K o p ř i v n i c e - Když v listopadu vystavoval pan Jiří repliky Fojtství, kostelů, hradu Šostýna a modely lokomotiv na Seniorském dni v kulturním domě, bylo před jeho expozicí pořád plno.



Po šestačtyřicetiletém působení v Tatře se při odchodu na důchod pro radost vnuků začal věnovat funkčním modelům lokomotiv. „Jenže to nám zabralo spoustu místa, a tak jsem se později raději začal věnovat replikám staveb. První jsem udělal radhošťskou kapli, to proto, abych se na ni mohl alespoň dívat, když zestárnu natolik, že už k ní nedojdu,“ vysvětlil devětasedmdesátiletý, doposud aktivní turista.



Pak už to byl kostel sv. Kateřiny v Támovicích, starý kopřivnický dřevěný kostelík zasvěcený sv. Bartoloměji, který od 14. století stál na starém hřbitově, než byl v roce 1897 zbourán, budova muzea Fojtství a naposledy replika hradu Šostýn. „Celý je vytvořený z hrušky a šindele z lípy. V praxi se normálně dělají ze smrku, ale při těch miniaturách používám lípu, protože se neštípe a dobře se na ní vytvářejí detaily,“ podělil se o zkušenosti pan Jiří, „zbožňuji dřevo, to nás provází od kolíbky do hrobu.“



Jeho „zlatýma“ rukama prošel i betlém v místním kostele: „Původní část betlému je stará jako vlastní kostel. V sedlárně v Tatře jsem nechal sešít pozadí, které pak namaloval Čeněk Bortel, a každý rok jsem se snažil přidat figurkám nějaký pohyb, aby byl divácky atraktivnější.“ Škoda, že krásnou práci přerušily vzájemné neshody mezi farníky.



Pan Jiří se upřímně dokáže radovat z drobností: „Když zatluču hřebík a nezohne se mi, mám radost. Když jich pak dobře zatluču stovku, tak mám radost stokrát.“



Ilona Mazalová