Co s jednorázovými 2 400?

Zatím jen slíbenými, ale stojí za úvahu, do čeho je investovat? Přidat je do domácnosti, tam se nenávratně rozplynou, ani to nepoznáme, je to jen 6,50 Kč na den. Opravdu to poznáte v peněžence?

Koupit něco na oblečení? Při našem věku potřebujeme nutně něco? Už nerosteme, poslední módu moc nemusíme, noha nám už neroste, tak co?

V tomto důchodovém věku máme domácnost dávno vybavenou, spíše lpíme na starších a zabydlených předmětech, které nám voní domovem.

Schovat na dárky na Vánoce pro vnoučata?

A co tak vzdát se těch slíbených 2 400 Kč naopak ve prospěch našich vnoučat, nezadlužovat jejich budoucnost, aby na nás jednou vzpomínaly jen v dobrém?

Ivanka Galiová



Bylo jednou jedno město...

Bylo jednou jedno město, není důležité, jak se jmenovalo, ani jak se jmenují lidé, kterých se tento příběh týká, důležité je, aby se občané tohoto města zamysleli. Bylo tedy město, které pronajímalo majetek, a když se rozhodovalo o tom, komu ho pronajmout, zvolilo člověka, který dluží městu statisíce korun a nabídl více než třikrát nižší nájemné než druhý uchazeč. Město sdělilo onomu dlužníkovi, kolik že nabídl konkurent, ten svou nabídku dorovnal a byla ruka v rukávě. Zdá se vám to divné? To asi většině lidí, vždyť kdo by pronajal svůj majetek tomu, kdo mu dlouhodobě dluží peníze? Ne tak město, tomu se to zdá normální, dokonce teď tvrdí, že tento případ je zpolitizovaný. To je ovšem běžná reakce těch, kteří mají máslo na hlavě a místo argumentů a vysvětlení jen prostě řeknou, ono je to zpolitizované. Proč neoslovilo město znovu neúspěšného uchazeče o pronájem, aby mohl reagovat a eventuálně zvýšit svou nabídku? Proč město nepostupuje stejně jako u pronájmu městských bytů, kde jedna z podmínek je nedlužit městu peníze? A ani při přidělování bytů obálkovou metodou, kde uchazeč nabízí svou finanční částku, kterou je ochoten dát za pronájem bytu, a je přidělen tomu, který nabídne nejvíc, to doufám nefunguje tak, že někdo někomu sdělí, že nejvyšší nabídka je například 50 000 Kč a ten informovaný přihodí na 51 000 Kč a získá pronájem bytu. Otázek se tedy nabízí, jak bylo uvedeno několik, proč město pronajalo ony prostory dlužníkovi? Proč nebyl druhý zájemce informován o zvýšení nabídky za pronájem úspěšného uchazeče? Kdo na tom měl zájem a komu to prospělo? Čtenáři ať se zamyslí.

P. S. Tento příběh není zpolitizován, jeho pisatel nikdy nebyl, není a nebude v žádné politické straně, je jen přemýšlejícím občanem onoho města.

Miloš Frühbauer



All Together - tréninkový kurz

V týdnu od 15. - 21. února se uskutečnil vzdělávací seminář projektu All Together v německém Düsseldorfu. Projekt se věnuje práci s dětmi a mládeží s důrazem na takzvanou sociální inkluzi. Pionýři z Kopřivnice jsou do projektu zapojeni již tři roky a patří mezi autory některých přístupů, které popisuje vzniklá příručka a webové stránky projektu.

Projekt All Together (Všichni společně) byl spuštěn v roce 2008 celosvětovou organizací IFM-SEI, jejímž členem je i organizace Pionýr. IFM-SEI (International Falcon Movement - Socialist Educational International) je hnutím, které klade důraz na vzdělávání a projekty v sociální oblasti. Ve značném měřítku se věnuje hlavně oblasti dětských práv, stereotypům a předsudkům ve společnosti a celé řadě dalších tzv. globálních témat. Organizace usiluje o posílení postavení dětí a mladých lidí ve společnosti, o jejich aktivní spolupráci a boj za svá práva.

Účastníci přijeli z Německa, Dánska, Anglie, Belgie, Finska, Norska, Lotyšska, Ruska, Srbska, Arménie, Rakouska a Česka. Začátek týdne měl informativní charakter a díky metodám neformálního vzdělávání se každý seznámil s pojmy jako inkluze, diskriminace, sociální vyloučení, omezené příležitosti či handicap v širším slova smyslu.

Účastnící obdrželi také výsledek tříleté činnosti na projektu a zapojení organizací ze všech koutů Evropy - příručku All Together s teorií i návody pro realizaci inkluzních projektů. V rámci sdílení informací byly také představeny webové stránky, kde je možné přidávat jednotlivé projekty a sdílet takto informace s ostatními a interaktivně poznávat postupy v jiných organizacích. Na seminář byli také, z Velké Británie, pozváni odborníci na různé druhy zdravotních a duševních omezení a chorob. Takto se mohli všichni participanti seznámit s reálnější stránkou práce a na vlastní kůži si vyzkoušet, jaké je zapojení do činnosti s určitým handicapem.

V druhé části týdne navštívila celá seminární skupina mládežnické centrum organizace Rote Falken nedaleko Düsseldorfu. Centrum má charakter nízkoprahového centra, jaké můžeme vidět u nás, ale v tomto případě nabízí více východisek pro činnost, a to včetně následného členství v organizaci. Závěr týdne patřil konkrétnímu plánování projektů, které bude možné začít realizovat v jednotlivých organizacích. Občanské sdružení Pionýr je zapojeno v projektu All Together od jeho počátku a v řídící skupině jsou také členové naší pionýrské skupiny. Díky aktivní účasti bylo možné prezentovat a zahrnout do představení jednotlivých přístupů také celostátní projekt Parťáci, který se věnuje zapojení dětí ze zařízení institucionální péče (dětské domovy, krizová centra…) do činnosti organizace Pionýr.

„Pro laika, jako jsem já, byla tato akce jako procházka Alenky v říši divů. Tréninkový kurz mi přinesl mnoho nových poznatků, které mě velice inspirovaly i pro mou činnost vedoucího dětského kolektivu. Vyzkoušela jsem si nové metody práce a navštívila konkrétní ukázku projektu mládežnického klubu. Budou mi chybět lidé, které jsem během tohoto projektu poznala, a doufám, že navážeme užší spolupráci. Celý kurz byl v angličtině, a i když jsem občas měla problém s vlastním vyjádřením na poli odbornějších výrazů, cítím se velmi zasvěcená a okouzlena vším, co všechno naše i ostatní organizace z celého světa dokážou udělat pro znevýhodněné skupiny lidí po celém světě. A tak nakonec můžu jen strašně moc poděkovat za opravdu skvělý zážitek a zkušenost.“

Dáša Bjačková, vedoucí oddílu Kousaví Citróni