Zatímco vloni si Víťa Marčík za své představení odvezl z Kopřivy cenu za umělecký přínos, letos jej svou přízní obdařili diváci, které nadchlo uvedení jeho adaptace Labyrintu světa.
FOTO: DAVID MACHAČÍK
Kopřivnice – Osm divadelních představení, dva koncerty, ale také semináře a fotografická výstava, to byla šestadvacátá Kopřiva v dramaturgii Jiřího Cachnína, která se v pátek a v sobotu odehrála v kopřivnickém Katolickém domě a v Kulturním domě ve Štramberku.
Vyzrálost publika této přehlídky netradičního divadla dokazuje fakt, že nejlepší představení byla také těmi nejnavštěvovanějšími. První přehlídkový den oslovil publikum především Hamlet z repertoáru divadla Kontra. Minimalistická inscenace, která se odehrávala na symbolické křižovatce přímo mezi diváky, přinesla především obdivuhodné herecké výkony. Peter Čižmár a Peter Cibula bezmála dvě hodiny neslezli z jeviště a s minimem rekvizit a pouze ve dvou lidech ztvárnili šestnáct Shakespearem předepsaných postav. Expresivní herectví a hloubka prožitku, která mohla být divákům místy až fyzicky nepříjemná, si po právu vysloužila cenu za nejlepší herecký výkon, kterou dvoučlenná porota udělila právě oběma hercům Kontra. Představení v režii Klaudyny Rozhin, která je zároveň také autorkou adaptace, scény a kostýmů, si navíc odnesla i druhou cenu poroty, která byla udělena za umělecký přínos.
Posledním představením, které si z první letošní Kopřivy odneslo cenu, byl Labyrint světa v podání Víti Marčíka, mnohonásobný host Kopřivy a držitel celé řady ocenění z kopřivnické přehlídky si svou adaptací Komenského díla vysloužil cenu diváků. Ti užasle sledovali především inscenační stránku hry, která byla plná neotřelých nápadů a Marčíkem vlastnoručně navržených a vyrobených artefaktů, díky kterým sám uvedl na scénu příběh o hledání smyslu života a lidských hodnot. „Na rozdíl od jiných her mě toto představení bavilo zkoušet i bez diváků, což se mi nestává. Mám pocit, že mi čím dál víc jde o téma samotné,“ vyznal se Marčík a pro odlehčení dodal, že je rád, že mohl hrát Komenského na půdě Katolického domu.
Dvě oceněná divadla ovšem nebyla tím jediným, co Kopřiva nabídla. Vynikající byla například také pohybově zcela precizní inscenace Dvere Prešporského divadla. Ve světové premiéře mohli kopřivničtí diváci vidět také nové představení známého slovenského mima Miro Kasprzyka. Diváci se skvěle pobavili také na další parodii klasiky, když jim Túlavé divadlo naservírovalo Cyrana jako Balábilé o nose.
Organizátorům vyšla také sázka na divadlo Kufr, jehož herečky ve své hříčce odehrávající se v čekárně před stomatologickou ordinací předvedly řadu artistických a žonglérských kousků. Představení bylo navíc věnováno dětem, těm z Dětského centra Motýlek dokonce jako dárek.
Příjemný byl také hudební výběr organizátorů přehlídky, kteří v pátek v noci nabídli vynikající alternativu v podobě místní kapely LU a v sobotu nechali Kopřivu doznít při komornějším vystoupení dua Hluční sousedé.
David Macháček
