Omluvné prohlášení výboru MO ČSSD v Kopřivnici
Vážení spoluobčané,
mnozí z Vás, kteří se zajímají o politické dění v našem městě a především Ti, kteří sledují jednání zastupitelstva města, asi vidí nejednotnost v hlasování mezi zastupiteli za ČSSD. Proč tomu tak je, na to chtějí podat odpověď následující řádky. Je to především díky dvěma našim zastupitelům, a to panu Tomáši Hofovi a panu Ladislavu Stehlíkovi, kteří hlasují mnohdy se současnou vládní garniturou na radnici, bez ohledu na to, na čem se domluví orgány místní organizace. Mnohdy i v zásadních a velmi důležitých věcech.
Tento trend již trvá přes rok a bohužel se stále vyhrocuje. Můžeme namátkově vzpomenout hlasování v kauze výběrového řízení na správu školního hřiště na škole Milady Horákové, v kauze výběrového řízení na provozovatele kulturního domu, v kauze prodeje „Kavárny“ či v mnoha dalších, především pak majetkových kauzách, které městské zastupitelstvo projednává a rozhoduje. Nemluvě již o volbě členů Kontrolního výboru Zastupitelstva města Kopřivnice, do kterého byl jako předseda Stehlíkem nominován proti vůli výboru místní organizace Tomáš Hof. Místo aby tento kontrolní útvar nezaujatě a objektivně kontroloval činnost politické správy města, současné vrchnosti spíše nahrává. Vedle kritiky občanů na tento stav sklízí naše místní organizace i kritiku ostatních politických stran, které jsou vůči stávající radnici v opozici. Zaslouženě! Stáváme se tím právem partnerem nespolehlivým a nejistým. Pochopitelně k velké radosti vedení radnice a především vládnoucí ODS.
Výbor MO ČSSD se již delší dobu snaží celou situaci napravit, neboť oba výše jmenovaní prostě nadále více a více nahrávají spíše současné koalici na radnici než vlastní straně, za niž byli nominováni. Místní organizace ČSSD na návrh výboru MO, ve snaze o nápravu, byla nucena nakonec přistoupit k radikálnějšímu řešení, totiž oba tyto členy ze strany vyloučit. Na poslední členské schůzi se tak skutečně i stalo a oba výše jmenovaní byli nadpoloviční většinou všech členů z místní organizace vyloučeni. Bohužel stanovy ČSSD však praví, že tento akt musí následně schválit Okresní výkonný výbor ČSSD (OVV). Ten však takto neučinil a celou záležitost předal k posouzení Kontrolní komisi při Okresním výkonném výboru pod vedením paní Blanky Faluši. Komise se však situací důsledně nezaobírala a vyloučení nedoporučila.
Výsledkem pak bohužel bylo, že ani OVV neschválil demokratické rozhodnutí Místní organizace Kopřivnice o zrušení členství výše jmenovaných přeběhlíků, a oni tak dále formálně zůstávají členy ČSSD MO Kopřivnici. Proč OVV rozhodnutí MO Kopřivnice nepotvrdil? Je to snad tím, že oba pánové mají zastánce jak ve vedení města, tak i v dalších příznivcích ODS? Jak jinak si také vysvětlit, že jeden z velkých příznivců modré radnice a kolega Tomáše Hofa v kontrolním výboru pan Alexandr Neuwirth dokonce napsal na okresní výbor ČSSD přímluvný dopis, kde vyzývá okresní výbor ČSSD, aby oba jmenované nevylučoval, neb jsou tuze platnými, až nepostradatelnými údy radniční koalice.
Že je to nemožné? Absurdní? Ano, souhlasíme s Vámi. Ale zároveň ujišťujeme všechny naše voliče a příznivce, že se s touto nenormální a zlou situací nesmíříme a podnikáme další kroky, směřující k očištění naší místní organizace od těchto pochybných individuí, které zradily náš volební program. Toto otevřené a férové přiznání si skutečného stavu věci je jen další logický krok, na který mají naši voliči jistě právo.
