Co brání koaličním zastupitelům podpořit zřízení místních výborů v Lubině, Mniší a Vlčovicích?
(Pokračování z minulého čísla)
Ve vztahu k místním výborům však považuji za zcela irelevantní zdůvodnění publikované v Kopřivnických novinách z 20.12.2018, č. 45 spočívající v úměrném navýšení nezbytných rozpočtových prostředků, které nejsou dotovány ze státního rozpočtu (aniž toto úměrné navýšení bylo blíže specifikováno). Dalším argumentem mělo být zvýšení administrativní náročnosti pro obecní úřad plynoucí z jeho povinnosti pomáhat výboru v jeho činnosti.
K argumentu týkajícímu se úměrného navýšení rozpočtových prostředků bych nejdříve konstatoval, že do rozpočtu města jsou zahrnuty i daňové výnosy z místních částí. Je proto zcela samozřejmé, aby nepodstatná část z tohoto výnosu byla použita na činnost místních výborů. Určení výše odměn členům místních výborů je zcela v kompetenci zastupitelstva, takže při svém rozhodování o její výši by zajisté rozhodlo tak, aby rozpočet města nevykrvácel. Pokud by snad rozpočet města mohl být v důsledku zřízení místních výborů nevyrovnaný a pro město likvidační, nic nebrání tomu, aby příslušné prostředky byly opatřeny formou optimalizace či reorganizace samosprávy, např. i snížením počtu místostarostů.
Administrativní náročnost? Nechápu, v čem by se mohla zvýšit administrativní náročnost, snad ne vypracováním statutu či jednacího řádu těchto výborů nebo v tom, že usnesení výboru je nutno vyhotovit písemně a podepisuje je předseda výboru? V předmětné věci existuje Metodické doporučení k činnosti územních samosprávných celků č. 3 pro výbory a komise orgánů územních samosprávných celků, které vydal odbor dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra v roce 2009. Výborům by měli být nápomocni místostarostové, kteří jsou garanty pro záležitosti příslušných místních částí a další profesně fundovaní zaměstnanci městského úřadu v rámci jejich funkčního zařazení.
Domnívám se, že problém negativního stanoviska není v navýšení rozpočtových prostředků a administrativní náročnosti, ale v jiné, a to zásadní věci. Stávající komise rady města pro místní části nejsou specificky upraveny v zákoně o obcích, plní pouze funkci iniciativní a poradní vůči radě města.
(Pokračování v příštím čísle)
JUDr. Karel Matula
Podšostýnské rozjímání 5
Prosím, přisedněte a nechejte se pozvat ke vzpomínání na jeden snad z nejznámějších a zároveň nejhlučnějších úseků našeho města. Úsekem, jímž každodenně projíždějí řady aut, ale i lidí. Zdá se, že mu vévodí patrová stavba bývalého hotelu, později osobního oddělení závodu Tatra, jeho účtáren a osobního oddělení. Dnes zván jako Dům podnikatelů. Vzpomínám na slavnostní událost, kdy na jednu z jeho bočních stěn byla připevněna kovová deska na památku návštěvy našeho prvního presidenta T. G. Masaryka. Její trochu nevhodné umístění se však dnešním občanům připomíná jen málo.
Již jen v duchu míjíme budovu bývalé autosprávkárny – dnes prodejnu Vietnamské tržnice. Vítala nás i vrátnice „dvojka“ a my mohli projít okolo uniformovaného vrátného s předložením píchačky a milým ranním pozdravením. Tehdy se psal rok 1956 a já po ukončení střední školy, s hlavou ještě plnou těsnopisných zkratek, mířila do „své“ kanceláře v budově „u komína“. Bylo však nutné projít tmavým schodištěm s celodenním osvětlením do prvního patra s několika „konstrukcemi“ plnými mladých konstruktérů, okolo továrního archivu plného vzorně srovnaných pořadačů.
Ještě dnes slyším zvuky ozývající se z blízké dílny na opravu aut a hluk podchodem projíždějících aut. A nad ním? Všem dobře známé venkovní železné schodiště do dílny mladých i starších „hochů cechu elektro“ mistra Halamíka a přízemní zámečnickou dílnu veselého mistra Hyvnara.
Bylo lehké projít i kostkovanou cestou k blízkým halám s celodenně se ozývajícími údery kovárenských bucharů. Plot, který ukrýval taje „naší fabriky“, kdysi zděný, byl později nahrazen vlnitým plechem. Stal se tak příčinou občas natažených rukou horkem sužovaných kovářů, kteří povystrčeným měděným korbelem prosili okolo procházející o mírku piva ke spláchnutí palčivé letní žízně z nedaleké restaurace Amerika.
V duchu mnozí z nás jistě vzpomínáme na vedlejší kino Mír. Znát tak počet zhlédnutých filmů. Byla by jich určitě celá velmi dlouhá řada. A na rohu budovy? Známá a hojně navštěvovaná restaurace Moravia se svými vděčnými navštěvovateli čekajícími na vlak.
(Pokračování v příštím čísle)
Věra Horáková
Zamyšlení
Dobrý den, občané města Kopřivnice,
chtěl bych se s vámi podělit mými pocity a vnímáním ze zasedání Zastupitelstva města Kopřivnice a schvalování rozpočtu na rok 2019.
Nadřazené a místy arogantní chování p. Kopečného mě nenechalo chladným. Jakákoliv kritika, či výtka je vedením města okamžitě bagatelizována a kritik ihned dehonestován (např. p. Holub nebo p. Telařík se svými návrhy řešení zadržení vody v krajině, kdy je touto problematikou v podstatě zesměšňován a přitom se jedná o závažný celorepublikový problém).
Kritika i opodstatněná i smysluplné návrhy zazněly celým politickým spektrem opozice i řečníků z řad přísedících občanů města. Všechny se odbyly v podstatě zahráním problému do autu, takže ve výsledku bylo snad každému jasné, že vedení města se nechce zabývat či zkoumat, zdali jsou návrhy opodstatněné, či nikoli.
V průběhu zasedání vystoupil p. Holub (který byl mimo jiné nazván starostou lhářem) s kritikou projektu a zejména uskutečněním rekonstrukce Ringhofferovy vily, kdy celkový rozpočet rekonstrukce měl údajně přijít na cca 22 mil. korun, ale nějakým záhadným způsobem jsme se dostali na bezmála 40 mil. korun!!! Je třeba ještě dodat, že s touto částkou ještě není naše vládnoucí garnitura u konce. Škoda jen, že se nám tento, dle mého názoru, architektonicky zmrvený projekt opravdu začíná pár týdnů po pompézním otevření rozpadat před očima. Možná by bylo vhodné a na místě, kdyby se představitelé města, kteří byli a jsou v tomto projektu zainteresováni, kolem vilky prošli a na vlastní oči ohodnotili stav exteriéru a interiéru budovy. Zjistili by jistě, že za chvíli se tento objekt nebude moci používat ani jako nejnákladnější projekční plátno. To, v jakém stavu se budova nachází nedlouho po pompézním otevření, jak na venkovní části budovy, tak ve vnitřních prostorách a zejména pak v suterénu, jsem viděl na pořízených fotografiích, které jsem měl možnost zhlédnout a opravdu jsem nevěřil svým vlastním očím. Je dobře, že byla vytvořena fotodokumentace neutěšeného stavu budovy a jsem rád, že už se v této záležitosti začaly podnikat určité kroky k prokázání zřejmě vážného pochybení jak ze strany města, tak stavební firmy, která tuto rekonstrukci prováděla.
(Pokračování v příštím čísle)
Občan X (R. Vojtović)
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
