Emil – příběh naplněného
života
Náš dlouholetý člen Obce Slováků v Kopřivnici Emil Lukáč se dožívá v srpnu krásných 80! Přejeme mu hodně zdraví do dalších let a přidáváme jeho životní příběh. Tak postupně vlastně mapujeme cesty životem našich členů. Náš Emílek se narodil 28. 8. 1938 a jeho rodná dědinka je Dolné Trhoviště. Rodiče Michal a Alžběta měli ještě dvojčátka Jozefínku a Michala. Tatínek pracoval v zemědělství a maminka byla v domácnosti. Žili skromně, byli pracovití. Měli doma hospodárku a Emil musel od malička pomáhat. Od 6. třídy docházel denně 4 km do školy. Tatínek byl přísný, rozhodl, že zemědělství je dřina a poslal Emila do učení za frézaře do Galanty. Po skončení dostal umístění do Tatry Kopřivnice, kde dělal v kovárně na zápustkárně. Vydržel tam neuvěřitelných 42 let! Na svatbě bratra se poznal s nastávající manželkou Amálkou. Byla to pro něho doslova "víla" Amálka. Narodily se jim 2 dcerky, Helenka a Ivanka. Postupně odrostly, založily si rodiny. Helenka se zamilovala do mladého Kubánce, který tlumočil v Tatře. Byla z toho svatba, narodil se jim syn a odstěhovali se na Kubu. Bylo to však daleko pro rodiče, dopisy chodily i nechodily. Tesknili. Emil měl ale dobrého kamaráda Janka, který pocházel z východního Slovenska. Když jeho víla odešla tam, odkud není návratu, přestěhoval se k dceři Ivance do domečku. Tam žijí společně už i s vnoučkem. Když se změnila mezinárodní situace ve světě, přišla se dcera Helenka po 17 letech podívat na svou rodinu! To bylo vítání v Praze na letišti! Kdyby se toho dožila Amálka. Emil nabral neuvěřitelnou energii, provázel ji všude a byl neskonale šťastný. Dodnes žije ze setkání. I když se vracel na Slovensko, kde měl své kořeny, scházela mu jeho rodná řeč. Rád přivítal možnost setkávání krajanů ve městě. Vstoupil do spolku Obce Slováků a je s námi už 11. rok. Prodělal sice vážnou nemoc, ale nevzdal to. Jede dál, je zase mezi námi a září jako sluníčko. Ať bylo, jak bylo, hodnotí svou životní cestu jako celkem zdařilou. Jeho bohatstvím je pro něho rodina a přátelé.
Anna Janíková,
za ROS Kopřivnice
Od Ostravy k Praze
Ve dnech 5. a 6. července se v pražském Edenu konal již 16. všesokolský slet a členky Beskydské župy Jana Čapka Kopřivnice při tom nesměly chybět. Pro tento slet jsme nacvičovaly skladbu s názvem „Cesta“. Tuto skladbu jsme nacvičovaly od podzimu 2017 až do jara 2018, a to nejen v Kopřivnici, ale i ve Valašském Meziříčí, v Hodslavicích nebo v Ostravě. S našimi sokolkami pilně nacvičovala hlavně paní Simona Schilingerová, které pomáhala s choreografií paní Olga Krejčí a doladit detaily pomohla paní Růžena Holáňová z Hodslavic, které za to patří velké poděkování.
O pomyslnou kasičku s penězi, do které přispělo město Kopřivnice i Sokol, ale z velké části hlavně samy cvičenky, se starala paní Libuše Svobodová. Největší zásluhu na tom, že se vše povedlo, od cviček přes úbory až po pohodlné ubytování na vysokoškolských kolejích v Praze, měla ovšem naše paní starostka Dana Rýparová. Nutno dodat, že sestava, při které cvičenky tvořily trikoloru, měla velký úspěch a byly dokonce vybrány, aby se ještě jednou představily v závěru celého sletu při vytvoření živé státní vlajky na ploše stadionu.
Všem zúčastněným patří velký dík a budeme se těšit zase za šest let.
Emílie Šulová
za Sokol Kopřivnice jednatelka
Po stopách demokracie 3
Tak máme konečně vládu s důvěrou. Po dvě stě šedesáti dnech od voleb. S důvěrou koho? Komunistů, kteří jedou na vlně jejich potřebnosti, aby se v Poslanecké sněmovně našla nadpoloviční většina poslanců a příznivců současné vlády.
Vítězné hnutí ANO si za těch 260 dnů bez důvěry již pohodlně stačilo dostat své lidi do správních a dozorčích orgánů podniků se státní účastí, odvolávalo ředitele nemocnic, obměnilo vedoucí pozice na ministerstvech ve svůj prospěch. Mělo k tomu právo? Normální vláda v demisi tyto etické přešlapy nedělá. Ale když se maká, prý se na vše tak nehledí.
Také je tady i další zvláštnost. Aby vládě věci procházely, jde premiér nejdříve za prezidentem, s ním věc projedná a pak přesvědčuje „své družstvo“ o doporučené pravdě, jak by to tedy mělo být. Jde o sílu prezidenta, nebo slabost premiéra? Vyberte si.
Tady parlamentní demokracie a suverenita poslaneckého sboru pokulhává ještě více. Je degradující a ponižující, když si prezident přisvojuje práva, která mu Ústava nedává, což silně narušuje ústavní rovnováhu moci mocí výkonné, zákonodárné a soudní. A poněvadž Ústava České republiky od roku 1992 navázala na Ústavu prvorepublikovou, měli bychom sdílet tyto základní hodnoty i dnes.
Každý náš „ústavní přešlap“ degraduje naši zemi v očích demokratického světa a je s obavami sledován především v zemích Evropské unie, jíž jsme platným členem. Přeji si, aby si naše země udržela svoji demokratickou kvalitu, na které vyrůstala.
Proto je dobré pohledět na začátek, do první republiky s prezidentem Masarykem, který při tvorbě knihy Hovory s TGM sedával se spisovatelem Karlem Čapkem a dlouze vyprávěl, aby spisovatel zaznamenával vše potřebné, po dobu dlouhých 9 let.
A Karel Čapek vzpomíná: „Pro něho mluvit znamená mluvit pravdu. Sám styl, samy výrazové prostředky pravdy jsou jiné, než styl polopravdy, lži. Tady není slovo rouchem, které odívá myšlenku, nýbrž snaží se být myšlenkou samou. Klade důraz na celost a úplnost. Když Masaryk mluví, referuje o tom, co si myslí, referuje věcně, střízlivě, pokud možno stručně a dává pozor, aby se nenechal unášet slovy.“
Zachovat si kontinuitu s těmito myšlenkami, i v dnešní politice, bude prospěšné pro nás pro všechny i pro naši zemi.
Ing. Jaroslav Šula
Poděkování
Dne 8. srpna jsem ztratila v Kopřivnici peněženku s finančním obnosem, doklady a platebními kartami. Pan Tomáš Bordovský tuto peněženku našel a vrátil mi zpět s celým obsahem.
Děkuji
Ivona Cváčková
Názory publikované v textu nemusejí být v souladu s názory redakce.
