Milan Uvíra

Kopřivnice (cab) – Florbalisté FBC Vikings Kopřivnice neměli v Národní lize skupiny Východ zrovna nejlepší začátek sezony, ale postupně se tabulkou prokousávali vzhůru a nakonec opět nechyběli ve vyřazovacích bojích. V nich si je za soupeře vybraly Hranice, které vzhledem k lepšímu postavení v tabulce po základní části byly favoritem a začínaly čtvrtfinálovou sérii na domácím hřišti. Vikingové však pokračovali v laufu několika vítězných zápasů v řadě a do třetího utká-ní, který se měl odehrát v Kopřivnici, si přivezli mečbol. Bohužel kvůli koronavirové situaci se již zápas neuskutečnil a trenér kopřivnického mužstva Milan Uvíra tak zhodnotil sezonu alespoň v té části, ve které byla odehrána.

Jak tedy hodnotíte letošní zkrácenou sezonu?

Její začátek byl slabší, hodně jsme to podcenili. Mysleli jsme si, že to asi půjde samo. I když jsme v každém zápase dávali hodně gólů, tak přesto jsme je dokázali prohrát, protože soupeř dal ještě o bran-ku více než my. S takovým výsledkem, když dáme osm gólů, se ty zápasy automaticky vyhrávají, ale bohužel pro nás. Naštěstí se v půlce sezony kluci dali dohromady. Pochopili, o co jde, že vlastně se může spadnout. Protože bylo jasné, že budou sestupovat dva nebo tři do nižší soutěže, takže kluci zabrali. Pomohl také příchod druhého trenéra Libora Fojtíka, to mi ulehčilo situaci. Jeden trenér na střídačce je totiž málo, musí být minimálně dva, aby to všechno stíhali. Druhá půlka sezony už byla lepší, začalo se vyhrávat a kluky to samozřejmě začalo zase bavit. O to víc je škoda, že se to ukončilo předčasně, protože v play-off jsme vedli nad Hranicemi 2:0 a myslím, že bychom postoupili po delší době dál. Bohužel, musíme si další rok počkat.

Podle statistik jste měli v začátcích sezony jednu z nejhorších obran ze všech týmů soutěže. Mohla být tohle ta příčina propadu tabulkou?

Já bych ani neřekl. Ten tým byl stejný jako v loňském roce, ale hlavní roli asi sehrála jakási nekoncentrovanost hráčů na začátku sezony.

Často jste také hráli s malým počtem hráčů, dokonce jste musel několikrát nastoupit i vy. Byl to také jeden z důvodů proher?

Na to nedokážu úplně odpovědět, protože i konec sezony jsme odehráli v malém počtu hráčů a zápasy jsme dokázali vyhrát. Ale samozřejmě jistou roli to sehrát mohlo. Na začátku sezony jsme nasazovali hráče z „B“ týmu, ti měli málo zkušeností z „áčka“, do třech utkání jsem musel nastoupit i já, takže jsme se to snažili nějak lepit. Dvě stabilní lajny jsme většinou měli, ale tu třetí jsme pak nějak doplňovali, a s tím se moc hrát nedá.

Především závěr základní části byl ale excelentní. Co bylo tím impulzem?

Myslím si, že hlavně ta hrozba sestupu. Když už pak bylo jasné, že zachráněni jsme, tak nás zase hnala dopředu vidina play-off. Letos byla tabulka tak strašně vyrovnaná, že to vlastně byl boj skoro až do posledního kola.

To množství výher pak bylo určitě povzbuzením do play-off.

Samozřejmě. My jsme v novém roce vyhráli, snad až na jeden, všechny zápasy. To by nakoplo každý tým.

Když si vás vybraly Hranice, co jste si pomyslel? Zda to pro vás byl přijatelný soupeř nebo spíš jeden z těch obávanějších, připravovali jste speciální taktiku, formace apod.

Nijak speciálně jsme se na ně nepřipravovali, věděli jsme, co od nich čekat. A musím říct, že nám vyhovovaly. Jednak jsou blízko, a nemuseli jsme tudíž jezdit nikam daleko jako třeba loni do Brna, a pak také jsme s nimi měli dobrou bilanci. Kluci si na ně věřili.

Vyhráli jste pak dva zápasy na hřišti Hranic, co bylo klíčem úspěchu?

První zápas se nám hodně povedl. Na co jsme sáhli, to nám vyšlo. Bylo důležité vyhrát hned první zápas. Ten druhý už byl jiný. Tolik se nám nedařilo, museli jsme dotahovat a nakonec rozhodli až v prodloužení. Bylo to hodně o bojovnosti, takže takové klasické utkání play-off.

Když se ještě ohlédneme za celou sezonou, co v ní bylo pozitivní a co naopak vaši hru sráželo dolů nebo v ní chybělo apod.?

Jako každým rokem nás zdobí bojovnost, naopak doplácíme na to, že náš kádr je úzký. Ještě bychom potřebovali jednu stabilní lajnu. Dvě máme, ale ti kluci taky pokaždé nemůžou hrát.

Byl v týmu někdo, kdo vyloženě vynikal, nebo byl třeba jeho tahounem, ať už na hřišti či v kabině?

Určitě bych vyzdvihnul Lukáše Vávru, našeho nejvíce bodujícího hráče, a pak Daniela Opatřila, ten se hodně zlepšil.

Máte už nějaké zvěsti ohledně změn v kádru?

Tým nejspíše opustí z pracovních důvodů Daniel Šimíček, o dalších odchodech zatím nevím. Co se týče posil, tak měli jsme vyhlédnuté hráče ve Frenštátě, jenomže jsme se už nestihli jet podívat, jak hrají. A teď nevíme, jak to bude dál. Jinak do „A“ týmu budou přecházet tři junioři.

A jak to bude s vaším dalším působením u týmu?

Zatím neplánuji, že bych odcházel, takže rok ještě asi u týmu zůstanu. Ale nevím, jestli budu mít k dispozici zase i Libora Fojtíka, ten se rozhoduje. Trénuje totiž ještě i žákyně a je to pro něj časově hodně náročné. Tím, že se ta soutěž tak brzo ukončila, vlastně ani nebyl čas se o tom více pobavit.

Kristina Čablová