Soutěžní tým v r. 1976 - zleva stojící ing. S. Dostál, M. Moučka, ing. J. Šíbl, I. Zátopek, v podřepu V. Buchtyar a J. Kysučan. FOTO: ARCHIV

Když v roce 1967 ukončila továrna Tatra Kopřivnice oficiálně svoji sportovní činnost na okruhových závodech a automobilových soutěžích, spousta motoristických fanoušků včetně mně doufala, že se tato sportovně motoristická činnost do Tatry ještě vrátí.

Nejspíše většina z vás Kopřivničanů a tatrováků neví, že pokus o znovuobnovení a pokračování sportovněmotoristické činnosti v Tatře nastal v roce 1975. Továrna chtěla postupně navázat na velice úspěšnou dobu, kdy jezdci A. Mark, A. Veřmiřovský, J. Pavelka a jiní měli na vozech Tatra 603 vynikající výsledky, a znovu oživit tuto závodní činnost. Od té doby bohužel uplynulo 10 let, neexistovalo žádné závodní auto Tatra, ani posádky s licencí.

Proto na základě rozhodnutí vedení n. p. Tatra byly z peněz technického rozvoje zakoupeny tři soutěžní vozy Škoda 120 S Rallye a jedno vozidlo Žiguli MTX 1600. S obdobnou technikou závodil na soutěžích tovární tým ŠKODA nebo BARUM tým. Toto se jevilo továrně jako nejoptimálnější způsob, jak co nejrychleji zrealizovat svůj záměr. Proto bylo nutno vybrat odpovídající posádky (řidiče a navigátory), zajistit jim možnost přípravy (opravy) vozidel, čas na trénink a účast na vlastních automobilových soutěžích.

Tyto posádky byly nominovány většinou ze zkušebních řidičů a techniků. Bylo to dost náročné na čas, neboť jsme se nezabývali jenom přípravou soutěžních vozů, ale také jízdními zkouškami a testováním nových typů T613! Tyto vybrané posádky měly za úkol během tří let získat odpovídající výkonnostní třídu a tím pádem i licenci opravňující k účasti na nejprestižnějších soutěžích a závodech v republice. Muselo se ale začít od nejnižších, oblastních soutěží a postupně se probojovávat nahoru.

Mezitím měla Tatra představu o vlastní vývojové činnosti ke konstrukci a stavbě závodního vozu Tatra, popřípadě technické řešení v kooperaci s ústavy nebo účelovými zařízeními zabývajícími se stavbou závodních vozidel. K tomu měl být nápomocen AMK Svazarm Kopřivnice, patřící pod Autoklub ČR.

Parametry zakoupených vozů Škoda - objem válců motoru 1172 cm (startovali jsme ve třídě A2 1300), výkon 84-100 k (61.8-73.6 kW) - 2 ks dvojitých karburátorů Weber 40 DCOE 2. Náporový chladič vody v přední části, chladič motorového oleje, 4 pístové brzdové třmeny přední nápravy, seřizovací tlumiče pérování KONI, brzdové a spojková obložení FERODO, anatomické sedadla, 2 ks navigačních přístrojů, elektronové disky kol, 4 ks přídavných světlometů atd.

Posádky Š 120 S Rallye: Buchtyar - ing. S. Dostál; M. Moučka - I. Zátopek, J. Kysučan - ing. J. Šíbl (později ing. M. Straško). S vozidlem Žiguli MTX 1600 startovala na soutěžích posádka T. Plesník - M. Kopec. Příležitostně na některých soutěžích startovali - O. Měřínský a J. Kostelník.

Během tří závodních sezon každá z posádek absolvovala cca 18 soutěží, většinou úspěšných, ale byly i totální havárky! Když jsme 2.10.1978, po poslední soutěži v Hodoníně hlásili - Máme splněno, měli jsme obrovskou radost, ale zároveň i smutek. Už na jaře 1978 nám bylo řečeno, že po sezoně končíme! Tatra a především vývojové dílny a konstrukce na plné obrátky pracovaly na novém vozidle T815, a nebyly tudíž kapacity ani v konstrukci, ani v dílnách. Soutěžní oddělení se rozpadlo, všechna závodní vozidla byla továrnou rozprodána, a to byl konec pokusu o znovuoživení sportovně-soutěžní činnosti v Tatře.

A tak po 40 letech od naší první soutěže (1. ročník Valašská zima 1976) se startem v Otrokovicích jsme se sešli „coby většinou skoro 70letí dědkové“, ale někteří i starší. Také jsme většina „zestárli“ nejméně o 10 kg. V restauraci ve Štramberku při dobrém jídle, pití a harmonice jsme zavzpomínali společně s manželkami, prohlédli jsme si čerstvě postavenou krásnou Š 120S Rallye, přesně takovou, s jakou jsme závodili, kterou speciálně na tuto akci přivezl kamarád Standy Dostála. I slzička ukápla.

P. S. V roce 1978 jsem ani náhodou netušil, že se cca po 10 letech bude zase něco opakovat, tentokrát skutečně na vozidlech TATRA.

Vlastimil Buchtyar,

t. č. důchodce