Produkty lidových řemesel patří do tradiční hmotné kultury českého venkova. I náš kraj patří mezi oblasti, kde se ještě před nástupem průmyslové výroby rozvíjela výroba řemeslná. Dříve kromě hlavní obživy, jíž bylo zemědělství, existovala řada druhů výrob nezbytných pro provoz statků a život venkovských lidí. Můžeme je rozdělit do tří oblastí. Nejjednodušší byla domácí výroba, kde si hospodář či hospodyně sami zhotovovali potřebné věci pro sebe a své nejbližší okolí. Jednalo se o jednodušší výrobky, např. součástky rozbitého a polámaného nářadí. Druhým stupněm byla výroba domácká. Zde už byla zapotřebí určitá specializace. Zhotovovalo se větší množství předmětů (např. dřevěných výrobků, košíků, krajek, výšivek) určených k prodeji. Tato domácká výroba však stále sloužila jen jako doplněk obživy, nešlo o hlavní pracovní činnost. Tou se pro výrobce stávalo až řemeslo, které bylo jeho hlavním zaměstnáním, např. kovář, hrnčíř. Řemeslník musel být vyučen a ve své dílně mohl zaměstnávat i jiné řemeslníky.



Dvě z tradičních lidových řemesel si můžete vyzkoušet v tvůrčí dílně při výstavě v Šustalově vile. Výstavu Kopretinové Velikonoce připravili klienti a pracovníci denního stacionáře Kopretina ve Vlčovicích, a ti vás také zasvětí do košíkářského a tkalcovského umění.



Tkalcovství bylo v českých zemích veskrze mužskou záležitostí. Ženy vykonávaly jen pomocné práce. Jako základní materiál k výrobě lidového textilu se používal len, konopí, vlna, výjimečně hedvábí a od 19. století bavlna. Plátna, valchované vlněné a polovlněné látky zůstávaly většinou v přírodních režných barvách. Mezi vzorované textilie patřil kanafas a valchovaná celovlněná sukna.



Pletení z proutí - košíkářství je jedním z nejstarších řemesel, dokonce starším než výroba keramiky. V Čechách a na Moravě bylo velice rozšířené. Jako materiál se používalo vrbové proutí, které mohlo být různě upravené. Na hrubší koše se používalo surové neloupané proutí, na jemnější práce se proutí loupalo, případně štípalo. Pokud chtěli výrobci dosáhnout načervenalé barvy, použili vařené loupané proutí. Předměty z mízovaného loupaného proutí mají barvu bílou. Další materiál, který se k pletení využíval, byl např. orobinec nebo luby. Loubek je pružný pásek dřeva naštípnutý z prutu, větve nebo části kořene stromu a používal se hlavně na Šumavě nebo v kopcovité krajině severovýchodní Moravy. Způsobů pletení je nespočet. V dnešní době rozšířenou výrobu proutěných košíků potlačily krabicové obaly, igelitové pytlíky a další produkty továrenské velkovýroby.



Cílem výstavy je i přiblížit lidová řemesla. Výstava, jejíž exponáty jsou i na prodej, potrvá do 8. dubna.



Jan Ražnok, kurátor,



zdroj: www.klic.cz/remesla