Lukáš Latinák (vlevo) byl podle porotců nejlepším hercem letošního ročníku Kopřivy. Hru Hot Line, ve které vystupoval, ale publikum přijalo nejednoznačně.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e (dam) - Mezi těmi, kdo si odvezli cenu z Kopřivy 2005, nebyli žádní nováčci. Královéhradecké Dno už by mohlo být ve statistikách zdejší přehlídky netradičních divadel zapsáno zlatým písmem. Trojí účinkování na místních prknech proměnili mladí divadelníci ve čtyři ceny. Letos k divácké ceně za Cyranovské variace z roku 2002 a za tvůrčí přínos za Oslíka a Rybstory z roku následujícího přidali sošky v obou těchto kategoriích. Variace na téma nesmrtelného příběhu Romea a Julie posunula o něco víc do popředí postavu Juliina neúspěšného nápadníka Parida, po kterém představení dostalo i jméno. „Nemohli jsme tuto cenu dát nikomu jinému. Pro mě to byl nejzajímavější a nejvíc tvůrčí přístup k látce,“ tvrdí předseda poroty Luděk Richter. Podobný názor na představení plné inscenačních nápadů, hry s jazykem a inteligentního humoru měli také diváci.









Stejně jako Dno, které nebylo účastníkem závěrečného udílení cen, i Lukáš Latinák ze slovenského Mimo Divadla dostane svou cenu pro nejlepšího herce poštou. Porotu zaujal svým výkonem v jinak poměrně laciné a rozvláčné lechtivé komedii Hot Line. Ani pro něj však není úspěch na zdejším jevišti premiérou, stejné ocenění si odvezl už v roce 2001 za účinkování v inscenaci Bianka Braselli divadla Teatro Tatro.















Devatenáctá Kopřiva v pořadí se nesla v obvyklém duchu, čtyři páteční a pět sobotních představení doplnil noční koncert kapely Docuku, projekce filmů z nabídky festivalu dokumentů Jeden svět a fotografická výstava Pavla Zuchnického. Přes tradiční pojetí několik novinek Kopřiva 2005 přinesla. Tou pro diváky nejviditelnější byla výměna spíkra, kterým byl ostravský nejen televizní moderátor Aleš Juchelka, kterého prý moderování festivalu popostrčilo k návratu na jeviště. „Musel jsem zavolat kolegovi, se kterým jsme ‘páchávali’ amatérské divadlo, že musíme znovu něco udělat, protože to prostě stojí za to, stát znovu na prknech,“ svěřil se Juchelka. Nováček v podobě Vladimíra Fekara zasedl také v porotě. Pro uměleckého šéfa zlínského divadla byla letošní Kopřiva vůbec první, co navštívil, a jak sám řekl, nejsympatičtější pro něj bylo to, že se v jejím programu nerozlišují profesionálové od amatérů. „Důležité je to, co má přehlídka v názvu, že je přehlídkou netradičního divadla. Ukazuje totiž představení něčím zajímavá a progresivní,“ myslí si Fekar. Ostřílený účastník Kopřiv Luděk Richter hodnotil letošní Kopřivu jako lehce nadprůměrnou. „Mám pocit, že tady letos bylo málo špičkových věcí, které by výrazně vyčnívaly, ale na druhou stranu tady taky nebyly výraznější propady,“ myslí si Richter, který se neopomenul zmínit také o místních účastnících přehlídky, souboru Bílá ponožka a její grotesce ‘Jed jsem, sněd sen’. „Je pro mě příjemné, že rostou. I když šlo třeba o jiné soubory, já tam některé lidi poznávám a vidím je minimálně potřetí. Už vloni se mi Dorianin obraz líbil a připadal mi zajímavý a teď zase pokročili o velký kus dál. Byť si pointy kladou někam jinam než na konec. Je tam patrný posun dopředu jak v dramaturgicko-režijním uchopení, tak i v hereckém ztvárnění,“ vzkázal Richter.









Kopřiva 2005 ovšem přinesla i další zajímavé kusy. K nejlepším, i když neoceněným, patřil Test polského souboru Porywacze Cial kombinující precizní pohybové herectví s obrovsky nápaditou prací se světlem. Milovníky loutek potěšil Robinson z divadla Líšeň a příjemným odlehčením na závěr byla hornická sci-fi komedie Imperium vrací uhlo. Naopak možná největším zklamáním byl letošní návrat Černých šviháků, kteří podle řady diváků, a dokonce i dramaturga přehlídky tentokrát možná až příliš ‘tlačili na pilu’. Organizátoři mohli být spokojení jak s organizačním během festivalu, byť s časovými skluzy, které už patří ke koloritu Kopřivy, tak i se stoupající návštěvností. „Devatenáctka se podařila, ale pokud všechno vyjde, dvacátý ročník bude lepší,“ tvrdí organizátor Kopřivy Jiří Cachnín a nadzvedl pokličku nad hrncem, ve kterém se už vaří nápady jako otevřený divadelní workshop či brožurka mapující dvě desetiletí historie festivalu.