Den s námi



Nastal čas prázdnin a my, žáci 7. A ZŠ Alšova, vzpomínáme na konec školního roku, kdy jsme v rámci projektu Den s námi navázali spolupráci s Dětským centrem Motýlek. Všichni jsme věděli, kde se centrum nachází - vždyť se na něj dennodenně z oken naší třídy díváme. Ale jak a čím toto zařízení žije, to jsme jen tušili. Využili jsme pozvání paní ředitelky Jančálkové a někteří z nás se šli do centra podívat. Seznámili jsme se s handicapovanými dětmi a viděli jsme, co všechno dokáží. Rozhodli jsme se s nimi uspořádat projektový den.



Začali jsme školní sbírkou plyšáků. Byli jsme překvapeni, kolik se nám jich podařilo shromáždit. Plyšáky jsme celá třída odnesli do dětského centra. Podarovali jsme každého. V rozdávání dárků jsme se předháněli, protože jsme měli největší radost z radosti druhých. Už se těšíme na další společně strávený den.



Vzhledem k velkému počtu hraček jsme ještě část plyšáků odnesli do azylového domu Salus a část jsme odvezli dětem do Jeseníku nad Odrou, města postiženého červnovými povodněmi. Teď už víme, že darovat je pro nás víc než dostávat.



Za 7. A Karolína Vaňková







Poděkování



Dne 14. června se konala v parku u katolického domu charitativní akce Dudlík, jehož pořadatelem byli zdejší skauti. Výtěžek z této akce byl věnován na koupi speciální trojkolky pro mou těžce postiženou dceru Lindu.



Chtěla bych velice poděkovat sponzorům, organizátorům a účinkujícím z oddílu skautů nejen z našeho města, ale i z okolí.



Byl připraven skvělý program pro všechny věkové skupiny a všichni účinkující jej zvládli na výbornou. Mé díky patří i Vám všem, kteří jste na akci přišli a koupí dudlíku přispěli na nákup trojkolky. Jsem moc ráda, že mezi námi žije tolik lidí, kterým osud jiných lidí není lhostejný. Všem Děkuji za podporu.



Lenka Doanová







Městská policie a Norimberský soud



Je příjemný letní den, deset dopoledne, nikde žádní školáci - jsou prázdniny. Široko daleko žádný zloděj slepic ani jízdních kol. Velitel městské policie se proto rozhodne vyslat své urostlé srážníky do ulic pokutovat řidiče za rychlou jízdu. Nic snadnějšího. Mají k tomu přístrojové vybavení, dostatek inteligence a navíc se mládenci hezky opálí na sluníčku. Když prší,. tak to nikdy nedělají. Sjíždíte z železničního nadjezdu ke Komerční bance - každé auto zde i zcela bez plynu jistě jede víc než 50 km v hodině. Městská kasa se sice ne moc, ale alespoň trochu zahojí. Minimální pokuta je 1 000 Kč, riziko žádné, jen málo řidičů jezdí s očima vytřeštěnýma na rychloměr, účinnost akce se blíží 100 procentům. Auto máte v pořádku, svítíte, jste připoutáni, nikoho neohrožujete. Urostlý strážník vám s vynaložením minimální námahy a klidem na duši uloží blokovou pokutu



1 000 Kč, máte-li námitky, tak to bude mnohem dražší. Máte tudíž volbu, není pravda, že se cítíte naprosto hloupě a bezmocen a víte, že to vše odporuje zdravému rozumu.



Proto jsem využil práva volby a na místě poprosil urostlého městského, aby mne tam ihned jako sprostého zločince svou služební zbraní zastřelil. Stalo se to 21. července 2009. On odmítl. Proto žádám znovu a veřejně starostu našeho města: pane starosto, nejvyšší veliteli městské policie, dovolte prosím onomu vysokému urostlému chlapci a jeho výběrčímu komandu - jména se dají lehce dohledat, aby mně na úsvitu v pondělí 27. 7. 2009 za budovou městské policie zastřelil. Opravdu nechci dále žít ve městě, potažmo státě, kde strážník městské policie musí řidiče pokutovat za zcela bezpečné překročení rychlosti při jízdě z kopce o celých 13 km/hod. částkou 1 000 Kč a vyšší. A myslím to vážně - protože i v Norimberku, po válce, kdy se každý vymlouval na zákony, rozkazy a Hitlera bylo soudem jednoznačně řečeno, že nejvyšším lidským zákonem je svědomí člověka, nikoli zákon či rozkaz podepsaný zlotřilci a říšským sněmem. Se svými přáteli se loučí, protože je si jist, že soudci v Norimberku měli obecně a navždy platnou pravdu.



Jaroslav Dvořák



P.S. : Čtenáři - nevíte o městě, kde lid zakázal městskou policii ???







Poděkování



V minulých dnech byla naše obec zasažená ničivou povodní. Po opadnutí vody, na mnohé stavby byl vskutku skličující pohled. Z této pesimistické nálady nás dostával zájem lidí pomoci v nelehké situaci. Chtěl bych touto cestou poděkovat ředitelce Domu dětí a mládeže v Kopřivnici, paní Evě Müllerové, která sama přijela pomoci, dá se říci hned v prvních hodinách po povodni a která dále uspořádala mezi svými přáteli sbírku pro lidi zasažené povodní.



Dále bych chtěl poděkovat, za mé vnučky, také vašemu městu za zajištění letního tábora na Kletné pro děti naší obce, které byly povodní postiženy a kterého se jistě mé vnučky rády zúčastni.



Děkuji vám a přeji hezký den.



Manželé Stavinohovi, Jeseník n. O.