V supermarketu za vchodem jsou nachystány černé košíky pro zákazníky. Hluboké na kolečkách, dají se táhnout po zemi i nosit. Byly tam také malé, lehké, velmi pohodlné, praktické a pro menší nákupy naprosto ideální. Byly mé oblíbené. Jenže nyní aby je člověk pohledal. Jen výjimečně natrefím na jeden či dva u vchodu nebo u pokladen. Jinak se musím spokojit s těmi těžkými, neforemnými. Vrtalo mi hlavou, proč již nejsou k dispozici. Záhada košíků nedávala klid, až byla nečekaně objasněna následující příhodou.

„Hledáte malý košík?“ zeptá se mě paní pokladní, čekající na zákazníka.

„Ano, ale prosím vás, kam se poděly, bývalo jich takové množství.“

„Lidé nám je rozkradli, zbyly pouze tři.“

Příště vcházím do obchodu, stejná paní z pokladny přiváží koše ke vchodu, hned mě poznala a podává mi můj vytoužený košík. Byl jsem potěšen a moc jí děkoval. Na tohle téma jsme se pak pobavili ještě jednou.

„Nechápu, o co těm nenechavcům šlo,“ povídám.

„Možná neměli tašku, zboží si odnesli v košíku a ten vyhodili,“ zamyslela se prodavačka.

Stanislav Hlas

Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.