Irena Dousková předčítala posluchačům v Pohodě ze své prvotiny Goldstein píše dceři. Nejznámější je ale její Hrdý Budžes.
FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e - Přesně před týdnem se v kopřivnickém knihkupectví Pohoda se svými čtenáři sešla spisovatelka Irena Dousková. Vystudovaná právnička, kterou proslavila kniha Hrdý Budžes, předčítala ze své prvotiny Goldstein píše dceři. Novelu psanou formou dopisů pak vystřídala zatím poslední, sedmá kniha Ireny Douskové Oněgin byl Rusák.



Jan Werich vystudoval práva pro svou maminku a hned po jejich dokončení se šel věnovat divadlu. Vy jste chtěla být právničkou nebo to bylo podobné?



U mě to bylo tak, že jsem se tak dlouho nemohla dostat na žádnou z těch škol, které by mě zajímaly víc a byly blíž tomu psaní, až jsem nakonec ze zoufalství šla na práva. A vlastně už dopředu jsem předpokládala, že s největší pravděpodobností, pokud to bude jen trochu možné, právo dělat nebudu.



Nikdy jste tedy ’právničinu’ nepraktikovala?



Ne, ne. Hned, když jsem školu ukončila, což bylo na jaře roku 1989, našla jsem si práci někde jinde. Nejdřív jsem začala pracovat v kulturním domě a po revoluci jsem odešla do novin a pak už jsem u psaní zůstala.



Hrdý Budžes je určitě vaše nejznámější kniha a možná by se dalo říci, že jediná opravdu známá. Nevadí vám, že ostatní vaše tituly jsou tak trochu upozaděné?



Já myslím, že to tak úplně není. Budžes je určitě nejznámější, ale dovolila bych si říct, že není jediný známý. Myslím si, že na české poměry se dostalo dost lidí i k těm dalším knížkám. Třeba Oněgin prodal bez problémů celý náklad prvního vydání, takže tak úplně neznámé to není.



Oněgin byl Rusák je ovšem pokračování Budžese.



To je pravda do určité míry, je to druhý díl. Určitě to na popularitu knihy má vliv, ale bylo by třeba se ptát lidí, kteří si to koupili, jestli to bylo kvůli tomu a jestli byli zklamaní nebo ne.



Hrdý Budžes je autobiografický, nebo jde o čistou autorskou licenci podpořenou jen nějakou obecnou zkušeností?



Do určité míry tam něco autobiografického je. Pracovala jsem se vzpomínkami na své dětství v okresním městě a rodiče opravdu byli v divadle. Objevuje se tam víc prvků z mého života, ale stejnou měrou je tam i fabulace. Rozhodně to nejsou žádné deníčky.



Oněgin je rok stará kniha. Máte rozpracovaný nějaký další titul a co by to mělo být?



Tak je pravda, že něco rozepsaného mám, ale to je opravdu na počátku, a tak bych o tom nerada říkala jakékoliv podrobnosti. Ale můžu snad říct, že ten rok od toho Oněgina jsem dělala hlavně dvě věci a to byly adaptace dvou mých knížek. Jednak filmový scénář podle Hrdého Budžese a pak divadelní dramatizaci Oněgina pro divadlo.



Inscenační tým hry ’Oněgin byl Rusák’ bude podobný jako v případě Budžese?



Bude to úplně jinak. Hru připravuji pro pražské divadlo V Dlouhé. Režírovat by to měl Jan Borna. Zkoušet se má začít na podzim a někdy v zimě, pokud všechno půjde hladce, by mohla být premiéra.



David Macháček