Vzpomínka

V těchto dnech probíhají akce na oslavu 90. výročí narození pana Emila Zátopka. Pro mne jsou smutnou vzpomínkou na zesnulého manžela, bývalého učitele tělesné výchovy na ZŠ Alšově, Josefa Šmahlíka.

Sportu s dětmi věnoval veškerý čas a energii. Vštěpoval žákům smysl pro fér jednání, soutěžení i soupeření. Reklamu našemu městu mnohokrát prokázali na pražských maratonech, kde hrdě běželi s transparentem „Kopřivnice – rodiště Emila Zátopka“. I ostatní sportovní akce se neobešly bez jejich účasti. S vypětím všech sil zvládl v roce 2004 Běh rodným krajem do Rožnova. Svůj životní maraton prohrál v roce 2006. Děkuji všem, kteří mu věnují tichou vzpomínku.

Olga Šmahlíková



Poděkování

Vážená paní ředitelko Krišková,

tímto dopisem bych chtěla poděkovat za profesionální přístup paní učitelky Dany Lorenzové a Aničky Dětské při přípravě dětí předškolního věku v mateřské školce Francouzská v Kopřivnici.

Jelikož má dcera na tuto školku přestoupila loni v září z jiné školky, mám možnost srovnání. Byla jsem velice mile překvapena přístupem paní učitelek k dětem a hlavně vypracovaným týdenním rozvrhem činnosti během celého roku. Každé pondělí jsme s očekáváním vcházely do školky a těšily se na nástěnku, kde uvidíme týdenní plán akcí. Bylo neuvěřitelné, co se během jednoho roku dá stihnout. Nechci opomenout nespočet exkurzí, výletů, zapojování se do sportovních aktivit, kulturních a vzdělávacích akcí.

Bylo krásné vidět spokojenost a úsměv našich dětí, kdy měly možnost ve večerních hodinách navštívit místní knihovnu a prožít úžasný program. Moje dcera tento večer považuje za nejkrásnější, který dosud prožila.

Jako rodič jsem ani netušila, jak aktivně může školka vstoupit do všestranného rozvoje každého dítěte. Jsem ráda, že v dnešní počítačové době se paní učitelky z této školky snaží děti zapojovat i do nespočet sportovních akcí a vést je k aktivnímu životnímu stylu. Myslím, že pro děti je také velmi povzbudivé, když vidí fotky ze svých akcí v Kopřivnických novinách.

Jediné, co mě a moji dceru mrzí, že ten rok tak strašně utekl. Jsem velice ráda, že jsem měla tu možnost poznat se s paní učitelkami, které svou práci neberou jako zaměstnání, ale jako poslání. A zato jim oběma srdečně děkuji.

Martina Formánková



Opět fronty?

Je 10. září 2012, 7 hodin ráno. Před zavřenými dveřmi Kulturního domu v Kopřivnici narůstá fronta lidí. Co se děje? Bude se snad prodávat nějaké nedostatkové zboží? Počet čekajících lidí narůstá, a když pracovnice KD odemkne dveře, všichni se ubírají – kam? Do knihovny. Proč? Protože 10. září 2012 tam probíhal zápis do dalšího ročníku Akademie 3. věku a kdo dřív přijde, ten dřív mele. Kdo má smůlu a zaspí, na toho se nedostane, protože kapacita kurzů je početně omezená.

Takže lidé ve frontě čekali na možnost kultivovat svou duši, nikoliv proto, aby získali nějaké zboží. To je tedy něco! Ten odklon od materiálních k duchovním hodnotám naznačuje, že to s českými, moravskými a slezskými lidmi zas tak špatné není. A to je dobrá zpráva.

Sylva Dobečková



Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce