Alena Schäferová před týdnem otevřela svou samostatnou výstavu v Muzeu na Fojtství. K vidění jsou obrazy a kresby, které vytvořila za posledních bezmála třicet let.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

„Představuji tady svoji volnou tvorbu, obrazy a kresby, což je pro mě velká radost. Je to zároveň terapie, relax a naprostá svoboda v ateliéru. Kromě toho vystavuji kostýmní návrhy, které mě živí, ale naštěstí taky strašně baví,“ řekla při zahájení výstavy Alena Schäferová.

Rodilá Štramberačka patří k předním českým kostýmním výtvarnicím. Během své kariéry vytvořila návrhy pro víc než 150 filmových a televizních projektů. Spolupracovala také s řadou divadelních scén včetně Národního divadla moravskoslezského, Těšínského divadla nebo Divadla Ungelt.

Výstava umožňuje návštěvníkům srovnávat zakázkovou tvorbou Aleny Schäferové s jejím volným uměním. Zatímco v ateliéru má autorka naprostou tvůrčí svobodu, při práci na kostýmech se musí přizpůsobovat potřebám celého tvůrčího týmu. „U kostýmních návrhů se podřizuji příběhům a režisérům. Musím se sladit s výtvarníky, scénografy, filmovými architekty a hlavně musím prospět hercům,“ popsala. S nadsázkou o sobě mluví jako o „povrchním výtvarníkovi“. „Řeším povrchy postav,“ usmívá se Alena Schäferová s tím, že při navrhování kostýmů si často vzpomene na píseň dvojice Voskovec-Werich Šaty dělaj člověka. „Vlastně tak to skutečně je. Dobrý kostým herci pomůže vcítit se do role a podpoří charakter postavy,“ říká Alena Schäferová, kterou mrzí, že význam kostýmu často je podceňován, přestože jde o jednu z nejvýraznějších vizuálních složek filmového či divadelního vyprávění.

Velký výstavní prostor Fojtství zaplnilo víc jak čtyřicet obrazů a další desítky volných kreseb i bravurních kostýmních návrhů, které rozhodně nejsou jen technickým zachycením idey budoucího kostýmu. K vidění je výběr prací vzniklých v rozpětí skoro tří dekád. „Myslela jsem si, že budu na důchodě a budu pořád malovat, ale nakonec to není zdaleka tolik, jak jsem si myslela. Vždycky mi do toho hodí vidle nabídky divadelních a filmových produkcí,“ postěžovala si s úsměvem Schäferová a dodala, že se s radostí věnuje práci, kterou považuje za vysněné povolání.

Výstava ilustruje i postupnou proměnu oblíbených námětů výtvarnice. Zatímco dřív se jí ateliér plnil Štramberky, anděly, čerty a pohádkovými motivy, postupně stále více dávala přednost vztahům mezi mužem a ženou, erotice nebo se nechávala inspirovat dobrým vínem, v posledních letech se její pozornost přesouvá jinam. „Teď hodně maluji historii, ptactvo a jazz,“ prozradila návštěvníkům vernisáže, kterou hudebním vystoupením zpestřil legendární ostravský jazzman Boris Urbánek.

Styl Aleny Schäferové stojící na figurálních motivech, výrazných barvách a nezaměnitelné stylizaci a bravurní technice se příliš nemění. Galerii na Fojtství, kde se sešel menší dav jejich přátel, známých i obdivovatelů její práce, Alena Schäferová slíbila, že její štětce rozhodně nebudou zahálet, a to bez ohledu na to, zda se její práce publiku líbí nebo ne. „Já totiž potřebuju malovat. Je to radostný proces, dobrodružství a někdy i trošku tvůrčí muka, ale to k tomu patří,“ uzavřela Alena Schäferová.