Zprávu jako stvořenou pro nejtvrdší bulvár přinesla první dubnová policejní svodka. Dva školáci z Kopřivnice zhruba před dvěma lety vložili živého křečka do mikrovlnné trouby, kterou poté zapnuli. O tom, že se opravdu nejedná o nejapný aprílový žert, svědčí skutečnost, že zvíře krátký pobyt v „mikrovlnce“ nepřežilo. Vzhledem k věku obou chlapců v době události celá věc skončí maximálně popotahováním jejich rodičů a možná i nějakým tím domácím trestem.



Tolik v rovině stroze faktické. Dosti drastický způsob, jakým mladá dvojice křečka utýrala, ale vyvolává nejrůznější otázky. Lze z tohoto jednotlivého a zřejmě nešťastného případu odvodit chování celé dnešní mládeže? Jsou dnešní náctiletí horší nebo lepší než mladí lidé například před půlstoletím? Na sugestivně položené otázky existují jednoduché závěry, dobrat se skutečně uspokojivého vysvětlení je však podstatně složitější. Už jenom řešením sporu, zdali je zlo lidskou přirozeností, či jej až následně přináší život, si filozofové lámou hlavu celá tisíciletí.



Kopřivnický případ ale ukazuje i něco jiného. Není třeba si nalhávat, že týrání zvířat či jiné podobné experimenty dětí jsou novinkou posledních let. Spousta dospělých si jistě vzpomene na své mladické pokusy na živých tvorech. Rozdíl je v tom, že dnes se o tom z médií velmi rychle dozvíme. A to je i přes přebytek negativních zpráv dobře. Růžové brýle nevědomí jsou horší než realita, byť někdy dost krutá.



Michal Polášek