Lektor workshopu Leoš Huml předvádí správnou techniku sečení luk. Kromě ní se lidé mohli naučit kosu také naklepávat a brousit.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

Ještě než se kosy poprvé zakously do orchidejové louky, dostali účastníci skutečně masivní teoretický základ. Kromě povídání o historii kosení horských luk, významu ručního sečení pro zachování druhové rozmanitosti i o vzácných vstavačovitých rostlinách rostoucích nad Kopřivnicí, došlo i na velmi zevrubnou přednášku o samotné technice tradičního kosení. 

Lektor Leoš Huml účastníkům představil různé typy kos a vysvětlil, jak důležité je správné nastavení kosiště podle postavy žence, vhodný sklon kosy i kvalitní naklepání a nabroušení ostří. „Pokud vám kosení nejde, nejčastěji máte kosu špatně připravenou, naklepanou a nabroušenou. Technika je také důležitá, ale s dobře vybranou a upravenou kosou je schopen séct v podstatě každý,“ uvedl Leoš Huml. Ten jako člověk s letitými zkušenostmi z praxe mluvil i o významu ručního sečení, které je šetrnější k přírodě než mechanizované způsoby údržby. Nezhutňuje půdu a pomáhá chránit hmyz, ptáky i další živočichy, kteří na loukách nacházejí své útočiště.