špičková včelstva mohou dosáhnout až 70 kg. Ne každý rok je však posvícení. Jedním z problémů včelaření jsou odedávna včelí nemoci, které dovedou včelstva úplně zdecimovat. Po válce se začala vyskytovat roztočíková nákaza akarapidóza. Již v roce 1953 byly odebrány vzorky z každého včelstva, kdy bylo zjištěno, že nakažených bylo skoro 20 %. V roce 1954 se léčilo po prvním jarním proletu léčivem BEF. Co bylo důležité, léčilo se plošně. Od roku 1976, kdy je nařízeno povinné léčení, jsou nemoci potlačeny. Kolem roku 1985 se k nám z východní Asie začala šířit tzv. varroáza. Po vývoji způsobu léčby se dnes oproti dřívějšku provádí šetrněji, ale finančně náročněji. V současné době s léčením pomáhají obecní úřady dotacemi.

Ke včelaření patří i zakrmování včelstev. Až do roku 1965 rozdávala základní organizace svým členům poukazy na zlevněný cukr. Tento těžkopádný způsob poskytování náhrady včelařům za opylovací činnost včel byl o rok později změněn v peněžitý příspěvek. V roce 1966 to bylo 25 Kčs na včelstvo.

Protože v minulosti byli ve spolku především starší členové, začali si vychovávat své nástupce mezi dětmi. Kroužek fungoval například na Základní škole Náměstí, ZŠ Pionýrské, kde se o jejich výchovu starali učitelé Kubalec a Špaček. V roce 1999 založil Oldřich Němec, tehdejší místopředseda základní organizace, kroužek mladých včelaříků, který fungoval deset let. K obnově kroužku došlo v roce 2017. Členové místní organizace přibližují práci včelařů i dětem v místních mateřských i základních školách, kterým ukazují práci se živými včelami ve včelnicích. Členové Základní organizace Kopřivnice, pod kterou patří nejen samotné město včetně místních částí, ale i Závišice, organizují od roku 2014 Včelařský den, který byl v prvním roce jednodenní, a od roku 2015 se proměnil v třídenní Festival medu a písničky.



RSS ikona
Prohlášení o přístupnosti    Mapa stránek    RSS