Vernisáž

K o p ř i v n i c e (dam) - Téměř kompletní sbírka japonských panenek a loutek je od minulého pátku k vidění v kopřivnickém muzeu na Fojtství. Vernisáž výstavy kolekce čítající zhruba dvě stovky panenek ze dřeva, keramiky, textilu i papíru zpestřila nejen komentovaná prohlídka, ale především ochutnávka japonských čajů a dokonce možnost zúčastnit se improvizovaného čajového obřadu.



Samotná výstava situovaná do podkrovní galerie Fojtství představuje návštěvníkům panenky a loutky od těch nejjednodušších až po složité mechanické výrobky. Většina jich byla do Evropy dovezena v 19. a první polovině 20. století. Rozlišit loutku od klasické panenky na hraní bude ale pro laické návštěvníky problematické. „Ona je to spíše lingvistická záležitost. My říkáme panenky a loutky, ale v Japonsku je to ningyō, což znamená obraz člověka a je jedno, jestli jde o panenku na hraní, loutku k dekoraci, nebo jestli jsou to panenky ke Svátku děvčátek či cokoliv podobného,“ říká autorka výstavy japonoložka Alice Kraemerová.



Přestože Evropané vnímají třeba kaligrafii, umění meče nebo i japonské zahrady jako typické symboly japonské kultury, sami Japonci mezi tyto symboly řadí i panenky ningyō. „Považují je za vyslance své kultury, takže přijede-li výjimečný host, tak jej japonská rodina obdaruje právě tradiční loutkou v kimonu,“ tvrdí Kremerová. Panenky, které jsou na výstavě k vidění, až na výjimky neslouží ke hře, stejně jako u nás si prý japonské děti hrají s plastovými panenkami Barbie a podobně. Zajímavé ovšem je, že většina takových panenek nemá japonské, ale spíše západní rysy. „Panenky s japonskými rysy obličeje se také vyrábějí, ale Japonci mají slabost nikoliv pro mandlové, ale pro kulaté modré oči a milují světlou pleť. To je pro ně ideál krásy, takže i panenky mají většinou jiné než japonské rysy,“ vysvětluje Kraemerová.



Výstava, která je jednou ze dvou hlavních akcí letošního projektu Brána otevřená, bude na Fojtství k vidění až do šestého září.