Velká válka a legionáři Novojičínska v boji za vznik Československa
(Dokončení z minulého čísla)
Hlavně chtěli organizátoři oslovit školní mládež a k tomu uzpůsobili termín výstavy od května až do 7. září. Vyzvala zástupce školských institucí a rodiče, aby toho využili a přivedli své žáky a děti na výstavu.
Na její slova navázal starosta Nového Jičína Jaroslav Dvořák. Připomněl odpolední pietní akt u Pomníku obětí válek, na němž bylo poměrně hodně školáků, a řekl, že věří, že je přitáhne i tato výstava. Poukázal na neskutečnou brutalitu Velké války a na strašlivě věci, které se děly. Musí o nich vědět i naše děti, aby se to už nikdy nemohlo opakovat. Vyzvedl vysokou úroveň výstavy a publikace, poděkoval autorům za úsilí a prospěšnou práci.
Několik zajímavostí o Velké válce sdělil účastníkům vernisáže historik muzea Jan Číp, který je spolu s Eduardem Piterkou spoluautorem výstavy. mimo jiné objasnil, že název Velká válka pochází z Francie, protože se jim zdála být velká svým rozsahem a délkou. Mysleli, že už žádná taková velká nebude. Přesto za krátkou dobu 20 let přišla ještě větší a strašnější. Tak je museli začít číslovat.
V další části vernisáže tajemník novojičínské jednoty obce legionářské představil přítomným 2. část publikace Legionáři Novojičínska v boji za vznik Československa. Zdůraznil, že vznikla na základě podnětů čtenářů původní publikace, kteří v ní nenašli svého předka nebo známého. K původním 1114 legionářům tak autoři dohledali dalších 240 legionářů, a proto se rozhodli vytvořit tuto 2. část. Rovněž tato bude bezplatně darována městům a obcím, jejich knihovnám a školským zařízením ve stejném počtu výtisků jako původní 1. část, aby tvořily ucelený celek. Ostatním institucím a občanům, kteří 1. část získali jiným způsobem, bude druhá část vydána na jejich vyžádání dohodnutým způsobem. Poté se uskutečnil křest, který za řízení tajemníka jednoty ČsOL provedli autoři publikace, starosta města a zástupci ČSBS a ČsOL.
Po tomto slavnostním aktu byla autorům výstavy a publikace a některým organizátorům předána významná ocenění ČSBS a ČsOL. Tím byla výstava oficiálně zahájena. Autoři výstavy a organizátoři věří, že vzbudí zájem občanů, a doporučují její zhlédnutí.
Ing. Alois Petroš,
tajemník jednoty Čs. obce legionářské
Žulové kostky na pěší zóně? To nemyslíte vážně
V Kopřivnických novinách jsme se my ženy dočetly, že pěší zóna před kulturním domem má být vydlážděna vyřazenými žulovými kostkami, které byly původně na Štefánikově ulici.
Nechceme se nikoho dotknout, chápeme snahu radních šetřit městský rozpočet, ale dovedete si představit dámy na podpatcích, zvláště když budou pospíchat? A co maminky s malými dětmi? Děti běhají, maminky za nimi s kočárky, o úrazy jistě nebude nouze. Trošku nebezpečné, co myslíte?
Představujeme si i zimní období, když napadne trochu sněhu, přimrzne. Technické služby jistě odvádějí dobrou práci, ale taková klouzačka na nerovných žulových kostkách, přeci jenom, není to zámková dlažba… A co chudáci senioři? Budou raději sedět doma nebo tento úsek obcházet?
Dáváme k úvaze, jestli je tento nápad, vydláždit pěší zónu kostkami, dobrý nápad.
Dagmar Thomková, Vlasta Rakúsová
Poděkování
V návalu pracovních a jiných povinností a starostí, což mne vůbec neomlouvá, jsem zapomněla na jednu důležitou věc a tou je pochvala a poděkování.
Ve dnech 28. – 30. 5. 2014 jsem už popáté vyjela s Rezim, pro nezasvěcené s Pavlem Röznerem, z Domu dětí v Kopřivnici, a jeho kolegou Markem Holáškem na Kletnou. A opět nezklamali. Perfektně připravený program, úžasný přístup k dětem, vzor slušného chování, příklad sportovního a kamarádského jednání. Myslím, že tolik pohybu některé z dětí nezažijí celý rok. A nesmím zapomenout na úžasného kuchaře Michala Žižku, zatím nejlepší, který s námi byl. Kluci a holky se vrátili domů sice unavení, ale nadšení. Už se těšíme na příští rok. Pánové, díky moc!
Mgr. Eliška Borovičková,
ZŠ dr. Milady Horákové
A co na to svatý Jan?
Svatý Jan Křtitel (24. červen) – deště je ctitel. Tak zní jedna z mnoha zachovaných lidových pranostik. Zdá se, že při letošním „suchém“ roku dojde k výjimce. Též prý prší-li na Jana Křtitele, kazí se v zimě ořechy.
Dvacátý čtvrtý den krásného měsíce býval v minulosti dnem, na který se čekalo. Vždyť tento sympatický svatý, oděný jen kůží kolem svých beder, dokonale spřízněn s přírodou a živící se medem divokých včel, otvíral prý léto dokořán. Vzpomínky platí i svatojánským večerním ohňům zakládaným na vyvýšených místech, aby je bylo vidět daleko do kraje. Každoročně hořel i pod vrcholem Bílé hory a ohně bylo vídat i po celém okolí.
