Pohnuté osudy Slováků v Čechách - životní příběh
(Dokončení z minulého čísla)
Často se tam vrací navštívit své příbuzné, okysličit jak se říká krev. Tam zapomíná na své neduhy, vstřebává do podvědomí nové zážitky. Obec Slováků v Kopřivnici se stala pro něho malou náhražkou vzdáleného rodiště. V ní je milým a obětavým společníkem na všech akcích. Štefane Mariančíku, přejeme Ti, ať Ti pořád chutná život, ať Tě popohání dopředu Tvůj elán a optimizmus!
Byl to myslím příjemně strávený večer, díky hlavně Jirkovi, předsedovi ROS Kopřivnice.
za ROS Kopřivnice
Jiří Harašta
O výstavě „Ke kořenům“
Je tomu již více nežli rok, kdy jsem – snad pod vlivem jakéhosi pokynu „shora“, požádala ředitele Muzea Fojtství pana Mgr. Ondřeje Šalka o možnost předvést kopřivnické veřejnosti několik svých pokusů v oboru textilní lidové tvorby. A byla to snad právě ona odvaha uskutečnit svůj záměr, navíc v budově, kterou obdivuji již od svého dětství. V domě s nádherně zalomenou střechou, malými okénky a stoletou lípou, nad níž se prý vznáší otazník o jejím pojmenování. Lípa fojtova nebo Jakubova?
Je naší nejstarší budovou, jak už to tak u fojtství většinou bývá. „Vždyť fojt vedl osadníky, kterým byla vykázána půda pro založení nové osady. Fojt byl soudcem v obci, představeným, nekonal robot (odváděl jen nepatrný poplatek), míval svého ševce i krejčího a měl právo výčepu. Však ještě jednu jeho rozsáhlou světnici nazývají šenkovnou, zatímco jinou jmenují „školou“, protože v ní bývalo vyučováno. Starobylou tuto budovu možno dosud viděti. Fojt byl největším majetníkem, byl boháčem, a tak i jeho synové chodili vyšňořeni.“ (Úryvek z knížky Kopřivnice a její poesie autora Emila Smrže z roku 1921, vydaná nákladem Emila Hanzelky v Kopřivnici).
Dnes v horním upraveném patře, pod samou střechou s historickým trámovím, stala se zároveň největší výstavní plochou ve městě. Její útulné prostředí bílých stěn s řadou tmavých trámů navozuje tu pravou atmosféru pro řadu textilních replik oblečení ve stylu lašského venkova, prádla i drobných bytových doplňků minulých let. Výstavka překonala i nemalou obavu z ohlasu veřejnosti, které dávám svůj pokus k posouzení. K předvánoční době patří i tajemný advent s tichou návštěvou a prohlídce „zblízka“.
Velký dík při dokončení patří kolektivu milých lidí – pracovníků muzea, mé rodině a přátelům.
Pokud se rozhodnete i vy, máte dostatek času. Potrvá až do 2. února 2014.
Krásný advent s pozváním přeje Věra Horáková-Martini
Večer splněných přání
Pod tímto názvem se nesl večer plný krásných písniček. Do velkého sálu v KDK si je 20. listopadu přišlo poslechnout více jak 300 diváků. Skvělý tým kantorek – Irena Kašubová, Iva Eichnerová, Eva Nedjalková a Božka Sopuchová s kolektivem vokalistek a muzikantů je splnilo do posledního puntíku. Již šestý ročník tohoto předvánočního koncertu nabídl posluchačům písničky různých žánrů a myslím si, že na své si přišel každý. Také nám zazpívala Věra Špinarová, Věra Martinová a dvakrát Marie Rottrová. Ta dokonce zpívala i francouzsky. Pochopitelně to bylo vše v podání učitelek z STK a jako vždy to bylo skvělé. Přestávkový raut, promítání fotografií z činnosti pěveckého sdružení a závěrečné losování tomboly dokreslilo příjemnou atmosféru celého večera. Po skončení koncertu někteří diváci využili možnost si se zpěvačkami popovídat.
Nezbývá, než všem účinkujícím moc poděkovat a popřát jim ještě mnoho vystoupení a spokojených posluchačů. Pokud se o tomto pěveckém sdružení chcete dovědět více, můžete navštívit jejich webovou stránku www.stk.xf.cz.
Oldřich Němec
Staré dobré hokejové časy
„Tak co, Stando, zavzpomínal sis na staré časy?“ zeptal se mě Radek Fojtík, bývalý hráč HC Kopřivnice. Vzpomínalo se při utkání legend pražské Sparty proti místním veteránům v sobotu 30. listopadu 2013. Hokej v přátelském, exhibičním duchu, prostý drsných soubojů, naopak plný ladného, elegantního bruslení a techniky, pobavil slušně zaplněné tribuny k sezení zdejšího zimáku. Pobýval jsem na jedné z nich, ale přemístil se také k východu ze šaten, abych viděl zejména legendy Sparty i národního týmu, včetně kopřivnického odchovance Standy Hajduška, pěkně zblízka. V zápase se zkrácenou hrací dobou viděli diváci spoustu branek i trestná střílení, během mače i po něm.
„Bude nějaký rozhovor?“ otázal se pro změnu Ota Kašpárek, další muž místního hokejového dění. Narážel tím na mé předchozí působení v roli novináře-reportéra kopřivnického HC. S Otou jsme postávali ve vestibulu haly a vyhlíželi pomalu se trousící slavné hokejisty, obtěžkané vaky s výstrojí. Právě prošel Pavel Richter, poznávám extraligového rekordmana Josefa Řezníčka a samozřejmě Jiřího Hrdinu, Richarda Žemličku, Martina Hostáka. Martin, v dlouhém černém kabátě, šel k východu a pak zpátky, měl volné ruce, což mohla být šance zkusit jej oslovit a poprosit o autogram do programu. Neměl jsem ale u sebe psací potřebu. Zda by fundovaný spolukomentátor byl ochotný a vyhověl, zůstalo jen otázkou.
Stanislav Hlas
Bubnování s říkankami
Bubny, nedočkavé děti a zvědaví rodiče. To vše se sešlo v úterý 26. 11. 2013 v Mateřské škole v Lubině. Práce s říkankou, výslovností a s dechem. S rytmem a s pohybem. Se sluchem a se zrakem. To vše bylo náplní naší muzikoterapie pod vedením paní Naděždy Smazové. S tím vším se dá pracovat, když si jen tak vesele bubnujete.
Během chvilky jsme rozbubnovali téměř 20 bubnů. Učaroval nám šamanský buben, který rozezněl triangl zavěšený na stěně. Že by kouzlo? Ano, bylo to kouzelné. Zatímco jedna skupina bubnovala s veselými říkankami o zvířatech, druhá skupina rodičů se svými dětmi procházela jednotlivými stanovišti, kde si všichni mohli vyzkoušet vše potřebné k tomu, aby řeč našich dětí byla správná a srozumitelná. A vězte, že to zase není až tak snadné. Ale dnes už víme, jak na to. Touto zajímavou a netradiční aktivitou jsme navázali na akci v rámci podpory logopedické prevence, která na kopřivnických školkách probíhá.
Ivana Rečková, MŠ Lubina
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
