Individuální automobilismus je, ať už chceme nebo ne, jedním ze základních znaků ekonomické vyspělosti dané země. Pokud auta přibývají, mnou si statistikové ruce a připisují k ukazatelům vývoje ekonomiky další plusové body. Radují se i noví majitelé aut. Mohou být všude pohodlně a rychle. Co je však pro jedny dobře, to je zase pro jiné pohroma. Ucpané silnice, hluk a výfukové plyny snižují kvalitu života a poškozují přírodu, smrtelné nehody přinášejí osobní tragédie. Protože jsou však řidičům nějaká cizí trápení putna, jezdí vesele dál.



V době psaní těchto řádků nebylo jasné, nakolik se Evropský den bez aut projevil v ulicích města a na silnicích. Nezáleží totiž pouze na tom, že se někdo rozhodne nejet daný den autem. Zásadním předpokladem je odpovídající nabídka alternativní dopravy. Protože ani zvyšující se ceny paliva nedonutí většinu lidí přesedlat z auta do autobusu nebo vlaku, je zřejmé, že mnohem větší váhu má kvalita, rychlost a dostupnost. Hromadná doprava sice automobil plně nenahradí nikdy, jde ale aspoň o to, aby se počet aut na cestách nezvyšoval nezvladatelně rychle.



Neřešitelný problém? Zdánlivě. V zahraničí na to šli od lesa a například za vjezd aut do center měst nemilosrdně vybírají poplatky ode všech. A to už je mnohem větší zásah do „svobody“ motoristy než dražší benzín. U nás se kromě dálnic a parkování zatím za použití silnice nic neplatí. Nelze se na to ale spoléhat donekonečna.



Michal Polášek