V konkurenci slovenských i českých reprezentantů v závodě Slovenského poháru obsadil Hynek Tekula skvělou patnáctou příčku. FOTO: ROBERT TEKULA

Kopřivnice (cab) – Hynek Tekula z Kopřivnice, jednadvacetiletý absolvent střední umělecké školy v oboru animace se základy grafiky a student prvního ročníku Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, oboru učitelství výtvarné výchovy pro základní umělecké školy a střední školy, se v dětství věnoval házené a následně přešel na tenis. Poté však objevil krásy cyklistiky, která mu učarovala natolik, že před pěti lety začal jezdit závodně, nyní za ostravský tým DK Bikeshop Racing Team. Věnuje se především maratonům na horských kolech a disciplíně cross-country, plánuje však také více startů v silničních závodech.

Od našeho posledního rozhovoru, který proběhl v říjnu 2017 (KN č. 38/2017), uplynuly tři roky. Jak jste se od té doby posunul?

Myslím si, že dost. Tehdy jsem najel zhruba tři tisíce kilometrů za rok, teď už jsem se dostal hodně přes deset tisíc. Pořád je to ale málo, jestli chci něčeho dosáhnout. Je to tak jedna čtvrtina nebo třetina toho, co bych měl jezdit. Co se týče výsledků, tak jsem vicemistr Slezska, povedlo se mi vyhrát některé prestižní maratony, v závodech s větší konkurencí pak bývám v kategorii v elitní desítce, a někdy se mi povede závod vyhrát i celkově. Ano, za ty tři roky jsem se hodně posunul, ale ještě pořád je co zlepšovat a čeká mě dlouhá cesta k tomu něčeho dosáhnout.

Máte nyní trenéra?

Ano, Tomáše Tichého a Zdeňka Bartoše z Náchoda, kteří nabízejí trenérské služby pro cyklisty na i-trenink.com. Spolupracuji s nimi tři roky a jsem maximálně spokojený. Kdykoliv něco potřebuji, vždy se na ně můžu obrátit. Pošlou mi rozpis tréninkového bloku, což jsou většinou tři týdny, během nichž s nimi konzultuji, jak se při trénincích cítím.

Řešíte s nimi i techniku jízdy?

Tohle řeším spíš individuálně. Už před dvěma lety jsem si byl ladit posed u lidí v okolí. Jinak se snažím zaměřovat i na další věci kolem, jako dostatek spánku, regeneraci, rehabilitaci, zdravé jídlo apod. Kromě kola také běhám a chodím plavat.

Jaké plány jste měl před sezonou a co z toho nakonec vyšlo?

Tahle sezona byla pro mě pořád ještě zkoušková a navíc nikdo nevěděl, jaká ta sezona, vzhledem ke koronavirové pandemii, bude, tak i ten trénink se plánoval s otazníkem. Ani se nevědělo, kdy nějaké závody budou. Letos jsem tedy neměl konkrétní cíl a ani jsem nevěděl, které závody jsou pro mě vhodné a které jsou ty prestižnější. Nakonec jsem ale závodil skoro každý víkend a hodně mě potěšilo, že jsem dosahoval mnohem lepších časů než vloni.

Jakého úspěchu si ceníte nejvíce?

Povedlo se mi vyhrát Šela Marathon, to je jeden z těch prestižnějších závodů. Pak mám osobní úspěch, jako třeba závod na Velký Javorník. Tam sice není velká konkurence, ale byl to jeden z mých prvních závodů vůbec, takže má pro mě zvláštní význam. Úspěchem je i druhé místo ve Slezském poháru. Zmínil bych také závod na Čeladné, kde jsem sice nebyl na bedně, ale ve velké konkurenci, včetně italského profesionálního týmu, jsem dosáhl na solidní umístění.

Jak hodnotíte vaše vystoupení na mistrovství České republiky?

Sobotní závod Českého poháru v cross-country mi nevyšel, byl to první a poslední závod, který jsem vzdal. Trať byla těžká, do toho hodně pršelo a v prvním kole jsem při sjezdu spadl. Sice jsem pak pokračoval dál, ale hlavně psychicky mě to tak rozhodilo, že jsem závod vzdal. V nedělním závodě do vrchu jsem pak byl jedenáctý a na mistrovství ČR v maratonu se mi podařilo vyjet šesté místo, z toho mám radost.

Absolvoval jste nebo máte v plánu i nějaké zahraniční závody?

Letos jsem byl na Slovenském poháru, kde jsem se teprve dostával do formy, ale celkově jsem byl s výkonem spokojený. Dvakrát jsem byl na největším evropském závodě v cross-country maratonu, letos se ale nekonal. V plánu určitě nějaké další mám, bude záležet na financích. Hodně mě podporují rodiče i tým, ale nemůžu jezdit za hranice pořád.

Kolo si servisujete sám?

Něco si udělám sám, ale často jej vozím do Ostravy a s některými věcmi mi pomůže Jiří Šitavanc, který mi hodně pomohl při mých začátcích v cyklistice. Mám kol více, na každé jsou potřeba jiné klíče a to by bylo i finančně neúnosné. Jsem klidnější, když se na ně koukne opravdový odborník.

Máte radši terén nebo silnici?

Určitě horská kola, ale chápu, že silnice je důležitá. V tréninku tedy jezdím více na silnici, hlavně kvůli počasí. Jenom v lese trénovat nejde. Spíše teď řeším, zda se budu zaměřovat na cross-country nebo maratony. Ty mi sedí více, na druhou stranu cross-country je olympijskou disciplínou a má větší prestiž. Už dlouho plánuji také silniční závody, ale letos v podstatě pro amatéry žádné nebyly vzhledem k té situaci.

Na jaře jste pro širokou veřejnost vymyslel tzv. individuální výzvu, kdy si lidé mohli na horském kole na čas projet trasu v oblasti Červeného kamene. Jak vás to napadlo?

Od té doby, co jsem začal na kole závodit, tady chci uspořádat závod. V okolí již nějaké jsou, ale přímo v Kopřivnici ne. Nejdříve jsem udělal tu trasu v aplikaci pro sebe a pak mě napadlo zapojit do toho i více lidí. Myslím si, že to mělo úspěch, trasu si projelo okolo 30 lidí. Plánuji, že bych výzvu příští rok udělal znovu, třeba i jako závod.

V jaké tréninkové fázi se teď nacházíte?

Kvůli zdravotním problémům jsem teď bohužel již přes měsíc bez sportovních aktivit.

Jak bude vypadat vaše zimní příprava?

Jestli zdraví dovolí, začátek bude asi těžký, protože jsem byl zvyklý plavat a posilovat. Zatím je ale všechno zavřené, tak budu muset kombinovat jen běh a kolo. Naštěstí dokážu vydržet třeba čtyři hodiny šlapat doma na cyklotrenažéru.

Co plánujete na příští rok?

Mám vyhlédnuté seriály závodů, které bych chtěl objet celé, a k tomu samozřejmě absolvuji i jednotlivé závody. Určitě bych chtěl znovu zkusit Český pohár, mistrovství České republiky a rád bych se zúčastnil i silničních závodů.

Hodně se věnujete malování a grafice. Máte čas i na další koníčky, nebo právě to malování je vaše hobby?

Dokud mě to malování a kolo neživí, i když bych rád a snažím se o to, tak je to koníček. Času je sice málo a někdy je to opravdu na úkor tréninku, ale dá se to skloubit. Jsem ale rád, že se podaří udělat některé věci, jako třeba stěna v podchodu městského úřadu nebo pexeso a omalovánky pro Lašskou bránu.