Dirigent Petr Lichnovský řídí členy Komorního orchestru Kopřivnice v rámci programu slavnostního koncertu, který byl uspořádán u příležitosti 20. výročí existence souboru.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Před zaplněným sálem Katolického domu oslavil minulý pátek dvacet let existence Komorní orchestr Kopřivnice. Konkrétní datum nehrálo roli, protože k první zkoušce se tehdejší členové orchestru sešli už v lednu 1995, první vystoupení absolvovali na konci března a první samostatný koncert v červnu. Slavnostnímu koncertu to na vyznění nijak neubralo.
Orchestr se uvedl první větou slavného Mozartova Divertimenta D dur. Po úvodní skladbě se dočkali oficiálního poděkování od města. Místostarostka Dagmar Rysová členům orchestru poděkovala za dlouhodobou činnost ve prospěch místní kultury i úspěšnou reprezentaci Kopřivnice na zájezdech v tuzemsku i v zahraničí. Pak už hovořila především hudba.
V první půli uvedli místní hudebníci Haydnův koncert pro violoncello a orchestr a především v premiéře Suitu pro smyčcový orchestr Leoše Janáčka. V této poměrně náročné skladbě orchestr dokázal svou zkušenost a interpretační vyzrálost. To, že orchestr od svých začátků urazil velký kus cesty, i přes drobné výhrady k prvnímu uvedení Janáčkovy skladby, potvrzuje také dirigent Petr Lichnovský. „Orchestr je vyzrálý a může si dovolit uvádět i náročnější skladby. Samozřejmě se nemůžeme srovnávat s profesionály, my působíme na zcela amatérské úrovni. I když v orchestru hrají i profesionálové, zkoušíme jednou týdně dvě hodiny, a to je absolutní minimum,“ uvedl Lichnovský s tím, že nejdůležitější je to, že hráče působení v orchestru baví a mají motivaci cvičit.
Repertoár orchestru se díky jeho stále vyšší úrovni velmi rozšířil. Komorní orchestr Kopřivnice hraje klasicismus, baroko, ale i romantické skladby. V posledních letech navíc přidává i populárnější skladby laděné do jazzu či swingu, písně z muzikálů a podobně. To koneckonců předvedl v druhé, již lehce odlehčenější polovině koncertu, kde zahrál evergreeny jako Moon River, Over the Rainbow nebo Americu Leonarda Bernsteina či slavnou Somebody Loves Me George Gershwina.
Koncert před domácím publikem dokázal, že orchestr před sebou má slibnou budoucnost. Kde jej vidí za deset let, si netroufal odhadovat ani jeho stávající dirigent. „Máme to štěstí, že obsazenost jednotlivých nástrojových sekcí je velmi dobrá a můžeme být svobodnější při výběru repertoáru. Vím, že třeba už za rok může být situace úplně jiná. A tak bych orchestru především přál, aby mu nechyběli hráči a mohl fungovat dál tak, jak funguje dnes. O úroveň až tak nejde. Není to priorita. Jde nám především o setkávání lidí, kteří si mají kde zahrát a svým uměním mohou potěšit posluchače,“ uzavřel Petr Lichnovský.
