Podšostýnské rozjímání 4 - dědina
Přejděme ve vzpomínkách i několika pomyslných krocích z ulice „nový kopec“ na malé prostranství připomínající středověkou náves a snad ještě i dnes některými pamětníky zvanou jako „dědina“. Prostranství ohraničené železným zábradlím sloužilo též jako tržiště, ale i jako miniaturní „parkovišťátko“. Ten malý, pro mnohé ale zajímavý a starý úsek města, připomínal atmosféru doby, která už dávno minula. Tak trochu ji narušovala - snad jen na tehdejší dobu – moderní a velká prodejna železářství „U Hanzelků“. Dobře zásobený obchod se vším, co vyžadoval chod každé domácnosti. Od škrabky na brambory po všechny druhy nářadí, které vyhledávali hlavně muži.
Stačilo jen pár kroků a nemohli jste minout mezi řadou domků známou pekárnu „U Krestů“. Pekařství letité s nenapodobitelnou vůní sušených hrušek a míchaného těsta, bez jehož služeb se v Kopřivnici neuskutečnila po desítky let snad žádná svatba. A jen o kousek dál vidím přízemní stavení s malou předzahrádkou. Pravidelně se před ním v poválečných dobách až do let sedmdesátých vinul po úzkém betonovém chodníku zástup trpělivých žen čekajících před výsekem masa „U Holubů“.
A tam, kde se říčka jen málo zatáčela, byla překlenuta dřevěnou lávkou. To abychom se mohli suchou nohou dostat do zahradnictví „U Klemešů“ s řadami skleníků, odkud voněla teplá hlína, ale též pro krátké popovídání s jeho paní majitelkou. Vzpomínám, že projít přes dřevěnou, ne právě širokou i mírně se houpající lávku býval pro mne v dětství nemalý oříšek.
Následovala část města pro Kopřivnici snad nejtypičtější. Místo, kudy protékala tichá Kopřivnička pod uklidňující a sytě zelenou klenbou krušiny, jasanů, olší i černého bezu s doprovodem nízkých stavení s malými zahrádkami.
To se - už jen pomyslně - blížíme k centru bývalé – poetické staré Kopřivnice. A jaké by to bylo centrum bez dřevěného kostelíku, hřbitova za kamennou zdí a bez školy, se spletí úzkých uliček a malých dřevěnic? Vše je v našich vzpomínkách úhledně seřazeno pro kouzlo vzpomínání.
(Pokračování v příštím čísle)
Věra Horáková
Utajované oběti okupace
Před časem jsem navrhl vedení města odhalení pamětní desky na pomníku padlých dalším sedmi obětem nacistické okupace. Pamětní deska byla slavnostně odhalena 27. října při oslavách 100 1et naší republiky. Kopřivnické noviny o tom napsaly 1. listopadu: „Nejdříve byla na pomníku padlých odhalena dodatečná pamětní deska doplňující jména sedmi dalších lidí, kteří položili svůj život v době německé okupace“. To je všechno, co redakce dosud o nich uveřejnila. Čtenáři těchto novin stále marně čekají na informace o jménech a životě těchto obětí. Zde je vysvětlení:
Na můj dotaz, kdy Kopřivnické noviny začnou uveřejňovat údaje o nich, jsem 16. listopadu obdržel odpověď, že informace proběhla a že zveřejnění dalších podrobností (zatím) nemají v plánu. Za čtyři dny mi bylo nově sděleno, že na tyto oběti údajně neměli dostatečný prostor, že pozdější uveřejnění by nemělo žádnou větší logiku a že daleko příhodnější je těchto sedm osobností připomenout například během květ- nového výročí konce války (tj. až po půlroce vůbec poprvé uvést jejich jména) a něco takového v budoucnu nevylučují. (Přitom zde není zmínka také o případné informaci o jejich životě a činnosti za okupace.) Tento přístup k obětem okupace mě velmi překvapil.
Jako autor návrhu na ocenění těchto obětí jsem se marně snažil přesvědčit pana šéfredaktora, že posláním novin je uveřejňovat co nejrychleji konkrétní informace o podobných významných událostech. S jeho souhlasem jsem mu posléze zaslal návrh příspěvku obsahujícího především životopisy těchto obětí, který bylo možno po vzájemném souhlasu bez problému uveřejnit. Ale od té doby pan šéfredaktor přestal se mnou komunikovat.
Zůstala mi pouze možnost informovat o této situaci čtenáře Kopřivnických novin. Kopřivnice tak bude mít poněkud neobvyklý primát – čtenáři jejích novin se mohou seznámit se jmény oněch sedmi obětí okupace a snad též s informacemi o jejich činnosti nejdříve až po době delší půl roku! Do této doby jim budou utajeny. Z pamětní desky na pomníku padlých si mohou přečíst jen jejich jména.
(Pokračování v příštím čísle)
JUDr. Milan Chalupa,
člen Muzejní letopisecké komise
Díky, Bety!
Paní Verbíkovou znám dlouho. Netykáme si, ani jsme spolu nikdy nebyli na pivko. Ale po celou dobu, kdy provozovala drogerii a parfumerii v centru Kopřivnice, jsem si jí vážil jako pracovité a poctivé obchodnice. Proč? Je nesmírně kreativní, ochotná, snaživá a při každém nákupu ji můžete potkat na prodejně. Tyto vlastnosti najdete možná i u jiných obchodníků. Ale vydržet při této síle tři desetiletí? Zkuste si to sami představit. Nebyla líná a nikdy jí nebylo zatěžko sponzorovat akce města. A tak mne napadlo, že když město vynakládá správnou energii na Vítání občánků, že by nebylo marné zamyslet se a nějakým způsobem poděkovat těm živnostníkům, kteří byli schopni tolik let úspěšně bojovat s obchodními řetězci a nyní končí.
Díky Bety, udělala jste kus poctivé práce. S Vaším obchodem odchází i známá kopřivnická věta: „Jestli to nemají tam, tak zajdi k Betyně.“
Jaromír Naleraj
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