Na pověstnou svatojánskou noc, plnou kouzel a magie, věřili naši předkové. Svá obydlí i chlévy zvířat chránili před zlými duchy. Jednou z bylin a ochranitelkou před nimi byl vysázený černý bez. Na vliv tajemných mocností věřili staří i mladí. Ti zvlášť očekávali, co zázračná moc plná duchů a kouzel napoví. „Velký bože, svatý Jene, prosím Tebe poníženě, řekni ty mi sám, za koho se vdám?“
V tento den vycházely mladé dívky za ranního svítání sbírat do polí léčivé bylinky, jež právě v onom dni byly obdařeny zázračně léčivou silou. „Vždyť o svatém Janě každý kvítek volá utrhni si mně.“
„Vitaj rani rosičko, vitaj mile svitaničko, vitaj zelena travičko.“ Takto mile se uměly vítat s ranní přírodou a do svých košíků ukládaly kouzelné byliny. V léčebné technice se však velmi dobře vyznaly hlavně starší „zaříkávačky“. Věděly, co která bylinka umí léčit, a hlavně poradit těm, kteří v čase nemoci o radu stáli. Je jen dobře, že i my dnes se s pokorou vracíme k těm nejprostším, skromně rostoucím a často přehlíženým rostlinám.
Nedávno i já jsem poznala, a to docela náhodou, jednu z nich. Nevybírá si právě nejvhodnější místo ke svému životu. Roste ráda na suchých, písčitých i kamenitých místech, na polích a mezích. Nepohrdne ani úzkou škvírou mezi dlaždicemi chodníku a v zemi má dlouhý, zato pevný kořínek.
(Pokračování v příštím čísle)
Věra Horáková
Kopřivnický karneval jako v Riu
Omlouváme se všem, kteří byli připraveni čtvrteční odpoledne strávit v centru města na Kopřivnickém karnevalu. Z důvodu dopolední nepřízně počasí byl tento přeložen na následující den, tedy pátek 27. 6. ve stejnou dobu.
Většina aktivních účastníků z řad dobrovolníků totiž potřebovala uvolnit ze zaměstnání, a proto rozhodnutí muselo padnout ještě v dopoledních hodinách. Po stránce počasí Vám nikdo nic nepotvrdí, nechtěli jsme tudíž riskovat, protože ani předpověď nebyla příznivá, a to, že se sluníčko nakonec prodralo přes dopolední mraky bylo jen dobře, jelikož nám takto slíbilo přízeň následujícího dne. Děkujeme za pochopení.
Děkujeme rovněž všem zúčastněným malým i dospělým tanečníkům včetně rodičů dětí, kteří přispěli k atmosféře oslavy ukončení další úspěšné taneční sezóny a spolu s odměněnými mladými Talenty roku 2014 z kopřivnické THARY-junior přivítali prázdniny.
Mirka Břusková
za TS RELAX a THARA D.C. Kopřivnice
Městský klub důchodců se zapojil do projektu Aktive Citizens (Aktivní občané)
Ve spolupráci se Střední odbornou školou EDUCA v Novém Jičíně se realizoval v Městském klubu důchodců projekt Active Citizens - spolupráce British Counsil a Člověka v tísni. Žáci školy pod vedením koordinátorky projektu Mgr. Michaely Kopřivové a místní důchodci s vedoucí paní Annou Navrátilovou se ponořili do tajů výtvarných technik malování na hedvábí. Společně vytvořili několik originálních ručně malovaných šátků, které budou zdobit jejich autorky v letní sezoně. Tentokrát se použila technika malby na láhvi, která je oblíbená pro svoji technickou nenáročnost. Je velmi vhodná i jako terapie pro lidi se slabší jemnou motorikou. Na dalším setkání se žáci se seniory domluvili po prázdninách, kdy by si chtěli zkusit náročnější techniku akvarelu.
Během projektu získají učitelé i studenti schopnost analyzovat situaci v okolní komunitě, identifikovat její potřeby a přispět k vybranému problému. Jde o projekt, který přispívá ke zlepšení života i kopřivnických obyvatel.¨
Mgr. Michaela Kopřivová,
Koordinátora projektu
Reakce na článek p. Kahánkové
Paní Věra Kahánková v minulém č. novin kritizuje Slumeko za špatné uklízení. Nevím konkrétní případ, ale musím na toto reagovat. Z článku se domnívám, že to bylo kvůli sídlišti. Milí obyvatelé, v prvé řadě se kolem sebe podívejte, jestli i Vy byste nemohli přiložit ruku k dílu. Házíte papíry a nejen ty, vedle popelnic a nikdo se nesehne, aby nějaký vzal.
Čeká se na úklidovou službu. Kolem domku, co si neudělám, to nemám. To je rozdíl v přístupu. Toť jedna věc. Shodou okolností jsem se nedávno bavila s šoférem, který jezdí Frenštát atd., shodli jsme se na tom, jak jsou udržovány cesty a chodníky v zimě. Sám konstatoval rozdíly ve vyhrnování. Je poznat, chodníky a cesty udržované Slumekem a jinými. V Příboře se maminky s kočárky brodí po kolena ve sněhu, pokud nechtějí na silnici. Když jdu v zimě do práce, i v Lubině je na každém přechodu pracovník, který vyhazuje sníh a solí.
Tak i plochy zatravněné jsou vysekány.
Myslím si, že není třeba jen kritizovat, ale i se podívat nestrannýma očima.
S pozdravem
Dagmar Baroňová
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce
