Do našeho města už před nějakou dobou dorazil dosud nevídaný fenomén. Jmenuje se najímání pracovníků přes personální agentury a už se rozšířil nejen do podniků v průmyslové zóně, ale i do automobilky Tatra. Stručně řečeno to vypadá tak, že mezi pracovníkem a zaměstnavatelem stojí někdo třetí. Specializovaná agentura umí rychle vyhledat poptávku po práci i nabídku práce a vyhovět jak firmám, tak i pracovníkům.



Najmout se v poslední době dá ledasco. Zlé jazyky nedávno tvrdily, že brzo bude možné si za úplatu „půjčit“ dav na jakoukoliv demonstraci. Reálnější příklady z praxe ale ukazují, že i když to v podstatě zní hrozně, pronájem lidí funguje. Pro zaměstnavatele je výhodnější, když přenechají starost o nábor a požadovanou kvalitu pracovníků na někom jiném, agentura z toho přirozeně inkasuje zisk a nezaměstnaní mají šanci na nalezení aspoň krátkodobé práce. I když se v těchto vztazích jeví prostředník na první pohled jako „příživník“ na platech pronajatých pracovníků, skutečnost, že agentury vznikly a prosperují, ukazuje, že tento typ služeb tady chyběl.



Hrozba ale číhá v jiné oblasti. V našich poměrech je silně zažité rovnostářství, podle kterého mají dva lidé, kteří dělají tutéž práci, dostávat stejnou mzdu za stejných podmínek. A to se při srovnání kmenových a najatých pracovníků mnohdy neděje. Ačkoliv je výše platu spíše záležitostí individuální, nebezpečí narušení sociálních vztahů není dobré podceňovat. Michal Polášek