Karel Holas s kolegy z Čechomoru zářil na kopřivnickém koncertu spokojeností.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
K o p ř i v n i c e - Nabitý velký sál a publikum, které si největší hity zpívá spolu s kapelou na pódiu, něco takového není v Kopřivnici běžné, ale přesně tak to v kulturním domě vypadalo 13. listopadu, když se zde na svém podzimním turné zastavila kapela Čechomor. Především písničky z alba Proměny a aktuální desky Co sa stalo nové bavily publikum bezmála dvě hodiny a také na muzikantech bylo vidět, že si koncert užívají. Na pódiu se bavil také houslista a zpěvák Čechomoru Karel Holas. Absolvent brněnské konzervatoře hrál v celé řadě známých skupin, vystupoval se skupinami ETC, ZOO, Tři sestry nebo Dobrohošť. Holas taky založil kapelu České srdce a kromě písniček skládá také hudbu k divadelním hrám a filmům. Právě on se poté, co s kolegy absolvoval podepisování fanouškům, uvolil ke krátkému rozhovoru.
V rámci podzimního turné vás čeká 17 měst a 17 koncertů den pod dni, není to příliš náročné?
Dá se to zvládnout, sedmnáct koncertů v řadě není zase tolik. Vždyť, když jsme se ještě kdysi dávno jmenovali První Českomoravská nezávislá hudební společnost, tak jsme měli třeba 30 vystoupení v měsíci A to jsme hráli od rána do večera. Takže proč bychom nevydrželi sedmnáct.
To jste ale nestavěli takovou scénu a aparaturu jako teď.
To my ale nestavíme (smích). Jen přijdeme na pódium a hrajeme muziku, co nás baví.
Na některých koncertech vaší šňůry vám předskokana dělá Petr Bende s kapelou. Jak vznikla spolupráce s ním?
S Bendem spolupracujeme už víc jak rok, on s námi jel už loňské turné a letos to je jenom takové dovršení toho, co jsme začali před rokem. Petr už dneska stojí na vlastních nohách a nepotřebuje dělat nikomu předkapelu. Ale my jsme na tom byli domluvení, tak jsme mu to nabídli a on řekl, že jo, že ho to taky baví s námi jezdit a hrát. To, že jsme se dali s Petrem dohromady, není proto, že prošel SuperStar, ale protože si o něm myslíme, že je šikovný hudebník, a že jsme mu chtěli nějakým způsobem pomoci. On se pak do muziky pustil jiným způsobem, ale je to velmi šikovný muzikant.
Může to vyústit taky v nějaké hostování na dalším z alb?
Po pravdě řečeno, nevím. Zatím jsme o tom vůbec neuvažovali. Petr je skvělý muzikant a myslím si, že on teď má svých starostí dost. Bude se s tím muset poprat, ale v budoucnu to nevylučuji.
Těsně před začátkem podzimní části vašeho turné jste koncertovali v Británii. Tuzemské publikum má základy vaší hudby chtě nechtě v krvi, ale jak na ni reagují Angličané s jinou hudební tradicí?
Je nutno přiznat, že kterákoliv česká kapela ať přijede kamkoli do Ameriky nebo do Anglie, tak na ni většinou přijdou Češi a Slováci. Tentokrát jsme poprvé udělali větší koncert v Londýně, kde přišli samozřejmě Češi a Slováci, kteří nás tam chodí podporovat. Publikum tvořili odhadem z jedné třetiny Češi, z jedné třetiny Slováci a zbytek byli Angličané. Hráli jsme v sále s kapacitou tisíc míst a bylo samozřejmě vyprodané, dalších tři sta lidí zůstalo venku. Bylo to potěšující.
Na posledním albu jste měli dva hosty. Kde se vzal nápad kombinovat s českým a moravským folklorem hudbu Ira a Japonce?
Bylo to vlastně jednoduché. Joji Hirota hraje na bubny taiko, což jsou vlastně samurajské vojenské bubny, a my tady na Moravě moc bubnů s takovým zvukem nemáme. Přitom jsme je chtěli použít k navození atmosféry v písničce o vojácích. Nechtěli jsme používat otřelé a běžné zvuky. S Iarlou O'Lionairdem jsme to chtěli zkusit, protože nám přišel jako skvělej zpěvák, a chtěli jsme si s ním zahrát. Dlouho jsme přemýšleli co a nakonec jsme se dohodli na písničce Zločin, kterou si Iarla přeložil do galštiny a tím vznikla jakoby dvojjazyčná písnička. Je to samozřejmě moravská balada, ale ozvláštněná textem v jazyce, kterým mluví snad jen 30 tisíc lidí na světě. Jména našich hostů zní možná exoticky, ale hudebně si nejsme zase až tak vzdálení.
Jedním z vašich nejúspěšnějších projektů byl Rok ďábla s Jarkem Nohavicou. Chystáte nějaké pokračování této spolupráce?
Myslíte jako Rok ďábla 2? Uvidíme. Bavili jsme se o tom, že bychom mohli něco udělat, ale není nic určitého domluveno. Nějaké projekty máme my a Jarek má zase svoje. Takže se musíme setkat hlavně časově, a až se potkáme, tak to bude.
David Macháček
V klubu Nora budou dnes a v sobotu hrát domácí kapely
K o p ř i v n i c e (dam) - Místní fanoušci tvrdé muziky mají tento týden v klubu Nora doslova žně. Už dnes v osm hodin večer se mohou těšit na dvojkoncert. V domácím prostředí si zahraje EMA Camelia. Temná kapela hrající nesmlouvavý agresivní hard core vystoupí od 20 hodin v doprovodu svých polských kamarádů ze skupiny Let the Boy Decide.
„Obě kapely vyrazily už desátého listopadu na turné po polských i českých klubech a v rámci šňůry zahrají taky u nás,“ prozradil šéf Nory Mirek Řezanka.
Ještě větší dávka hudby čeká na návštěvníky v sobotu, to se totiž Nora stane dějištěm v pořadí již třetího pokračování metalového minifestu Dance with Death. Také na něm bude mít zastoupení místní scéna, a to v podobě pátým rokem fungující skupiny Melissa. Domácí muzikanti si pozvali dvě deathmetalové formace, zlínské Draco Hypnalis a Fatality z Unkovic. Čtvrtou formací, kterou bude možné během sobotní noci slyšet, je DarkWind z Frýdku-Místku hrající death black metal. Domácí Melissa, hrající ve složení kytara, doprovodná kytara, basa, bicí a klávesy, bude asi kopřivnické publikum zajímat nejvíce. Začátek metalového dýchánku byl stanoven na devátou hodinu večerní.