Tímto prohlášením se rovněž všem našim voličům a příznivcům za jednání obou našich přeběhlíků a za celou vzniklou situaci upřímně omlouváme.
Z pověření výboru MO ČSSD Kopřivnice
Ing. Zdeněk Polášek, předseda
Konec června
Nastal konec školního roku, nastal čas prázdnin a zasloužených dovolených. Někdo je stráví doma, jiný na horách, u moře, v tuzemsku, v dalekém nebo i exotickém zahraničí. Každý podle svého vkusu, chuti, možností, schopností nebo jen stavu peněženky. Až budete cestou třeba na tu zahraniční dovolenou přejíždět hranice, dnes již opravdu jen tu pomyslnou čáru na mapě, vzpomeňte si, že tato svoboda pohybu bez jakéhokoliv omezení, kterou dnes již považujeme za samozřejmost, byla pro většinu z nás ještě před třiadvaceti lety ne-li nemožná, potom skoro jistě těžce realizovatelným snem, vykoupeným většími nebo menšími ústupky tehdy panujícímu komunistickému režimu. Ponižujícími administrativními žádostmi o tzv. výjezdní doložku počínaje, přes žádosti o povolení nákupu valut nebo vyhovění požadavku úřadům zanechat při cestě do bývalé Jugoslávie k moři jedno dítě doma jako rukojmí režimu a záruku návratu cestovatele ze zahraničí, až po podávání hlášení po návratu o tom, kdo co kde viděl, s kým se tam setkal, o čem se bavili. Ano, to, co dnes považujeme za absurdní, bývalo běžnou součástí života každého, jehož snem bylo vidět svět na vlastní oči.
Konec června je spojen i s jinou událostí, která s předchozím nepřímo souvisí. Pravidelně koncem tohoto měsíce pořádají členové Masarykova demokratického hnutí vzpomínku na smrt dr. Milady Horákové, české političky a čelní představitelky ženského demokratického hnutí, zavražděné tehdejšími přisluhovači komunistického režimu (záměrně nepoužiji slovo popravené, protože toto slovo používají ti, kteří se stále nemohou vyrovnat s politickou změnou roku 1989 a návratem od totalitního k demokratickému režimu dneška proto, aby této vraždě dali punc legitimity), jejíž jméno nese jedna z našich základních škol.
Je nutné připomenout, že dr. Horáková byla jedinou ženou odsouzenou k trestu smrti za zinscenované spiknutí a velezradu ve vykonstruovaném politickém „Procesu s Miladou Horákovou a spol.“, v procesu plně řízeném sovětskými poradci. Proti vykonání rozsudku smrti protestovaly i takové osobnosti jako Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleonora Rooseveltová. Marně. Kromě ní byli k smrti odsouzeni ještě další členové České strany národně socialistické, mimo jiné i frenštátský rodák Záviš Kalandra. Dr. Horáková byla 27. června 1950 ráno pověšena ze všech odsouzenců jako poslední. I v tomto přístupu tehdejší justiční mašinérie můžeme spatřit nelidskost tehdejšího režimu a jeho přisluhovačů, kdy paradoxně byla k trestu smrti odsouzena dvěma totalitami, ovšem hrdelní „trest“ na ní nevykonali nacističtí okupanti, ale spoluobčané vlastního státu.
Až budete přejíždět hranice bez pasu nebo jen projdete kolem pamětní desky umístěné na budově základní školy nesoucí jméno dr. Milady Horákové, připomeňte si, že na počátku naší dnešní svobody byla smrt stovek nevinných obětí komunistického režimu, jež všechny symbolizuje právě tato žena.
Možná si v tomto okamžiku říkáte, jestli by nebylo lepší, aby se na všechno zapomnělo. Vždyť ten, kdo to neprožil, neuvěří, nemůže uvěřit. Těch, kdo tato léta prožili, je stále méně, poslední živí svědkové odejdou. Nebude to tak lepší?
Ne, nebude to lepší! Všechno se může opakovat, jako již tolikrát v dějinách. A je lépe vidět nebezpečí, než jít se zavázanýma očima.
Lubomír Škapa
místopředseda MS ODS
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
