Po stopách obra Koloděje


V prvním dni májového měsíce se lesy v okolí chaty Červený kámen staly svědkem pohádkového reje. Pohádkové postavy na chvíli opustily své knížky a přišly potěšit děti. Po lese se pohybovalo celkem 15 pohádkových kontrol: Jeníček s Mařenkou, Popelka a přiletěly i čarodějnice ze sobotního Sabatu. U Bajaji se princezna nebezpečně blízko ochomýtala okolo draka, a tak vysílenému princi museli pomáhat malí šikulové. Dlouhý, Široký a Bystrozraký trpěli dopolední amnézií, a nebýt dětí, které jim neustále odříkávaly jejich pohádku, nevěděli by, komu mají pomoci. Chudák Široký nikdy nevypil tolik moří a jezer.



Děti tancovaly s medvědem a vílami, cestou potkaly i záhadné postavy, které jednoznačně definovaly jako brambory, nebo házely střevíčkem k princezně Jasněnce. Červené karkulce měli menší účastníci pomoci vymyslet obsah jejího košíčku. Účast byla veliká (500 účastníků, z toho asi 260 dětí) a nakonec jsme se všichni sešli u kuřátek, chladivého moku, her a hudby skupin V.I.D. a Kondoři. Mohli jsme se projet i na koních z ranče Bubla city. Všechny postavy z pohádek a organizátoři si dali velkou práci. Den se vydařil.



Na závěr bychom chtěli poděkovat všem, kteří pomohli vytvořit tak pěknou atmosféru. Patří velký dík všem vedoucím a instruktorům z PS Obránců míru Kopřivnice, kapele Kondoři a V.I.D., ranči Bubla city a vedoucí lyžařské chaty. Za zajištění organizace Martině Janištínové, M. Filové a Boženě Klimecké.



Škoda jen, že asi čtyřletá holčička prohlásila při pohledu na Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého: „Já vás znám. Já vás mám na obrázku v počítači.“ Duch klasických pohádkových knížek musí více bojovat.


Za PS Obránců míru Kopřivnice Veronika Heraltová





Jeden týden v italské škole


Jsme žákyně 9.A třídy ZŠ Alšova a poslední týden v dubnu jsme spolu s našimi učiteli anglického jazyka, výtvarné výchovy a s panem ředitelem strávili na jihu Itálie poblíž přímořského města Bari. Toto krásné místo jsme mohli navštívit díky projektu Socrates (Create), který nám po tři roky umožňoval pobyty v cizích zemích, kde jsme se zabývali uměleckým dotvářením partnerských škol, při němž bylo hlavním cílem uplatnění dovedností žáků na základě vlastních rozhodnutí především z estetického hlediska.



V Itálii se konalo už páté partnerské setkání škol z Německa, Itálie a České republiky. Všem se nám v Itálii moc líbilo a teď vám popíšeme, jak vše probíhalo. Naše cesta do Itálie byla dlouhá, ale stála za to. Po příjezdu do Bari nás už všichni nedočkavě vyhlíželi. Hned jsme se přivítali se svými přáteli, které jsme znali už z dřívějších meetingů, ale poznali jsme také mnoho nových tváří. Po přivítání si nás naši hostitelé odvedli domů. Tím však večer ještě nekončil. Na vybalování nebyl čas, protože na nás čekala restaurace, kde jsme si mohli dát pravou italskou pizzu. Co nás na druhý den všechny překvapilo, bylo to, že se chodí do školy i v sobotu. Ten den jsme zahájili práci na školním pozemku, při němž jsme měli vytvořit ‘Zenovou zahradu třetího tisíciletí’. Další dva dny bylo volno, ale program byl přesto nabitý. Díky tomu jsme se všichni blíže poznali a zjistili jsme, že domluvit se cizím jazykem není až tak obtížné. Zbytek týdne jsme strávili prací ve škole a volná odpoledne jsme trávili většinou ve městě všichni společně.



A jak bychom vše shrnuli? Práce se nám povedla, a co se nestihlo, už je na lidičkách v tamější škole. A co naši hostitelé a ostatní žáci ze školy? Všichni jsou velmi otevření, přátelští a pohostinní. Takovýto pobyt v cizí zemi je velkou příležitostí, jak si vyzkoušet cizí jazyk, poznat odlišnou kulturu a získat nové přátele.


Alice, Simona, Nikola, Monika a Katka