Češi jsou ve světě poměrně dobře známi především díky kvalitnímu pivu, lednímu hokeji a rovněž smyslu pro humor. Z Čechů je pak nejvíce u cizinců v povědomí Václav Havel, Tomáš Masaryk, Jaromír Jágr, Věra Čáslavská. Mnozí cizinci pak ještě znají Emila Zátopka, Tomáše Baťu a samozřejmě Slováka Alexandra Dubčeka.
Já osobně bych k těmto významným osobnostem klidně přidal ještě synovce světoznámého kopřivnického rodáka - atleta Jiřího Zátopka, se kterým jsem v rodné Kopřivnici chodil do první a druhé třídy. I poté, kdy jsme již navštěvovali každý jinou základku, jsme spolu kamarádili. Společně jsme slavili Silvestra, i když Jura chodil na průmyslovku v Kopřivnici a já na gymnázium do Příbora. Pak Jirka odešel do Brna studovat na Vysoké učení technické. A právě k tomuto období se váže jedna z mých vzpomínek na tohoto nekonfliktního a usměvavého kamaráda. Někdy na jaře roku 1972 jsem dělal přijímací zkoušky na Filozofickou fakultu dnešní Masarykovy univerzity. Jiří mi tehdy nabídl, abych noc před zkouškami přespal u něj na kolejích, na tehdejší Leninově ulici. Dnes se znovu jmenuje Kounicova.
Večer před přijímačkami jsme samozřejmě zašli na pivo, ale pili jsme oba jen střídmě. Ráno před odchodem na filozofickou fakultu Jirka zaregistroval, že mám na sobě jen jakési triko namísto košile. Okamžitě mne přinutil vzít si jeho košili a také sako se slovy: Vole, jdeš na přijímačky na vysokou školu, a ne do hospody. Pak se podíval na mé černé polobotky, které nebyly zrovna čisté a přes mé protesty je nakrémoval a perfektně vyleštil. Na vysokou mne opravdu přijali a v Brně jsem pak i zůstal.
Jirka Zátopek, který nevytvořil žádný světový rekord, nenapsal nějakou mezinárodně proslulou absurdní hru či nezazářil v politice, odešel v uplynulých dnech z tohoto světa. Přesto v mých vzpomínkách navždy zůstane hvězdou první velikosti. V červenci by mu mělo být sedmdesát. Byl tedy o měsíc mladší, než jsem já. V úterý 9. června mi v noci přesmutnou zprávu o odchodu Jirky Zátopka sdělila esemeskou moje sestra, která žije v Kopřivnici. Jirko, cítím vůči tobě jeden velký dluh. Boty. Juro, slibuji ti, že až se spolu někdy setkáme v jiné dimenzi, tvé polobotky, které budou určitě čisté, ti přesto ještě krásně vyleštím.
Kristián Chalupa