Snímek z roku 1948 zachycuje prostor, kde dnes stojí místní poliklinika. Tehdejším připravovaným úpravám jedné z hlavních ulic ve městě padla také za oběť kaštanová alej nebo stoletá lípa.
FOTO: ARCHIV MUZEA FOJTSTVÍ
Slavnostní otevření rekonstruované Štefánikovy ulice je vhodnou příležitostí se ohlédnout do její minulosti. Původně to byla jedna ze dvou blátivých cest, jež od nepaměti vedly přes Kopřivnici po obou stranách potoka Kopřivničky. Teprve u Příbora se spojovaly v jednu pokračující dále řečištěm Lubiny. Cesty byly velmi špatné, místy jen kameny vysypané. Za deštivého počasí se kola vozů řezala do bláta až po osy.
Hlavní z těchto dvou cest bylo odjakživa Staré záhumní (dnešní Záhumenní ul.) na západním okraji Kopřivnice. Po východním okraji vesnice vedlo Nové záhumní (dnešní Štramberská a Štefánikova), jež nebylo tak frekventované. Na východ od něj nestálo ani žádné stavení, a to až do roku 1812, kdy Ignác Raška založil poblíž zemanství továrnu na hliněné zboží. Jeho syn Jan Raška přesvědčil vrchnost, aby plánovanou silnici ze Štramberka do Frenštátu nevedla přes Lichnov, ale přes Kopřivnici, právě kolem keramické továrny. Silnice se v Drnholci měla napojit na starou Valašskou cestu z Frenštátu do Příbora, která v Příboře navazovala na Císařskou cestu z Vídně do Krakova.
V roce 1826 založilo hukvaldské panství zmiňovanou silnici a Jan Raška postavil vlastním nákladem kamenný most přes potok Kopřivničku, v místě dnešní křižovatky ulice Štramberské a Pabla Nerudy. Silnice byla dokončena počátkem 30. let 19. století a v roce 1857 prohlášena za okresní silnici. Brzy podél ní vyrostly honosnější budovy jako zmiňovaná továrna na hliněné zboží, továrna na kočáry, kostel, vily kopřivnických průmyslníků, pět hostinců a tři školy. V roce 1910 založila obec při této silnici také kopřivnické náměstí.
Trasa této hojně využívané cesty přes Kopřivnici se ukázala jako velmi výhodná pro rozvoj obce, průmyslu i obchodu. Kopřivnice však musela přispívat na její údržbu. Například v roce 1866 na její opravy odvedla 7 % z vybraných daní. Takto vysoké dávky pak motivovali členy obecního výboru žádat po okresním úřadu řádnou údržbu. V roce 1893 podali stížnost, že obec odvádí téměř sedm tisíc zlatých a okresní cesta je v tak mizerném stavu, že připomíná spíše kaluž než cestu. Vzhledem ke své poplatní síle žádali, aby okresní cesta byla, tak jako v jiných místech, vysypána tvrdým štěrkem a ne vápencem, který se pro tuto vytíženou komunikaci nehodil.
K rekonstrukci cesty však mělo dojít až v meziválečném období. V roce 1926 byly od závodního hotelu ke keramické továrně položeny kanalizační roury a vybudován chodník. V roce 1929 přislíbil okresní úřad v několika etapách silnici vydláždit, vybuduje-li obec kanalizaci a přispěje 50 % nákladů. K vydláždění nedošlo, silnice byla v obci jen částečně dehtována a olejována, na horním konci jen válcována. Na její opravu přispěla obec i podnik Tatra několika desítkami tisíc korun.
V květnu 1946 navštívil Kopřivnici tehdejší náměstek předsedy vlády Klement Gottwald a při této příležitosti mu obec předložila požadavky, ve kterých mimo jiné žádala opravu silnice. Gottwald se přesvědčil o jejím mizerném stavu, neboť osobně prošel úsek od závodního hotelu na náměstí, kde pronesl veřejný projev. Následně byla oprava silnice zařazena do dvouletého plánu a později přesunuta do prvních let pětiletky.
Přípravné práce k rekonstrukci začaly na jaře 1948. Nejdříve byly odstraněny ploty, vykáceny stromy a přemístěny sloupy elektrického vedení. Následovalo položení nové kanalizace. Za oběť padla kaštanová alej mezi závodním hotelem a keramickou továrnou a také stoletá Víchova lípa u kostela. Starou cestu dělníci postupně rozkopali a místy ji museli trhat dynamitem.
Na rok 1949 byly povoleny investice šest milionů Kčs. Celý obnos byl do podzimu vyčerpán a hrozilo, že stavba bude do příštího roku přerušena. To by znamenalo, že obec zůstane s rozkopanou silnicí bez možnosti průjezdu, protože v té době procházela rekonstrukcí také dnešní ulice Záhumenní. Na intervenci MNV prohlédl stavbu ministr průmyslu Gustav Kliment, nechal uvolnit další finance a ve stavbě se pokračovalo. Obdobná situace nastala i v roce 1950. Po vyčerpání kvóty hrozilo přerušení stavby a v té chvíli se tehdejší předseda MNV Bedřich Tichavský obrátil osobním dopisem na prezidenta Gottwalda, že je potřeba deseti milionů na dokončení dláždění. Potřebný obnos byl ZNV obratem uvolněn a stavba pokračovala bez dalších obtíží až do počátku roku 1951, kdy byla dokončena.
Nově vybudovaná vozovka měla šířku šest metrů a dvoumetrové odstavné pruhy. S dvoumetrovými chodníky tak celková šířka činila čtrnáct metrů. V některých úsecích došlo k narovnání silnice a úpravě jejího stoupání. Takto byl vybudován úsek od Nového kopce až po železniční podjezd na silnici k Ženklavě. Staré oplocení nahradil nový drátěný plot s betonovou podezdívkou. Vozovka byla vydlážděna žulovými kostkami a opatřena žulovými obrubníky. Stavba, rozplánovaná na tři roky, měla rozpočet 23 milionů korun. Z celkového rozpočtu Kopřivnice přispěla 9, 5 miliony, závod Tatra 5 miliony, Štramberk 1,25 miliony a zbytek hradil stát. Stavbu prováděla firma Fanta a spol. z Brna, která byla v průběhu opravy znárodněna a začleněna do Čs. stavebních podniků. Na stavbě pracovali zpočátku Maďaři a později Slováci. Vyžádala si také jednu oběť na životě, a to místního rolníka Josefa Aujezdského, jenž na stavbu dopravoval koňským potahem vodu. Provedená rekonstrukce byla na svou dobu pozoruhodná svým rozsahem a neměla v širokém okolí obdoby. Zvýšila se bezpečnost provozu a Kopřivnice získala na svém vzhledu.
V polovině 60. let došlo k demolici části objektů bývalé kachlovky a od ledna 1965 byla ulice osvětlena novým výbojkovým veřejným osvětlením. Další úpravy byly provedeny počátkem 70. let po demolici bývalé prodejný Budoucnost a Goldova pekařství, na jejichž místě vyrostl nový panelový dům č. p. 1074. Demolicí původní zástavby vznikla nově ulice Lidových milicí, která napojila ulici Husovu na dnešní Záhumenní ulici, přičemž došlo k úpravě křižovatky v místě dnešního nového kruhového objezdu.
Ondřej Šalek,
Muzeum Fojtství
