Reakce na inzerát - Vedoucí sociálního odboru
Město Kopřivnice bude v nejbližších dnech vybírat nového vedoucího odboru sociálních věcí. Zarazil mě inzerát, který byl v této souvislosti uveřejněn v KN dne 13. 11. a který deklaroval požadavky na uchazeče: VŠ vzdělání minimálně v bakalářském studijním programu. To mne překvapilo. Když městský úřad vypisoval výběrové řízení na pozici vedoucího ekonomického úseku, požadoval vysokoškolské vzdělání ekonomického směru, už na místo bytového technika se hledá středoškolák se vzděláním technického směru! Jak to, že z inzerátu na tak důležitou pozici vypadlo to, že se hledá absolvent VŠ sociálního směru? Nebo se nehledá? Znamená to, že za pár měsíců můžeme na této důležité pozici nalézt třeba zubního laboranta, nebo absolventa oboru manager cestovního ruchu? Ne, že bych proti těmto oborům či lidem, kteří ho vystudovali, něco měl, ale od zubního laboranta si rád nechám spravit chrup a s odborníkem na cestovní ruch zase rád projedu po památkách Florencie.
Můžeme si říct škola, k čemu je, že?..když knížek je všude habaděj.., stačí jen nalistovat ten správný odstavec ve správné příručce. Myslím, že to je pohled lichý a nebezpečný. V odborné škole učí odborníci. Studenti své odborné znalosti korigují mimo jiné právě na základě konzultací a diskuzí s těmito znalci v daném oboru, s lidmi, kteří publikují v odborném tisku, kteří mají v popisu práce „jít s dobou“, kriticky znovu a znovu přehodnocovat svůj pohled a obhajovat ho. To je prosím pěkně jiný typ diskuze nežli vede „jednooký se slepými“, a stává se tak králem!
Podívejme se nyní na to, co o kvalitě vzdělání říkají zákony. § 110 zák. 108/2006 O sociálních službách: Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je (záměrně uvádím nejnižší přípustné vzdělání):
§ 110 (4a) Vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu. V oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost.
Zákon pamatuje i na ty, kteří by rádi vykonávali odbornou sociální práci, ale patřičné vzdělání nemají. Mohou si proto dodělat 200hodinový kurz poté, co mají dokončeno bakalářské vzdělání jakéhokoli směru a praxi pět let jako sociální pracovník.
Jakou vážnost však bude požívat takový kurzista mezi svými podřízenými - vystudovanými sociálními pracovníky s praxí 10letou a více? Znovu opakuji, jde tu o vedoucího sociálních věcí!!!
Blíží se Vánoce a to je čas, kdy si většina z nás něco přeje. Dovolte mi proto vyslovit také jedno přání. Přeji si, aby místo vedoucího odboru sociálních věcí bylo obsazeno opravdovým odborníkem na danou problematiku, kterého bude vybírat komise složená opět z lidí, kteří se v dané problematice vyznají a nejsou ve střetu zájmů. Přeji si, aby toto místo bylo obsazeno skutečnou autoritou v oboru.
Michal Raška
Autor je vedoucí terénního sociálního programu pro drogově závislé v okrese Nový Jičín, členem komise prevence kriminality a protidrogové prevence a jednatelem občanského sdružení „Máš čas?“
K rekonstrukci sídliště Kopřivnice Jih
Jako člověk, který čte Kopřivnické noviny, jsem si všiml, že občas se pořádají schůze s občany v přilehlých obcích Vlčovice a Mniší, zřejmě bylo konzultováno s občany, jak si představují vývoj své obce. Bohužel v našem sídlišti se podobné akce nekonaly, radní zřejmě na nás zapomínají, na naše sídliště ani nedokázali umístit schránku důvěry. První schůze s občany byla až letos 19. listopadu. Velká účast na setkání s občany i vrácených dotazníků svědčí o tom, že obyvatelé mají o okolí svého sídliště zájem. Bohužel schůze se týkala pouze témat, které byly dány městským úřadem, to je veřejná zeleň, chodníky a rekonstrukce panelových domů. Ale vůbec se netýkala ostatních věcí, které obyvatelé sídliště nejvíce tíží, to je zásobování, služby a doprava. I lidé, kteří na setkání nebyli, se mě ptali, co se tam projednávalo. Především se zajímali, zda se jednalo o stavbě nějakého obchodního centra, odpovědi: “nikoli” byly zklamáním. Dva malé obchody, které zde jsou, jsou spíše doplňkové, lidem nevyhovují ani sortimentem, ani cenami. Tak asi 80 % nákupů musí lidé tahat v taškách či v batozích z velkých obchodů z centra města, jimiž je toto již přeplněné.
Je tu spousta jednopokojových bytů, pro jejichž obyvatele je vaření pro jednoho neekonomické, ale není tu jediný bufet, kde by si lidé mohli dát něco obyčejného k jídlu, není cukrárna, Foto Morava, která poskytovala fotografie a kopírovací služby, se také odstěhovala, s okopírováním 1 listu musím letět do centra.
Není uspokojivě vyřešena doprava do centra a zpět ani do průmyslové zóny. Na noční směnu, která vždy začínala ve 22 hodin v neděli, a stále tak začíná, není spoj. Z centra mohou jít lidé pěšky, ale z jihu je už to příliš namáhavé. Když je hezké počasí, tak lidi jezdí na kole. Kdo v noci svítí, ale když dobře svítící veřejné osvětlení za odbočkou z dělnické ulice je náhle přerušeno na cca 200 m, člověk v ten moment nic nevidí. Nešlo by zařídit, aby v tomto místě osvětlení svítilo od 21 - 23 hodiny a od 5 - 7 hodin? Další šok čeká cyklisty, když se o cca 600 m dál propadnou ve vozovce o cca 10 cm v délce až 60 m. Nedá se ten úsek spravit? Nemělo by se čekat, až se tam stane vážný úraz.
Na sídlišti Jih je málo místa, jistě by se tu nevešlo „Tesco“, které zabírá obrovskou plochu, ale například obchod typu „Penny Market“ s malinkým parkovištěm, obyvatelé sídliště by tam většinou chodili pěšky. Ostatní města takové problémy řeší, stačí si přečíst úterní „Region“. Doprava je v jiných městech taky úspěšně řešena - např. sídliště Loučka u Nového Jičína. Vím, že při řešení veřejných věcí vznikají problémy, od toho jsou ale u řešení záležitostí města radní, aby je řešili. Problémy sídliště „Kopřivnice Jih“, které jsem nastínil, se neřeší ani 5 minut po dvanácté, možná, že rekonstrukce navržené městským úřadem ještě odsune priority, které nejzaostalejší sídliště v Kopřivnici nejvíce postihuje. Nakonec připomínám jeden starý citát: kdo chce něco udělat, najde řešení, kdo nechce udělat nic najde výmluvu. Jaroslav Kyselý
