Kopřiva výročí

Pokud má lidský oslavenec 40 let, ráda mu při této příležitosti v rámci blahopřání připomenu, že se stává konečně dospělým. Proč? Protože údajně do 40 let svého věku se učíme přehršli sociálních rolí, do kterých nás život přivede, a od 40 let bychom měli začít žít více podle „sebe“ – tvořit vědoměji svůj životní scénář s ohledem na své potřeby, touhy, sny. A totéž bych popřála naší Kopřivě – nechť se jí nadále daří naplňovat potřeby, touhy a sny jejích diváků a ona se v tom cítí dospěle a naplněně.

Věřím, že tomu tak bude, že realizační tým v čele s mimořádným dramaturgem panem Jiřím Cachnínem dovedou Kopřivu minimálně do seniorského věku. Mají k tomu i skvělé parťáky – kulturní dům a město Kopřivnici.

Tvrzení v předešlém odstavci jsem postavila na malé osobní pocitové zakázce – zeptala jsem se sama sebe večer po ukončení přehlídky: „Jaká byla letošní Kopřiva?“ Odpověď, která přišla s probuzením, byla doslova botanická: „Kopřiva dvoudomá“. Ono je někdy podvědomí šprýmař, ale jeho poselství se ukázalo doslovné! Jako divák téměř všech nabízených divadelních lahůdek jsem nabyla dojmu, že letošní Kopřiva měla opravdu dva domy. Dva plnohodnotné domovy, kde bylo vše skvěle zorganizováno ke spokojenosti všech – diváků i realizátorů.

Děkuji za to moc.

S. Podžorná

Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.