Kopřivnická pošta, to je opravdu pro silné nátury
Co tam zavítám, vždy je plno. Jen se trochu vyprázdní, okamžitě nějaké okénko zavřou, aby počet čekajících se nezmenšil. Když jsem se minule dostala k okénku, paní na přepážce mě odkázala znovu k přístroji, který vytiskne vaše čekající číslo, protože jsem si nevytiskla správné znění. Jaké však bylo mé překvapení, když mě s opraveným číslem v zápětí volala k témuž okénku. Raději jsem to již dál nekomentovala.
V pátek jsem opět musela navštívit tuto poštu, i když se tomu vyhýbám jak čert kříži. Bohužel však úřad již byl zavřený a já musela ověřit podpis. Pošta jako vždy plná, jala jsem se tedy čekat. Pošta se vyprázdnila a já stále čekala. Po 20 min. konečně vzali pána přede mnou a po 25 min. konečně přišla řada na mě. Kdyby mi změřili tlak, tak jsem byla blízko kolapsu.
Toto nejsou jen tyto 2 příhody, mohla bych vám povědět ještě zábavnější. Takže nejlepší je asi si vzít dovolenou, když tuto kopřivnickou instituci chcete navštívit. Nevím, jaké zkušenosti máte vy, snad jsem výjimka a mám takovéto ’štěstí’ v uvozovkách jen já.
Dagmar Baroňová
Ó, vy lípy, ó, vy stromy
Pondělí 20. října. V kopřivnickém kalendáři má jméno Vendelína a je poznámka: „Den stromů“. Přemýšlím, co bych asi v tento jejich den pro ně mohla udělat. Mít vlastní strom ve vlastní zahradě, šla bych se zeptat. Možná by potřeboval přihnojit, zalít, nebo prostříhat? Kdo ví. Je ale docela dobře možné, že si stromy vystačí samy a nás lidi nepotřebují. To mají kliku. My se bez nich ovšem neobejdeme. Z mnoha důvodů. Tím nejdůležitějším je, že jsou to plíce Země, bez nich bychom neměli kyslík, jak jsme se učili ve škole. Ale jsou tu další hlediska. Stromy jsou krásné, dávají stín, ovocné stromy poskytují obživu, jsou příbytkem nejen pro ptactvo, jejich dřevo nás provází životem od kolébky po hrob. A jsou věrné, neodcházejí za lepším, neemigrují ani na východ, ani na západ. Buďme rádi, že je ve městě máme a važme si jich, i když teď na podzim je úklid listí trochu problém. Zato ty nádherné podzimní barvy, ta jarní zeleň, ten úlevný stín v létě, ta vůně, když kvetou např. lípy! To za nějakou tu námahu stojí, ne?
Sylva Dobečková
Rozprodej města
Nedá mi, abych nereagovala na stejnojmenný článek člena Zastupitelstva města Kopřivnice pana Ivana Telaříka, který vyšel v KN 9.10.2014 ohledně prodeje pozemku firmě Hacvia, s. r. o., v průmyslové zóně Vlčovice. Dle pana zastupitele vyvolává prodej několik otázek, které bych ráda uvedla na pravou míru.
1. Je pravda, že firma Hacvia vznikla 29.7.2014 a že jednání ohledně prodeje pozemku probíhala už od dubna 2014. Podnikám totiž jako fyzická osoba již několik let v pronajatých výrobních prostorách a mým záměrem bylo a je vybudovat nový vlastní výrobní závod. Jelikož se jednání v Kopřivnici vyvíjelo tak, že by bylo možno pozemek koupit, založila jsem novou firmu, která bude navazovat na mé podnikání jako fyzické osoby.
Musím zcela jasně konstatovat, že jednání s představiteli města Kopřivnice probíhala velice profesionálně a konstruktivně. Pozemek byl koupen za odhadní cenu, která byla na maximální hranici odborného znaleckého posudku. Dle dostupných informací, dosud žádná zahraniční firma podnikající v průmyslové zóně Vlčovice takovou cenu nezaplatila. Navíc je zde smluvní pojistka, že pokud by Hacvia nezačala s výstavbou výrobní haly, musí pozemek vrátit a k tomu zaplatit smluvní pokutu. Je nutno ještě podotknout, že firma Hacvia, ačkoliv za pozemek již zaplatila, není vlastníkem pozemku. Vlastníkem zůstává stále město Kopřivnice až do té doby, dokud se nepostaví výrobní hala. Proto by všichni zúčastnění na jednáních mohli brát poznámku pana zastupitele ohledně tzv. kmotrů jako urážlivou. Kdyby všechny radnice, vláda a stát postupovaly stejně jako město Kopřivnice, slovo „kmotr“ používané v současné době v podnikání jako něco nekalého, by vůbec v našem slovníku nebylo.
2. Je pravda, že výměra koupeného pozemku je 5 499 m2. Z této výměry je však nutno odečíst 1 814 m2, které je v tzv. ochranném pásmu z důvodu vedení vysokotlakového plynového potrubí. V tomto ochranné pásmu se nesmí stavět. Podnikatelský záměr firmy Hacvia je vývojově-výrobní činnost v oblasti farmacie, farmaceutické chemie.
(Pokračování v příštím čísle)
ing. Pavlína Golková
Dopis architektům
Vážení architekti, architektko,
ve svém stanovisku k mému článku týkajícího se činnosti Letní školy architektury (LŠU) vyjadřujete názor, že jsem tak činil účelově v předvečer komunálních voleb. Opak je pravdou. Reagoval jsem pouze na masívní předvolební kampaň radniční koalice, které jste se stali i vy součástí publikováním výsledků LŠU ve zvláštní příloze Kopřivnických novin. Tyto noviny jsou dotovány z rozpočtu města, tudíž i vydání mimořádné přílohy bylo hrazeno z městské pokladny stejně tak, jako vydání reprezentační brožury vychvalující dosavadní činnost vedení města. Zavádějícím způsobem popisujete součinnost vedení Tatry s činností LSU. V KN č. 33 je doslova uvedeno, že na žádost o vyjádření a reakci na vzniklé návrhy vedení Tatry nereagovalo. Je logické, že v přípravné fázi jste museli majitele požádat o vstup do jeho areálu. Bez tohoto by činnost LŠU ztratila veškerou legitimitu. Bylo by rovněž zajímavé slyšet stanovisko firem SVARTECHNIK a GENGELA, do jejichž areálů jste umístili část svých studií.
Ve svém článku jsem nijak neznevážil činnost slovutných architektů a jejich žáků, pouze jsem chtěl poukázat na to, že naše město má mnoho důležitějších problémů k řešení. Jedním z nich je například Šustalova vila v parku, na jejíž opravu se neustále hledají peníze. Ve stejnou dobu ’nám’ ale starosta zakoupil za 5,5 milionu zcela nepotřebnou cestu Ke Křížku.
Vážení paní architekti, architektko: Pokud považujete svobodné vyjádření občana a zastupitele za urážku vašeho majestátu a porušení zákona, tak neváhejte ani minutu a podejte na mě slibované trestní oznámení. Doufám, že ještě žijeme v demokratickém státě. Stejně jako já jsem využil svého práva vyjádřit svůj názor, tak i vy využijte svého práva, které vám poskytuje zákon.
Ivan Telařík
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
