K o p ř i v n i c e (dam) - Přísloví o tom, že řemeslo má zlaté dno, poslední dobou znovu nabývá na aktuálnosti. Se stále menším počtem kvalifikovaných řemeslníků roste hlad po zaměstnancích s výučním listem, a lukrativní tak může být nejen řemeslo vykonávat v praxi, ale i nastoupit do učení. Posluchači vybraných učebních oborů ve Zlínském kraji se od tamní územní samosprávy dočkali několika stokorun měsíčně, v případě ohodnocení dobrých studijních výsledků další finanční částkou. Učni v Moravskoslezském kraji sice tuto výhodu nemají, ale ani jejich peněženky neplní pouze kapesné od rodičů, stále více firem si totiž spočítalo, že podporovat potenciálního pracovníka už v době přípravy na povolání se jim vyplatí. Trend, kdy se firmy samy snaží učně finančně motivovat ke studiu oborů, které potřebují ve svých provozech, potvrzuje i Petr Rešel, šéf zdejšího učiliště, které je součástí VOŠ SOŠ a SOU.
„Firmy se dnes přetahují o žáky. Před deseti lety jsme objížděli podniky a snažili se umístit žáky na praxi, tehdy se tomu všichni bránili, dnes je situace zcela opačná. Mezi motivačními faktory hrají prim jednoznačně peníze. Lákadlem už není jen to, že vyučení snadno získají práci, protože té je tady v okolí momentálně dostatek, ale také to, že dostanou peníze,“ potvrzuje Rešel. Škola ve stipendijních programech firem hraje jen zprostředkovatelskou roli, škola dá rodičům svých žáků kontakt na firmy ochotné k takovému druhu spolupráce, a ty už samy sepisují příslušné smlouvy. Učni mohou dosáhnout jednak na stipendia, která jsou podmíněna docházkou do školy bez jakékoliv neomluvené absence, a pak taky na prospěchová stipendia, která škola preferuje. „Škola dnes spolupracuje přibližně se 40 firmami. Stipendia zatím poskytují asi tři, ale mnoho dalších se k tomuto kroku chystá v nejbližší době. Celé je to vlastně ještě v počátcích,“ vysvětluje Rešel.
Kromě stipendií navíc učni vydělávají peníze také na praxi. Podle zákona by měli dostávat za práci v rámci výuky minimálně 30 % minimální mzdy, ale skutečnost je taková, že firmy platí minimálně 90 %. Jsou ale i firmy, které dávají 120 - 130 % minimální mzdy. „I proto si myslím, že cesta, kterou zvolili ve Zlínském kraji, není správná. Podle mého soudu se krajské peníze dají uplatnit účelněji. Dneska je zájem firem tak ohromný, že není důvod peníze čerpat z rozpočtu kraje, když je mohou zaplatit firmy. A krajské peníze se mohou využít třeba na vybavení škol,“ tvrdí Rešel.
Stejného názoru jako šéf zdejšího učiliště je zřejmě i Moravskoslezský kraj, ten se podle slov své mluvčí snaží investovat peníze do vybavení čtyř desítek svých učňovských škol a podporuje také iniciativu ForTech, jejímž hlavním úkolem je veřejnosti vysvětlovat výhody získání technické kvalifikace.
„Je fakt, že rodiče dětí, kteří přišli v minulosti o místo ve strojírenství, mají často předsudky a tím i zkreslený pohled na věc. Na základě těchto předsudků se domnívají, že strojírenskou profesi nečeká světlá budoucnost. Hrozně nerad taky slyším, když ještě dneska někdo mluví o ’černém řemesle’, protože to už dneska dávno není pravda, právě v rozbíjení těchto představ ForTech významně pomáhá,“ myslí si Petr Rešel. Aktivity ForTechu jsou směřovány nejen na žáky a rodiče, ale také na výchovné poradce na základních školách, kteří mají také vliv na volbu budoucí školy mezi deváťáky.
Přes veškeré aktivity počet vyučených stále neodpovídá momentálním potřebám firem. „Například v oboru mechanik seřizovač mají firmy až čtyřikrát větší zájem, než se nám podaří přijmout do prvního ročníku. Navíc prognóza pro dalších deset let je, že stavy učňů mají rapidně poklesnout a hrozí, že se pak některé učiliště vůbec neudrží,“ varuje Rešel. Přes tyto černé vyhlídky mohou být na místním učilišti poměrně spokojeni, jako jedné z mála učňovských škol se tady totiž podařilo oproti loňsku navýšit stavy žáků asi o čtyřicet mladých lidí.
