O novou knihu Ireny Kopecké s fotografiemi Rudolfa Jarnota byl mezi návštěvníky literárně-hudebního večera v refektáři piaristického kláštera značný zájem.
FOTO: ILONA MAZALOVÁ
Příbor (ili) – Literárně – hudební večer spojený s křtem knihy Ireny Kopecké a Rudolfa Jarnota „Oživil kámen, kovu dal řeč“ se uskutečnil 24. října v refektáři piaristického kláštera v Příboře. Kniha věnovaná doposud opomíjenému příborskému rodákovi, jak v úvodu napsala sama autorka, si neklade za cíl podrobně zmapovat celý život sochaře Františka Juraně, ale chce upozornit na moudrého, laskavého člověka a velkého umělce, kterým František Juraň bezesporu byl.
Krásná a nezapomenutelná akce, kde se střídaly texty ze sochařova života s klavírními vystoupeními, přilákala do refektáře spoustu posluchačů, přestože se ve stejném termínu v Příboře konalo v městské knihovně Listování - jeden z cyklu scénického čtení a setkání sedmdesátníků, které osobně navštívil i ministr životního prostředí Tomáš Podivínský. Ten se spolu s vedením města na večer pořádaný autorkou knihy Irenou Kopeckou rovněž dostavil.
„Celý tento večer je o kultivaci ducha, která v dnešní době poněkud pokulhává. A tato kniha určitě právě této kultivaci pomůže,“ zhodnotil literárně – hudební večer spolu s publikací ministr. „Knihy paní Kopecké mě vždycky pohladí po duši zásluhou jejího entuziastického přístupu k životu. Hluboká úcta a díky vám, paní učitelko,“ zakončila své vystoupení vyznáním a úklonou autorce příborská místostarostka Dana Forišková.
Sochař František Juraň se narodil 25. listopadu 1870 v Příboře. Vystudoval odbornou školu pro umělecký průmysl ve zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kde se setkal s Františkem Úprkou, Bohumírem Jaroňkem a dalšími zajímavými lidmi, kteří ovlivnili jeho profesní růst. Pracovně pobýval ve Vídni, Maďarsku, kde se seznamuje se svou budoucí ženou, malířkou Emmou Gayerovou, a v Zábřehu. Střídá práci v továrně na keramické zboží v Kopřivnici, Blansku, Uhrách a v Příboře.
Sedm let strávil na studijním pobytu ve Spojených státech amerických, kde vytvářel oltáře, sochy a reliéfy. Přestože byl ve světě uznávaným umělcem, doma se potýkal se zlobou a závistí. Příborská honorace těžce nesla jeho aktivní pomoc sociálně potřebným a spoluzaložení místní organizace KSČ. Po okupaci byl zatčen gestapem, a přestože je později propuštěn, umírá 7. září 1939 v Ostravě.
V roce 2003 bylo Františku Juraňovi uděleno čestné občanství za jeho společenský a výtvarný význam pro město Příbor. Ve stejném roce je ze hřbitova zcizena bronzová urna. Zloději jsou dopadeni, ale nepamatují si, kde popel vysypali.
