K o p ř i v n i c e - V minulém týdnu měl kopřivnický kulturní dům na programu už druhé představení letošního divadelního předplatného. Tentokrát pořadatelé divákům naservírovali skutečně výživný kousek - slavného Lva v zimě v podání Divadla Radka Brzobohatého. Inscenaci hry Jamese Goldmana, která je konverzačním dramatem zobrazujícím s nadhledem všechny složitosti lidských vtahů, podle očekávání kralovali Hana Maciuchová v roli královny Eleonory a Radek Brzobohatý jako anglický král Jindřich II. Principál divadla si před představením našel čas na krátký rozhovor.
Už od začátku roku máte na repertoáru tuto slavnou hru. Co vás na ní zaujalo tak, že jste se rozhodli ji nasadit?
Lva napsal americký autor, který ale dlouho žil v Anglii, a já bych ho možná označil spíš za Angličana. Ono přestože mluví stejným jazykem, je rozdíl mezi Američany a Angličany už třeba jen v jejich humoru. Osobně navíc dost pochybuji, že Američané by uznali, že někdo ve dvanáctém století mohl být tak velká osobnost jako Jindřich. Naopak Angličané Jindřicha II. skutečně považují za jednoho z největších králů své historie. Navíc v té hře je i můj oblíbený anglický humor. Opravdu i v těch nejvážnějších situacích se občas nějaký vtip objeví a krásně to oživí. Celý ten text také ilustruje to, že svět se vlastně vůbec nezměnil. Věci jako boj o moc jsou prostě věčné.
Existují dvě filmové verze Lva v zimě. Kromě Oscary ověnčeného filmu z roku 1968 také novější zpracování z roku 2003 s Patrickem Stewartem a Glenn Closeovou. Které se vám líbí víc?
Já jsem viděl jen tu starší verzi s Peterem O‘Toolem. Ten za roli Jindřicha dostal Oscara, Hepburnová za to dostala Oscara. Celý ten film dostal Oscara, to znamená, že to asi je jednoznačná známka jeho kvality.
V čem je divadelní verze jiná než ta filmová?
Já osobně si myslím, že je dost podobná. Pochopitelně film je vždycky trochu něco jiného než divadlo. Ve filmu se dá udělat s kamerou všechno možné, takže je to možná kapánek rozvláčnější. Ale ten film byl vynikající hlavně díky O’Toolovi a Hepburnové.
Inspirovala vás nějak filmová verze hry, nebo jste se naopak snažil nepodléhat nějakému vzoru?
To vůbec nemělo vliv. Já jsem film viděl už kdysi strašně dávno, a než jsme začali zkoušet toto představení, tak to pro mě bylo pasé. Už třeba jen proto, že Peter O’Toole je kapánek jiný herecký typ než já. Navíc základ hereckého projevu je daný textem. Úmyslně jsem se vyhýbal tomu, podívat se na film znovu v době, kdy jsme zkoušeli. Pokud jde o divadlo, tak mě nikdy nezajímá, jak se třeba i totéž dělá u filmu. Poněvadž jsem se u filmu pohyboval celý život, tak vím, že je to trochu jiná disciplína. Rozhodně nechci odsuzovat filmovou práci, ale film je svým způsobem podvod. Na divadle, když do toho člověk nepřinese srdce, a jak se říká, taky „kus toho spodku“, tak to není ono. Kdežto u filmu se dá ledasčemu pomoci.
Kdo přišel s nápadem inscenovat právě tuto hru u vás v divadle?
Když jsme divadlo rozjížděli, tak jsme, aby se chytlo a lidé do něj začali chodit, nasazovali hlavně komedie. Hráli jsme hodně francouzské a anglické veselohry, ale pak jsme najednou došli k tomu, že už uzrál čas a že zkusíme udělat i nějakou vážnější záležitost. Tehdy přišla moje žena Hanka se Lvem v zimě. Šéfem toho „mého“ divadla je v podstatě moje žena Hana Gregorová a s tou myšlenkou přišla právě ona. My samozřejmě vždycky konzultujeme, co budeme uvádět, ale nápady, protože já absolutně nejsem organizační typ, ty jsou většinou z její hlavy.
Měl jste hned od začátku jasnou představu o obsazení?
Do toho, kdo bude hrát v našich věcech, mluvím. Když jsme začali uvažovat o tomto kuse, a nápad hrát Lva v zimě je starý už minimálně dva roky, tak jsem okamžitě souhlasil s tím, že roli vezmu. Ovšem v mých letech to není žádná legrace. Je mi 77 a hodně hraji v Karlíně i v našem divadle. Všechno jsou to velké role a udržet tolik textu v paměti není žádná legrace. Takže výzvu, kterou pro mě Lev v zimě byl, jsem přijal pod podmínkou, že Eleonoru bude hrát Hanka Maciuchová. Poněvadž z toho typu holek....teda vlastně dneska už s odpuštěním „starejch bab“, je v podstatě jediná, která si stále udržuje svou kvalitu a vypadá na jevišti stále dobře. A to dělá strašně moc.
David Macháček
