Vzpomínka na Josefa Svobodu
V prosinci loňského roku se tatrováčtí vývojáři tiše rozloučili s někdejším kolegou Josefem Svobodou. Rodák z Přimětic u Znojma, narozený 12. 5. 1924, přišel jako absolvent průmyslovky do poválečné Tatrovky. Spolu s dalšími vrstevníky vytvářel tým nových tatrováckých konstruktérů.
Svou tvůrčí činností se hned zapojil do přípravy nových sportovních vozů. Typ T602, který se zúčastnil v roce 1949 závodů na Masarykově okruhu v Brně, byl doprovázen skupinou tatrováckých nadšenců, kteří se do Brna vypravili na korbě pod plachtou náklaďáku T111. Účastníky závodů byly i známé a populární zahraniční firmy jako Ferrari, Talbot, Maserati atd. Na Tatře 602, řízené Bruno Sojkou, obdivovali nadšení diváci mimo jiné schopnost absolvovat trasu závodu bez doplňování paliva, a tedy bez zastávek.
O rok později inicioval vzpomínaný Juzek Svoboda stavbu monopostu T 607 s novým motorem T 603, který továrna s úspěchem předvedla opět na Masarykově okruhu a nejen tam. I tento model uspěl v konkurenci světových značek, tentokrát v kategorii „F1“. Úspěšné období dominance tatrováckých sportovních vozů přerušilo politické rozhodnutí, ukládající Tatře soustředit konstruktérské a výrobní úsilí na nákladní automobily.
Tvůrčí schopnosti Josefa Svobody si brzy povšimlo i vedení podniku. Byl pověřován vedením tvůrčích skupin při konstrukci nových potřebných typů jako T128, obojživelného pásového vozidla VOŽ, modernizací T111 pro civilní dopravní úkoly. Společně s Ing. Boleslavem Hanzelkou byl zařazen do celostátního týmu, který pro potřeby československé armády zkonstruoval třínápravové vozidlo Praga V3S.
V Tatře poté zavedl také sériovou výrobu osobního vozu T603. Svůj svazek s Kopřivnicí upevnil v té době sňatkem s Drahomírou Hinnerovou.
V období 1953/54 soustředil mladé konstruktéry při vývoji nových typů podvozků T137 a T138, které také odborně vedl a vychovával. Toto období se vyznačuje mimo jiné spoluprací s externími designéry. Vedením podniku byl ve věku 32 let jmenován do funkce hlavního konstruktéra, jako nejmladší na této pozici.
V roce 1963 – po pátém sjezdu KSČ – byl přemístěn do výroby na montáž, kde však dlouho nepobyl a byl převeden do technického úseku, oddělení perspektivního rozvoje. Na technické úrovni typů T148 a T813 se jeho podíl soustředil do technického zadání ve formě Základních technických podmínek pro jejich vývoj.
Při zpracování rozvojového záměru na zvýšení objemu výroby tatrovek na 15000 kusů vozidel pro potřeby zemí RVHP zpracoval pro vedení podniku strategii zajištění konkurenčně schopné technické úrovně a kvality těchto nových vozidel.
Rozhodující roli sehrál při budování vývojářských zařízení jako zkušebního polygonu, dynamické zkušebny, zkušebny motorů. Jeho vynalézavost umožnila budování těchto zařízení z neinvestičních prostředků plánu technického rozvoje, což potvrdila i následná ministerská kontrola. Tím se vývojová základna tatrovky dostala na souměřitelnou evropskou úroveň.
Svůj obor neopustil ani po odchodu na důchod a působil jako lektor v místní Akademii třetího věku. O. Procházka
Vánoční víkend Šedých Myšek
Poslední společný víkend tohoto roku si užily Šedé Myšky od 14. do 16. prosince v klubovně.
