Zástupci amazonského indiánského kmene Huni Kuin (zleva) náčelnice Tamani, její sestra Yaka a její nejstarší syn Shane při besedě na Červeném kameni.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

Náčelnice Tamani, její sestra Yaka a nejstarší Tamanin syn Shane v besedě u ohně přiblížili svůj každodenní život v amazonské džungli, tradice, historii svého národa i pohled na současný svět. Nechyběly ani ukázky tradičních oděvů a šperků a ve druhé půli setkání i písněmi a hudbou, která je nedílnou součástí jejich kultury.

Chico Curumim – domovská vesnice trojice hostů je skutečně odlehlá. Pokud by ji chtěl někdo z Evropy navštívit, čeká jej dvanáctihodinový let do São Paula, odtud dalších šest hodin letadlem do západobrazilského státu Acre, následně osm až devět hodin autem po prašných cestách do města Tarauacá. Z něj se pokračuje malým letadlem do městečka Jordão a poslední úsek představuje čtyř- až osmihodinová plavba po řece. Právě díky své izolaci si tamní komunita dokázala uchovat původní tradice, jazyk i způsob života, o kterém trojice vyprávěla ve stínu stromů na Červeném kameni.

„Žijeme v souladu s přírodou a s respektem k ní. Příroda nám dává všechno, co potřebujeme, a my se o ni musíme starat,“ zaznělo během setkání. 

Besedou provázela Karolína Draxlerová, cestovatelka a průvodkyně, která s komunitou Huni Kuin spolupracuje už čtvrtým rokem a část roku přímo v Amazonii. Společně s místními se podílí na rozvoji projektu, jehož cílem je zachovat tradiční kulturu a předávat ji dalším generacím. Organizuje také výpravy, které zájemcům umožňují poznat život amazonských komunit přímo na místě.

Během besedy hosté přiblížili historii svého kmene. Popsali období před příchodem kolonizátorů, dobu útěků hluboko do pralesa i následnou éru kaučukové horečky, kdy byli mnozí domorodci nuceni pracovat v podmínkách připomínajících otroctví. Teprve v posledních desetiletích podle nich začala etapa, kdy se původním obyvatelům vracejí jejich práva i možnost rozhodovat o vlastní budoucnosti.

„Nejsme jiní než vy. Jsme lidé a můžeme se od sebe navzájem učit,“ zdůraznila Yaka. Podle ní je důležité propojovat tradiční a moderní svět tak, aby si domorodé komunity uchovaly svou identitu a zároveň mohly využívat výhody současné doby. Možná až překvapivě velký prostor věnovali hosté otázkám moderních technologií. Mobilní telefony a internet nevnímají negativně. Používají je ale především ke komunikaci a sdílení informací o své kultuře a ve vesnici je mají pod kontrolou. Internet bývá dostupný jen omezeně a telefony používají hlavně dospělí. Děti podle jejich slov stále tráví svůj život v přírodě, při práci na polích nebo při rybolovu. 

Během besedy se hosté dotkli tématu tradičních amazonských medicín, mezi něž patří i známá ayahuasca. Podle Yaky nejsou tyto prostředky vnímány jako drogy, ale jako součást duchovní cesty a nástroj poznání. „Když pijeme přírodní medicíny, pomáhají nám vrátit se k sobě a spojit se s opravdovou inteligencí přírody,“ uvedla. Právě kontakt s přírodou a jejími zákonitostmi považují členové kmene Huni Kuin za důležitou protiváhu stále složitějšímu modernímu světu. Zároveň hosté kritizovali jako nebezpečnou praxi, když lidé z moderního světa po krátkém pobytu v Amazonií s nedostatkem znalostí a zkušeností nabízejí rituály dalším lidem.

Řeč přišla i na každodenní život v pralese a jídelníček lidí z kmene Huni Kuin. Jeho základ tvoří maniok, banány, platány, kukuřice, arašídy a ryby. Doplňuje jej zvěř ulovená v pralese, například tapíři, pásovci nebo divoká prasata, opice, ale i veverky a sezonně i určité druhy žab. Návštěvníky indiáni pobavili i svým hodnocením české kuchyně. Členové kmene si oblíbili především kachnu se zelím a knedlíky, kterým říkají „vařený chléb“. Naopak odporný jim připadá kozí sýr.

Setkání v Kopřivnici bylo jedním ze tří pořádaných v tuzemsku. Lidé se s komunitou Huni Kuin a jejich českými podporovateli mohli setkat ještě v Praze a Brně.