Podšostýnské rozjímání – 3
Ani opačná strana známého kopřivnického „korza“ nebyla bez zajímavostí. Začínala hospodou pana Pospíšila, mezi občany známá spíš pod názvem „U Emana“. Dokonale zná-mé a zakouřené centrum ke každodennímu posezení přátel piva i chlapských debat, s typickým bouchnutím vysokých dveří zavíraných řádně „vyběhaným“ BRANEM.
Už v blízkosti hostince, v místech křižovatky, jež voněla čerstvým chlebem a pečivem, bylo vídat postávat menší nákladní auto. Obstarávalo rozvoz pečiva z pekárny „U Nakládalů“. Jen přes křižovatku stával dům s prodejnou zeleniny. V létě se prodej uskutečňoval na chodníku. Voněly tam krásně zralé melouny, krájené na sladké krajíce, vážené na nezapomenutelné železné váze a vyvažované starými ohmatanými závažíčky.
Blízko – jen ve vedlejším domě – se vstupovalo po několika strmých schůdkách do obchodu, kde jsem chodívala ráda se svojí maminkou.
Okouzlovala mne atmosféra malé, zato velmi útulné prodejny galanterie, zásobené vším možným, co vyhledávají hlavně ženy. Zdál se mi ohromný ten výběr pletacích přízí vázaných do úhledných svazků i klubíček, vyšívacích bavlnek hrajících všemi barvami, háčků, sponek, patentek, jehel i knoflíčků připevněných na malých krabičkách. To vše skrývaly prostorné vitríny i uzoučké a prosklené zásuvky plné zboží, jež plnily představy tehdejších žen. K ještě lepšímu prohlédnutí bývalo zboží vystaveno i v malém proskleném pultu.
Pak tu byl obchod – co obchod – jen docela malý, ale přece jen obchůdek. Prostor úzký, zato dlouhý, který kromě sporého osvětlení vítal světlo jen vstupními dveřmi. Zato milovaný a navštěvovaný dětmi, s výběrem tenkrát nabízeného sortimentu tolik důležitého k jejich hrám.
Nemohu nevzpomenout mimořádně milých a ochotných prodavaček. Tehdejší době musela stačit rozlohou i velmi skromná prodejna elektrospotřebičů v sousedství.
Jen blízko upoutával všechny okolojdoucí nanejvýš voňavý větší obchod smíšeného zboží, dokonce se dvěma výkladními skříněmi, pana Viléma Váni. Dodnes mi obchod připomíná vůni mleté zrnkové kávy i velký mlýnek na mletí máku.
(Pokračování v příštím čísle)
Věra Horáková
World Artistic Dance 2018
Ve dnech 19.- 24. listopadu se konalo v Liberci pod záštitou Mezinárodní taneční federace WADF mistrovství světa 2018. Soutěž v různých tanečních formách i věkových kategoriích byla opět barevnou přehlídkou toho nejlepšího z více než 180 tanečních škol z 19 zemí světa. Nejpočetnější výpravou byly letos polské taneční školy, hned po nich školy české, ale také početná výprava z Ruska, Ukrajiny, Itálie, Německa, Maďarska a Švédska. Denně tančilo až 1000 tanečníků a jejich výkony hodnotila 35členná mezinárodní porota složená z tanečních mistrů a profesionálních tanečníků. Pro kopřivnickou taneční skupinu THARA DC byl nejnáročnější čtvrtek a pátek, kdy probíhala klání v orientálních, folkových, show a latinskoamerických tancích. Vybrané reprezentantky zvládly letos připravit i odtancovat 8 choreografií od sól přes dueta až po skupinovky, přičemž všechny byly součástí finálových klání. Tanečnice z Kopřivnice přivezly stříbro za orient pro duo Eliška Halamová a Natálie Hruškovská i skupinovou show sestavenou z Pasa spolu s polkou Rossamunde, zlato za flamenkové sólo vedoucí kopřivnického Tanečního centra vysílající skupinu na soutěž a vítězný pohár za orientální show Fantasia Cassablanka.
Diplomy a fotografie jsou k nahlédnutí v galerii na www.tcrelax.cz.
Mirka Břusková za Taneční centrum Relax z.s.
Exkluzivní nabídka – prohlídka Ostravy zdarma!
Paní spokojeně seděla za stolem a čas si krátila ručními pracemi. Nicméně zůstala stále ve střehu, aby posloužila zájemcům. Od toho tam přece byla. Její bohulibou činnost jsem přerušil, když jsem si chtěl koupit učebnici němčiny za 10 Kč. Paní položila jehlice a velmi ochotně se mi věnovala. Také měla na stole knihu s názvem Ostrava, za niž, jak stálo na přebalu, nebude chtít ani korunu. Výpravná obrazová publikace s pestrým kaleidoskopem překrásných fotografií na křídovém papíře, podrobně mapující moravskoslezskou metropoli. Nebylo nad čím váhat.
Můj pobyt v místech, kde bývá spousta věcí, hodně lidí, velkých i malinkých, kde to zavoní pochoutkami a člověku je tu dobře, dospěl k závěru. Na odchodnou na mě čekala opět kniha, jejímž autorem je známý publicista a kritik Jiří Černý. „Dobrá knížka, ale lidé ji opomíjeli,“ podivovala se paní prodejkyně. Nikdo nechtěl, byla moje. Tím skončila má účast na tradičním kopřivnickém Blešáku, který se konal v Katolickém domě měsíc před Vánocemi.
Stanislav Hlas
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