V pátek po příchodu všech dětí jsme vyrazili ven užít si sněhových radovánek. Děti měly možnost za splnění úkolu získat lístečky na velkou Vánoční hru a sněhu si dostatečně užili i vedoucí. Hledání ztracené bílé rukavice ve sněhu po tmě jsme nakonec vzdali a vrátili se pro ni ráno. Jelikož nám sníh přes noc roztál, cesta na Fojtství, kde se konala výstava hlavolamů, nám utíkala rychleji, než kdyby se děti cestou ještě koulovaly. Po příchodu na místo dostal každý svůj vlastní pracovní list a mohl se pustit do řešení vystavených hlavolamů. Některé vyžadovaly kolektivní řešení, jiné znalost koření a jeho rozpoznání a další trochu toho logického uvažování. Po příchodu zpět do klubovny jsme začali s vánoční výzdobou a přípravou slavnostní Vánoční večeře. Po večeři jsme si zazpívali koledy, nechyběly také vánoční zvyky a rozbalování dárečků. V neděli ráno nám polovina dětí musela odejít z rodinných důvodů a ta druhá půlka pomohla s úklidem a po obědě se taky vydala na cestu domů.
Za PS Kopřivnice Kamila Šumšalová
Vánoční víkend na Pstruží
Po roce jsme se opět sešli, abychom oslavili duch Vánoc v pionýrském stylu, tak jako každý rok.
Ještě před víkendem napadlo hodně sněhu a těšili jsme se na bílé Vánoce na Pstruží. Ale co se nestalo.
V pátek jsme přijeli za tmy a nestihli jsme se jít ven koulovat. Ráno přišla obleva, a to doslova. Nikde nic, žádný sníh. To nám ale nezabránilo jít v sobotu s dětmi ven a postavit sněhuláky. Vánoční Pstruží se vždy nese v duchu pohody a ne soutěžení. Proto skupinky dětí hrály dohromady jen 8 velkých a pár drobných her. Štědrý večer byl opět nádherný. Rozzářená očička dětí, když přijdou do jídelny, kde jsou zapálené pouze svíčky a štědrovečerní hody připravené na stole, jsou na Vánočním Pstruží snad to nejkrásnější. Věřím, že tato akce bude pokračovat ještě po několik generací. Šťastné a Veselé Vánoce.
Za PS Kopřivnice Mira Klimecký
Silvestr
Jelikož jsme o víkendu oslavili s dětmi Vánoce, tak nám nezbylo než ve středu 19. prosince oslavit společně Silvestr. A dali jsme si opravdu záležet.
Zatímco vedoucí v kuchyni připravovali občerstvení, děti si vyrobily čepičky na oslavu.
Těsně před „půlnocí“ jsme na stoly nachystali pečené brambory, jednohubky, cukroví, brambůrky a jiné dobroty. Nachýlila se půlnoc, a tak jsme po odpočítávání bouchli dětský šampus a popřáli si šťastný nový rok.
Aby naše oslava příchodu nového roku nebyla bez ohňostroje, přišly na řadu prskavky. Oslava se všem líbila a nám nezbývá než se těšit na první schůzku v novém roce 2013.
Za PS Kopřivnice Gabriela Šumšalová
Výšlap na Javorník
Po vánočních svátcích jsme se opět šli provětrat ven a zdolat nejbližší kopec - Javorník.
Sraz byl v Kopřivnici na nádraží, odkud jsme se vydali vlakem do Veřovic a po cestě se k nám přidávali další odvážlivci. Rozděleni na 2 skupinky jsme vyrazili vstříc vrcholu. Kluci to vzali kolmo po svahu a my jsme s dětmi šli okolo, pěkně po cestě. Největším tahounem byla Terinka, border kolie, které kopec, déšť ani namrzlá cesta nevadila a táhla celou skupinku kupředu. Po menších občerstvovacích zastávkách jsme nakonec vrchol zdolali.
Počasí nám ale letos nevyšlo, a jelikož občas pršelo, padal sníh a pěkně foukalo, na vrcholku jsme se moc dlouho nezdrželi a vydali jsme se dolů. Po zastávce na polívku a teplý čaj už nám nezbývalo než nasednout na vlak a nechat se unášet domů. Za PS Kopřivnice Kamila Šumšalová
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
