Kmotry první knihy Lucie Krysové se na půdě akademické posluchárny kulturního domu stali autorčini rodiče.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

„Mou primární osobní motivací bylo vydat se na cestu a být na ní sama. Do té doby jsem takto nikdy necestovala, ale lákalo mě si to zkusit. Vedlejší motivací mi pak bylo to, že jsem v průběhu cesty sbírala materiál pro svou bakalářskou práci,“ vysvětluje studentka Lucie, proč si před dvěma a půl lety sbalila patnáctikilový batoh a vydala se na cestu. Bez tréninku a zkušeností s dálkovými pochody postupně sbírala nejen zážitky, ale i bolestivé puchýře. Poznávání zajímavých míst a setkávání s lidmi prokládala zpovídáním svých spolupoutníků z různých zemích, jejichž odpovědi pak zpracovala v bakalářské práci na téma Charakteristika účastníků dálkových pochodů. To, že svou cestu zpracuje formou akademické kvalifikační práce, věděla Lucie Krysová předem. Možnost, že by zážitky z cesty přetavila i v knihu, byl jen sen, zasunutý někde vzadu v hlavě dívky den za dnem ukrajující kilometry z dlouhé trasy. „Psaní mám ráda už od základní školy. Touha něco napsat ve mně asi byla vždycky, ale popravdě jsem moc nevěřila, že by se to mohlo stát. Během cesty jsem si ale pravidelně dělala poznámky a zapisovala si zážitky, což mi následně umožnilo se k tématu vrátit a být autentická, protože všechno bych si nezapamatovala,“ říká Lucie Krysová. Její útlá prvotina o necelých 130 stranách vypráví o radostech i strastech cesty, zajímavých setkáních nebo magických okamžicích, jako když na vrcholu hory stanula na dosah duhy. Na stránkách knihy se odráží praktické zkušenosti, co si s sebou na pouť vzít a jak postupovat, nebo zjištění, že angličtina ani v Evropě nemusí být univerzálně použitelným jazykem. Stejně tak zde ale čtenáři najdou záznamy emotivního dosažení cíle v brzkých ranních hodinách nebo příchodu na pobřeží Atlantiku a poznání, že cesta je skutečně u konce. Knihu doplňuje několik fotografií z pouti, ale i grafy s daty o poutnících publikované ve zmíněné bakalářské práci. Knihu autorka nabízí na svých webových stránkách, ale zájemci ji objeví i v regálech místní knihovny a brzy zřejmě i u knihkupců v nejbližším okolí.

Od pouti do Santiaga už Lucie Krysová stihla strávit měsíc na ranči v Řecku, tři měsíce surfovala ve Španělsku a ještě letos by ráda vyrazila na cestu do Indie. Další kniha ale zatím nevzniká. Své cestovatelské zážitky ale Lucie literárně zpracovává formou blogů, které chce postupně prezentovat na svých webovkách.